Co, jak a proč v košerné kuchyni (díl 2. -košer porážka)

Zase jsem na webu zahlédla nějaký leták publikovaný zarytými "vlastnenci" o hrůzách halal porážky. A protože košer porážka je podobná té halal (jen pravidla pro košer porážku jsou přísnější), je na místě vysvětlit, jak se věci mají.
Pravidla košer porážky dopodrobna řeší Talmud, hlavně v traktátu Chulin a vychází z požadavků pro zvířecí oběti, jak jsou popsány v Tóře. Porážka se samozřejmě týká jen rituálně čistých zvířat-přežvýkavých sudokopytníků (kráva, ovce, koza) a drůbeže. Ryby nejsou považovány za maso a rituální předpisy se jich netýkají.
Zvíře musí být zdravé-je prohlédnuto jak před porážkou, tak je provedena kontrola jeho orgánů po porážce. Pokud by se ukázalo, že zvíře bylo nemocné, maso není košer. Zvíře musí být usmrceno přetnutím krčních tepen, žil, trachey a jícnu dvěma rychlými tahy, aniž by se nůž dotkl obratlů.  Pokud je zvíře zabito jakýmkoliv jiným způsobem, jeho maso není košer. Zvíře nesmí být před porážkou omráčeno, právě i z důvodu toho, že bychom ho neodborným omráčením buď mohli zabít nebo poranit.
Základní myšlenkou šchity (rituální košer porážky) je usmrtit zvíře rychle a bezbolestně. Nůž musí být velmi ostrý, bez jakéhokoliv zubu nebo jiné vady (maso zvířete zabitého špatným nožem by opět nebylo košer) a je kontrolován před porážkou a znovu po ní. Řezník (šochet) musí mít správnou kvalifikaci a musí to být zbožný muž (aby dodržoval všechny předpisy). Ačkoliv se to pořád mnoha ochráncům zvířat nezdá, správně provedená šchita opravdu není pro zvíře bolestivá (už to zkoumalo mnoho vědeckých týmů za pomoci EEG a dalších přístrojů). Kdo se někdy řízl velmi ostrým nožem ví, že mezi říznutím a uvědoměním si bolesti (než si všimneme, že jsme se řízli a že to vlastně bolí) je časová prodleva. Při rychlém přetnutí krčních cév dojde k okamžitému poklesu krevního tlaku v mozku a tak než si zvíře stihne uvědomit, že ho někdo řízl a že to bolí, tak ztratí vědomí. Navíc z principu se nedá dělat šchita na vystresovaném zvířeti, naopak je potřeba, aby klidně stálo. Pokud by nastalo nějaké rodeo, hrozí, že ho řezník špatně podřízne, nebo se zvíře zraní a jeho maso nebude košer. To, že když se porážka "nepovede", maso nebude košer (a tím pádem ho nemůže prodat souvěrců za plnou cenu, ale jen nežidům pod cenou), vytváří ekonomický tlak na řezníka, aby dělal svoji práci pořádně a choval se ke zvířatům ohleduplně.
V Čechách se košerují hlavně kuřata, počet kusů dobytka poraženého podle pravidel kašrutu za rok by se dal spočítat na prstech rukou. Nicméně v USA a asi také ve Francii, kde je židovská populace o dost početnější, existují i průmyslová jatka uzpůsobená ke košer porážce. Zde je samozřejmě na místě nepřetržitá důsledná kontrola  dodržování všech předpisů (jak se něco dělá ve velkém, hrozí, že to někdo začne flákat) a to jak ze strany dozorujícího rabinátu, tak ze strany veterinární správy.
Běžná porážka v ČR a všude jinde v civilizovaném světě se dělá tak, že zvíře je nejprve omráčeno (videa o tom, jak to probíhá, udělal Roman Vaněk ve svém pořadu Jídlo s.r.o., stojí za zhlédnutí). Odpůrci ritální porážky často argumentují tím, že podříznout zvíře bez omráčení je nehumánní. Tak jednak se dá dost dlouho diskutovat, jestli zabití zvířete vůbec může nebo nemůže být humánní. Ale pokud chceme jíst maso, tak nám nic jiného nezbývá a jde tedy jen o to, jak to udělat rychle a s co nejmenším utrpením zvířete. Jak jsem vysvětlila výše, předpisy pro židovskou košer porážku přesně tento přístup vyžadují a z hlediska ochrany zvířat před týráním nepředstavijí žádný problém. Existuje ale ještě jedna otázka-je omráčení zvířete před porážkou opravdu takový benefit pro to zvíře? Největším problémem jatek v současné době je stres zvířat a neohleduplnost personálu. Omráčením před porážkou se vyhneme "rodeu" s vystresovanými zvířaty a mám silné podezření, že to omračování spíš ulehčuje a zrychluje práci lidem, než že by bylo nějakým zlepšovákem pro porážená zvířata. A například tohle review uvádí, že v mase omračovaných zvířat jsou často krevní výrony (modřiny), které v mase neomračovaných zvířat nenajdeme. Na druhou stranu je také dobré zmínit, že třeba prase se bez omráčení zrovna snadno píchnout nedá (možná proto taky prase není košer).

Halal porážka nemá tak striktní požadavky, jako košer porážka-netrvá na odborné kvalifikaci řezníka, správné délce a ostrosti nože-ale to jsou věci, které si stát může při povolování rituální porážky vymínit a následně je kontrolovat. Není tedy důvod halal porážku zakazovat en bloc, protože samotný princip porážky neodporuje zákonu na ochranu zvířat. jen jasně určit pravidla atrvat na jejich dodržování.

V rámci kašrutu také dlouhodobě probíhá diskuze, zda je košer telecí maso a foie gras. Ne proto, že by snad pocházela z nečistého zvířete, nebo by zvíře nebylo správně poraženo. Problémem je způsob chovu zvířete. Zda může být košer foie gras (ztučnělá husí nebo kachní játre), když pro to, abychom je získali musíme zvíře překrmovat a omezit jeho možnost pohybu. Navíc steatóza (ztučnění jater) je nemoc, takže husa nebo kachna vykrmená před porážkou je vlastně nemocná a tedy podle pravidel kašrutu zakázaná. Někteří rabíni ale zastávají názor, že vzhledem k tomu, že steatóza je vratný stav (kdybychom husu přestali krmit a umožnili ji pohyb, její játra se zase vrátí do normálu) a výkrm netrvá tak dlouho, aby došlo k nevratnému poškození jater, tak je taková husa i její játra košer. Co se telecího masa týče, tam je tele záhy odstaveno od matky, drženo v malém boxu, kde se nemůže hýbat a krmeno tak, že je ve stavu anémie (chudokrevnosti), aby jeho maso bylo světlé. Opět někteří rabíni trvají na tom, že takové zacházení se zvířetem je nepřípustné a telecí maso z takového chovu, byť správně poražené, není košer. Co se mně a Eliho týče, husí játra a telecí maso nejíme, ale jíme husí maso (šoulet bez husího masa prostě není správnej českej šoulet). Mám sice silné podezření, že to maso pochází z té samé husy, co játra, ale zatím se mi nepodařilo vymyslet, jak tenhle rozpor vyřešit...

Jo a co se těch "vlastneců" týče-já nemám naprosto nic proti normálnímu vlastnenectví-vztahu k vlastní zemi a národu. Myslím si, že by Čechům trocha zdravé národní hrdosti neuškodila-před druhými se nepovyšuj, ani se před nimi neponižuj. Je naprosto v pořádku žádat od příchozích, i dlouhodobě usazených menšin dodržování našich pravidel, která platí pro všechny, ale je pitomé je šikanovat nesmysly založenými na našich předsudcích.

Mezi Purimem a Pesachem

Tak Purim máme zdárně za sebou, na čtení Megily se nás sešlo kolem dvaceti, takže kdykoliv během čtení zaznělo Hamanovo jméno, dělali jsme řehtačkami, vuvuzelami a pokličkami od hrnců takový rachot, že rodiče s jedním malým, asi tříletým, chlapečkem museli odejít, protože ten z toho byl v takovém šoku, že nebyl k utišení. Po bohoslužbě a čtení megily jsme si dali hamentašen, uzeného pstruha a vodku. Oslava se podařila.
Mezi Purimem a Pesachem je přesně měsíc a v mnoha ortodoxních domácnostech se po Purimu začíná s úklidem na Pesach (i když už i na mnoha ortodoxních webech najdete návody typu: "Jak uklidit na Pesach za jediný den"), během svátku Pesach, který připomíná vyvedení židů z egyptského otroctví, je zakázáno jíst, používat nebo vlastnit cokoliv, co by mohlo kvasit a co je z pěti druhů obilí (pšenice, špalda, oves, ječmen a žito). Takže je třeba domov vysmýčit a zbavit všech drobků, dojíst zásoby těstovin, krup, sušenek, spotřebovat zásoby mouky, kvásku i piva a whisky (ale vinné kvašení v pořádku, nesmí se jen alkohol z kvašeného obilí). Ne vždycky je možné všechno sníst a vypít (obzvlášť pokud jste třeba obchodník s obilím), takže pro tyto případy tady je legální fikce, kdy po dobu trvání svátku všechno kvašené nebo kvasitelné prodáme nějakému nežidovi, na kterého se předpisy Pesachu nevztahují a smlouva je udělaná tak, že po Pesachu zase všechno přejde zpátky do našeho vlastnictví.
Ale zpátky k tomu uklízení. My se přikláníme k variantě "uklidit za den, respektive za dva večery", takže se zatím věnujeme jenom dojídání a dopíjení :-) A já se navíc věnuju promýšlení toho, co budu o Pesachu vařit. Aby to bylo ještě složitější, aškenázští židé (tedy židé z našeho kulturního okruhu) nejedí o Pesachu ani tzv. kitnijot-luštěniny, rýží, jáhly, pohanku...tedy všechno, co při vaření bobtná (a tím připomíná kvašení) a co by teoreticky mohlo být znečištěno nějakou obilovinou (jako že v pytlíku s čočkou bude zrnko pšenice). Po dlouhých diskuzích aškenázští rabíni nedávno povolili používání quinoy během Pesachu, protože, ačkoliv při vaření bobtná, roste v takových nadmořských výškách, že tam žádná zakázaná obilovina neroste a tudíž nemůže dojít ke smíchání. A protože oba s Elim jsme z aškenázského kulturního okruhu, dohodli jsme se, že kitnijot o Pesachu jíst nebudeme.
Každopádně v nadcházejícíh třech týdnech můžete čekat sérii článků o Pesachu, protože na jeden článek toho je příliš mnoho. Těm, kdo slaví, přeju "Veselé Velikonoce!"

Ženu statečnou kdo nalezne?

V židovských domácnostech je tradicí, že muž své ženě v pátek večer před požehnáním nad vínem zpívá Ešet Chajil, což se obvykle do češtiny překládá jako "Ženu statečnou kdo nalezne?". Jedná se o několik veršů z knihy Přísloví (31:10-31), které vychvalují pracovitou ženu, která se stará o domácnost, ale nejn vaření a péči o děti. Samozřejmě je poplatná době svého vzniku, dneska není nutné šít ručně košile a prodávat je, aby se žena kvalifikovala jako ešet chajil a dva obleky na osobu taky nejsou kdovíco. Ale i v dnešní době pokročilé emancipace to je obvykle žena, kdo má větší podíl na péči o domácnost a vedle toho samozřejmě chodí do práce. A tak každotýdenní recitace Ešet Chajil je oceněním jejího úsilí, vyjádřením toho, že si muž všiml, že čisté prádlo se neskládá do skříně samo a šabatová večeře se na stole neobjevila sama od sebe. Takže mě opravdu zahřálo u srdce, když jsem ji v pátek od Eliho poprvé uslyšela (do svatby máme ještě daleko, ale zásnubní prstýnek už mám...).

Tady je překlad z Bible 21:

Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!
Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.
Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.
Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.
Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.
Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.
Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“
Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.

Purim!!!

Purim je asi nejveselejší židovský svátek. Není zmíněn v Tóře, ale oslavuje události popsané v biblické Knize Ester (Megilat Ester, někdy se jí říká prostě jen Megila (svitek)). Letos připadá na čtvrtek 24.3. (takže začíná už ve středu večer!).
Perský král Achašvéroš (často identifikovaný jako král Xerxes, ale jisté to úplně není) zapudí svou manželku Vašti a rozhodne se udělat "soutěž krásy", aby si vybral novou ženu. Zúčastní se i židovka Ester, která se stane novou královnou, ale na radu svého strýce (nebo bratrance, v závislosti na překladu) Mordechaje zatají svůj původ.
Mordechaj jednoho dne náhodou zaslechne dva královy dvořany, kteří plánují atentát a prostřednictvím Ester krále varuje. Po čase se královým vezírem stane Haman. Ten nemá rád židy a obzvlášť velkou pifku má na Mordechaje, který se mu odmítá klanět. Haman tedy před králem začne židy pomlouvat („Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět. Kdyby král ráčil, může se napsat, ať jsou vyhlazeni. Osobně vyplatím správcům deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do králových pokladnic.“ Ester 3:8-9), až z krále vymámí povolení je v jeho říši zlikvidovat. Haman byl tak trochu pověrčivý, takže aby určil nejvhodnější datum k provedení svého ďábelského plánu, vrhá losy (los=pur, odtud purim) a vyjde mu 13. adar. Mordechaj se to dozví a naléhá na Ester, aby orodovala u krále a zabránila katastofě. To není jen tak, kdo ke králi přišel jen tak bez pozvání, byl popraven, jen pokud na něj král ukázal zlatým žezlem, vyvázl živý. A platilo to i pro královnu a Ester pozvánku neměla. Celkem logicky měla strach:

Ester pak poslala Hatacha zpět za Mordechajem s odpovědí: „Kdokoli, ať muž či žena, se bez pozvání přiblíží ke králi do vnitřní dvorany, zemře! Ten zákon znají všichni královi dvořané i lid v říšských provinciích. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, smí žít. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“ Když byl Mordechajovi doručen vzkaz od Ester, poslal jí tuto odpověď: „Nemysli si, že v královském domě jako jediná ze všech Židů vyvázneš. Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“ Ester na to Mordechajovi odpověděla: „Jdi a shromáždi všechny Židy v Súsách. Ať se za mne postí tři dny – ať nejedí ani nepijí ve dne ani v noci. I já a mé dívky se takto budeme postit. Potom půjdu ke králi, ačkoli je to proti zákonu. A zahynu-li, zahynu.“ Mordechaj tedy šel a udělal přesně, co mu Ester vzkázala.(Ester 4:10-17, překlad on-line Bible 21) 

Ester nakonec jde ke králi a pozve ho i s Hamanem na hostinu. Tam se jí král zeptá, co by ráda a ona odpoví, aby udělali hostinu druhý den ve stejném složení (asi potřebovala čas na přemýšlení, jak králi vhodně sdělit, co se děje...). Haman už po první hostině začne stavět šibenici pro Mordechaje a král nemůže v noci spát, tak si čte v kronice své říše. A tam narazí na zmínku o tom, jak ho Mordechaj zachránil před atentátem a zjistí, že ho za tu loajalitu zapomněl odměnit. Ráno si zavolá Hamana a zeptá se ho, jak by měl odměnit někoho, koho si král váží. Haman, v domění, že král mluví o něm, navrhne odění do královského roucha a vození po Súsách na královském koni se všemi poctami. Dost ho naštve, když zjistí, že král mínil Mordechaje a že on, Haman, mu musí tyto pocty prokázat. Večer byla druhá hostina u Ester a ta se přimluví za svůj lid a odhalí Hamana jako strůjce nadcházejícího pogromu. Král se naštve, odejde do zahrady a Haman vidí, že je zle, snaží se ukecat Ester, aby se za něj přimluvila. Jenže král se vrátí zrovna, když se Haman zhroutí na Esteřin gauč a vyloží si to nedobře. Pročež se Haman houpe na šibenici, kterou stavil pro Mordechaje.
Jenže královský edikt (ten, který dal Hamanovi, že může vyvraždit všechny židy v zemi) nejde zrušit. A tak král vydá jiný edikt, který dovoluje židům se bránit.
14. Adaru je dobojováno (jen v Súsách bylo Hamanových přívrženců hodně a tak se bojovalo o den déle) a proto slavíme 14. adaru Purim (a ve městech, která měla v dobách příběhu hradby jako Súsy, tedy Jeruzalém, Jericho...se slaví až 15. adaru, tzv. Šušan Purim).
Biblická Kniha Ester je zvláštní ve dvou věcech-jednak se v ní ani jednou neobjevuje Bůh, je jakoby skrytý na pozadí příběhu plného "šťastných náhod" a druhak je jako jediná kniha Bible ilustrovaná. Při jejím čtení navíc všichni zůčastnění dělají randál, kdykoliv zazní jméno Hamana, nebo jeho synů. Když jsme vloni četli v Praze, tak jsme málem zbořili synagogu :-)

K Purimu se vztahují 4 micvot: mikra megila (přečíst Knihu Ester dvakrát během svátku), mište Purim (purimová hostina, kde obvykle alkohol teče proudem), mišloach manot (posílání porcí jídla, alespoň jednomu člověku poslat dvě porce jídla nebo pití, něco co je možné ihned zkonzumovat) a matanot le-evjonim (dary chudým). Zvykem je péct speciální třírohé makové koláčky hamentašen (Hamanovy taštičky, Hamanovy uši). Dalším zvykem jsou masky a svého druhu karneval, když jsme byli teď v Izraeli, na trhu bylo možné koupit ty nejšílenější kostýmy (Purim je v Izraeli velmi populární i mezi sekulární populací, ale masky nosí i ortodoxní židé, pro ně je to jediný den v roce, kdy si žena může obléct mužské oblečení a naopak). Starou tradicí je také purimšpíl-purimová hra, kdy je dramaticky ztvárněn příběh Knihy Ester, obvykle ale s nějakými aktuálními narážkami. Tuhle tradici stále drží v děčínské židovské obci, ale nepodařilo se mi najít video.

Zájemcům doporučuju přečíst si ka internetu Knihu Ester (z toho webu, ze kterého jsou citace), je to moderní a čtivý překlad a Kniha Ester je krátká. A poučná.

Má vznik státu Izrael nějaký náboženský význam? (o sionismu)

V neděli jsme se vrátili s Elim z naší první návštěvy Izraele.  Moc jsme si to užili a už se těšíme, až tam zase pojedeme.
V téhle souvislosti mě napadlo napsat něco o sionismu a významu vzniku státu Izrael. Nebudu diskutovat historii, tu si lze přečíst jinde, jen spíš ujasnit některé výrazy a názorové pozice.
Sionismus vznikl jako odpověď na problémy židů v Evropě v druhé polovině 19. století. V západní Evropě byla v plném proudu asimilace židů, kteří získali občanská práva, ale pod povrchem bublala stará nenávist k židům. Až do emancipace byl antisemitismus hlavně náboženský-židé byli jiného náboženství a to byl problém. S vznikem národních států a národních sebeuvědomění vznikl antisemitismus národnostní-židé byli cizí element jako národ/rasa a antisemité zpochybňovali židovskou loajalitu ke státu, ve kterém žijí (reformní judaismus se na tyto otázky nežidovského okolí snažil v maximální míře odpovídat, ale jak následně ukázala šoa, nepomohlo to). Nejznámějšími výbuchy antisemitismu byla ve Francii Dreyfussova aféra a u nás Hilsneriáda. Ve východní Evropě a v Rusku navíc na konci 19. století pravidelně propukaly pogromy.
Proto vznikla myšlenka, že židé (v tomhle případě spíš Židé) by, stejně jako ostatní národy, měli mít svůj stát, kde budou žít v bezpečí. A protože už jsme jeden stát kdysi měli, bylo zcela logické, že by nový židovský stát měl vzniknout na území toho starověkého. Dál už je to historie. Stát Izrael vznikl, pořád se drží, daří se mu a dá-li Bůh, bude tomu tak i nadále.

Je dobré si ale ujasnit pár pojmů. Sionismus může být sekulární-tedy že stát Izrael je domovinou všech židů z celého světa, bezpečné místo, kam vždy mohou odejít, budou-li pronásledováni. Ale může být i náboženský, kdy vzniku státu Izrael přisoudíme i náboženský význam. Náboženští sionisté vidí ve vzniku státu Izrael první krok k příchodu Mesiáše a konečnému vykoupení. Náboženští sionisté samozřejmě nejsou jednolitou názorovou skupinou. Jsou tací, kteří trvají na tom, že je pro příchod Mesiáše nutné obnovit stát Izrael (medinat Jisrael) v hranicích původního státu, jako ho popisuje Bible (Erec Jisrael). Malý háček je v tom, že přesné hranice Erec Jisrael popisuje Bible na různých místech různě...z řad těchto náboženských sionistů se rekrutují nejzaťatější osadníci v Judeji a Samaří (Západním břehu Jordánu). Použití termínu "Judea a Samaří" místo "Západní břeh Jordánu" vás automaticky označí za přívržence "jednostátního řešení" palestinského problému (tedy že Palestinci budou národnostní menšinou v Izraeli a Izrael se nevzdá žádných území v jejich prospěch. Má to drobný háček-demografii. Vzhledem k počtu dětí v průměrné palestinské rodině by při tomhle řešení stát Izrael brzy nebyl buď židovský a nebo demokratický.). Mimochodem existuje i spousta evangelikálních křesťanů (hlavně v USA), kteří jsou přesvědčeni o tom, že vykoupení přijde, když budou všichni židé žít v Izraeli a stát Izrael mohutně podporují, včetně sporných osad a jednostátního řešení.
Další část náboženských sionistů sice také vidí náboženský význam ve znovuosídlení Erec Jisrael, ale podporují řešení "zemi za mír", tedy že pokud palestinský stát vznikne tam, kde mají svoje osady, tak oni buď přesídlí do Izraele a nebo zůstanou jako židovská minorita v Palestině. Když může mít stát Izrael palestinsko-arabskou menšinu, proč by palestinský stát nemohl mít menšinu židovskou, no ne?! Vznik státu Palestina, tedy takzvané "dvoustátní řešení" je asi jediný způsob, jak zachovat Izrael jako židovský a demokratický stát, problém je v tom, že pokud by Palestinský stát vznikl v navrhovaných hranicích, bude pro Izrael poměrně těžké se bránit v případě napadení. Takže takový stát může vzniknout jedině tehdy, když bude dodržovat svoje závazky a žít s Izraelem v míru. Po neslavném vývoji v Gaze, odkud se Izrael jednostranně stáhnul v roce 2005, to nevypadá, že by k tomu mohlo v dohledné době dojít. Že se Izrael dobrovolně nevzdá území na úkor své bezpečnosti, to je snad každému jasné (tím by popřel základní myšlenku sionismu, že Izrael je místo, kde mohou Židé žít v bezpečí).

Mě ale napadá (a určitě to napadlo i někoho jiného, jen jsem teď ukrutně líná hledat reference), že vzhledem k vnitrožidovským sporům (sekulární versus nábožensky založení židé, reformní versus ortodoxní, zapálení sionisté věřící v Erec Jisrael versus ti, kdo preferují menší a bezpečný medinat Jisrael) je vznik státu Izrael vlastně takový test (a v tomto smyslu můžeme vzniku státu Izrael připisovat náboženský význam), jestli spolu dokážeme vyjít a jestli jsme se poučili z minulých chyb. Talmud říká, že ke zničení jeruzalémského Chrámu došlo kvůli bezdůvodné nenávisti mezi židy (sinat chinam). To není žádná rabínská pohádka, obránci Jeruzaléma se mezi sebou vraždili a nedokázali se shodnout skoro na ničem. Je vlastně div, že se Jeruzalém dokázal bránit Římanům tak dlouho...kdo četl třeba Josefa Flavia od Liona Feuchtwangera, ví, o čem mluvím. Vznikem státu Izrael jsme po dvou tisících letech dostali druhou šanci, tak snad ji dokážeme neprošvihnout.

Edit: zapomněla jsem dodat, že přesvědčení o náboženském významu vzniku státu Izrael nekoresponduje nutně s mírou religiozity. Existuje nemálo ortodoxních židů, pro které stát Izrael nemá žádný vztah k případnému příchodu Mesiáše a je jen útočištěm pro všechny Židy a existují i ultra-ortodoxní židé, kteří naopak ve vzniku státu Izrael vidí nebezpečné vměšování do Božího plánu a snahu uspíšit příchod Mesiáše, což je podle nich zakázáno.

Co, jak a proč v košerné kuchyni (díl 1. -babicování)

Název prvního dílu nekonečného seriálu o košer vaření (protože vaření mě fakt baví, je to vlastně chemie, ale s mnohem lepšími výsledky, než jakých dosahuju v laboratoři) odkazuje na častou potřebu nahrazovat nekošer suroviny v nežidovských receptech za takové, aby výsledné jídlo košer bylo. A na to prostě Babicova věta "...a když nemáte limetku, tak tam dáte citron.." (nebo jak to vlastně řekl) sedí jako pozadí na hrnec. Židovská moudrost praví, že neexistuje nekošerné jídlo, za které bychom nenašli košer náhradu, ale občas je to celkem oříšek!

Nejlepší bude, když to vysvětlím na příkladu-na minulý šabat jsem vařila svíčkovou-hovězí je v pořádku, se zeleninou taky žádný problém, ale co smetana? Mléko se nesmí míchat s masem, takže jakékoliv smetanové omáčky jsou mimo hru. Naštěstí díky alergikům na mléko začaly vznikat nejrůznější náhražky a lze tedy koupit (dost velký výběr mají v DM drogerii) smetanu sójovou, ovesnou, mandlovou, kokosovou...já koupila ovesnou, protože je, stejně jako sójová, chuťově neutrální, a na oves nejsem alergická (na rozdíl od sóji). Svíčková podle maminčina receptu byla vynikající, ovesná smetana se osvědčila a jídlo bylo naprosto košer. Samozřejmě do knedlíků také nesmělo přijít mléko, ale tam jsem se s nějakými náhražkami neobtěžovala, jen jsem přidala o vejce navíc a místo mléka použila vodu.
Další českou specialitu: knedlo-vepřo-zelo v košer variantě najdeme jako knedlo-kachno-zelo. Špek, který mnohé recepty žádají, lze nahradit uzeným hovězím, jen je třeba mít na paměti, že je méně tučné, než bůček a je třeba přidat nějaký další tuk. Vepřové sádlo nahradíme husím sádlem. Jen játrové knedlíčky do polévky nemají žádný masitý ekvivalent, protože játra se košerují opékáním nad plamenem (je potřeba je zbavit krve, Tóra konzumaci krve zakazuje) a po takové úpravě už z nich prostě knedlíčky neuděláte, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Místo nich děláme třeba macesové knedlíčky (příležitostně sem na ně dám recept, jsou moc dobré a macesy lze v ČR koupit ve větších supermarketech).

 košer špek z hovězího

Obecně košer kuchyně se dost proměnila od té doby, co přišel na trh bezmléčný margarín a cokoliv ze sóji. Dřív jste si po masitém obědě prostě dali jako dezert ovoce, nebo maximálně ovocný sorbet, dneska můžete mít smetanovou zmrzlinu nebo cokoliv podobného ze sójového mléka. Druhá věc je, jestli po smetanové sójové zmrzlině toužíte, že...já ne. Jediné, co mi pořád vrtá hlavou je, jak se řeší svatební dort? Tradičně je svatební oběd masový. Takže pokud chcete mléčný dort, buď ho budete podávat až po patřičném časovém intervalu (1, 3 nebo 6 hodin, podle toho, kterého halachického výkladu a lokálního zvyku (minhagu) se držíte, já držím 3 hodiny, to mi přijde jako rozumná doby k vytrávení) a nebo bude sójový, mandlový nebo tak něco...