Paraša Berešit (Gen. 1:1-6:8)

První paraša Tóry obsahuje jeden z nejznámějších příběhů celé Bible, totiž příběh stvoření světa, Adama a Evy a hada, co je navedl, aby ochutnali ze stromu poznání. Tento plod je v křesťanské tradici ztotožňován s jablkem (latinská slovní hříčka, malum=jablko, malus=zlo), ale v židovské tradici existují různé názory-od fíku, přes hroznové víno po citrón.
Ale popořádku, Tóra není učebnicí kosmologie, fyziky, chemie, biologie ani žádné jiné exaktní vědy, byť v dávných dobách byl popis stvoření světa takto chápán (a v jistých kruzích je tak chápán dodnes). Tóra popisuje svět z pohledu náboženského, nikoliv vědeckého. A jak říká rabi Sacks, věda se ptá : co? a jak? a náboženství: proč?. A je důležité oba přístupy kombinovat, protože ve chvíli, kdy jeden z nich převládne, máme problém.
Tradice říká, že člověk byl stvořen jen v jednom provedení (t.j. muž a žena), aby nikdo nemohl říkat: "Můj předek byl důležitější, než tvůj." protože všichni pocházíme z Adama a Evy. Tradice také řeší, jak skloubit dva vzájemně si odporující popisy stvoření muže a ženy-v tom prvním (1:27) jsou oba stvořeni zároveň a v tom druhém (2:21-23) je žena stvořena z Adamova žebra (lze ovšem přeložit i jako boku) jako jeho pomocnice a oponentka zároveň (1:18 "Není dobře, aby byl člověk sám, udělám mu pomoc, jakoby proti němu."). Jedním z možných výkladů je, že člověk byl stvořen něco jako hermafrodit a dvě poloviny byly od sebe odděleny. A také, že každý z nás si musí najít svého partnera, aby byl zase kompletním člověkem.
Ale nejvíc fascinující je příběh o tom plodu ze stromu poznání. Křesťanská tradice z něj vyvozuje učení o dědičném hříchu, v židovství však nic takového není, byť se komentátoři shodují, že Adam s Evou zhřešili a nesli si následky, které v určitém smylsu pociťujeme i my (nežijme v ráji). Dovolím si nastínit svoji vlastní intepretaci, která, přiznávám, není úplně tradiční. Adam a Eva byly stvořeni k obrazu Božímu (1:27) a mají tedy svobodnou vůli a schopnost tvořit a rozhodovat se. Ale pořád jsou to jenom lidé a lidé dělají chyby. A každý člověk se musí naučit, jak se se svými chybami vypořádat. A k tomu je právě strom poznání. Bůh řekne člověku, že může jíst z jakéhokoliv stromu v zahradě, kromě tohoto (o stromu života, o kterém se Tóra zmiňuje pár veršů předtím, nepadne ani slovo, prostě ho Bůh někam schová tak, aby ho člověk nenašel). Kdykoliv tohle čtu, nemůžu si nevzpomenout na Obecnou školu a "Neolizujte zábradlí před školou!". Na Adama s Evou to funguje podobně (byť jim k tomu pomůže had, kterého vnímám spíš jako personalizaci jejich vnitřního dialogu). Adam s Evou uplatní svou svobodnou vůli a rozhodnou se ochutnat. Prvním porušením Božího příkazu ale ztratí "nevinnost" a doslova se jim otevřely oči (3:7). Tohle byl přestupek, který byl "plánovaný", to co následuje, je ale opravdová zkouška charakteru, ve které Adam s Evou ostudně selžou, když Adam hodí vinu na Evu a Eva na hada, místo toho, aby řekli: "Promiň, neodolali jsme.". Z mého pohledu nebyli Adam s Evou určeni pro život v zahradě Eden (koneckonců 1:28 říká: Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a opanujte ji, podmaňte mořské ryby a nebeské ptactvo a všechnu zvěř lezoucí po zemi!), v zahradě byli jen dokud nepoznali, co to je, udělat rozhodnutí a nést za něj odpovědnost. Jejich hříchem bylo, že se k důsledků nedokázali postavit čelem a proto následují zlořečení (3:15-19). Ale Bůh, i přesto, že se Adam s Evou nezachovali zrovna dobře, je milosrdný a na cestu z ráje jim udělá pořádné oblečení. Verš 3:22 lze pak číst jako ironický povzdech nad tím, že člověk by chtěl být jako Bůh (všemocný a vševědoucí) a přitom není ani schopen odmítnout našeptávání hada a přiznat svoje pochybení.

A tahle nadutost se táhne dál přes Kaina až ke generaci, která skončila potopou a ke stavitelům Babylonské věže. U Kaina bych se ráda ještě na moment zastavila, protože to je příběh z kterého lze vyčíst mnohá poučení: dáváme-li (v tomto případě Bohu, ale myslím, že to platí obecně), měli bychom si dát záležet a dát to nejlepší, co můžeme. (4:3-5). Jsme schopni se ovládnout a zvládnout pokušení hřešit (4:7). Jsme strážci svého bratra (tedy jako lidé máme vůči sobě vzájemně odpovědnost, nemůžeme ignorovat utrpení druhých a tvářit se, že se nás to netýká, 4:9). Kdo zabije člověka, zabije i jeho potomky, které mohl dotyční zplodit a nezplodil (4:10, "Krev tvého bratra ke mně volá ze země!"-krev je v hebrejském originále v množném čísle).

Jak píše Plaut ve svém překladu a komentáři k Tóře: chceme-li z Tóry čerpat poučení pro náš současný život, musíme se zaměřit na to, co Tóra říká o člověku, jeho charakteru, slabostech i silných stránkách, bolestech i nadějích a dalších věcech, které po staletí  neztrácejí na aktuálnosti. A nekoukat na její hrdiny svrchu jen proto, že neměli naši úroveň poznání a kdoví, jestli vůbec žili...

Simchat Tóra a krátký úvod k drašám

Zhruba za hodinu začne ve Štrasburku svátek Šemini Aceret, který je v ortodoxních kruzích mimo Izrael slaven dva dny (s tím, že druhý den je spojen se svátkem Simchat Tóra), v liberálních kruzích a v Izraeli se slaví Šemini Aceret a Simchat Tóra v jeden den. Na Simchat Tóra končíme jeden cyklus čtení Tóry, abychom okamžitě začali nový. Přečteme závěrečné verše knihy Deuteronomium a hned na to navážeme úvodními verši knihy Genesis, abych naznačili, že studium Tóry je nikdy nekončící proces.
A protože jsem slíbila, že budu psát každý týden krátkou drašu k příslušnému oddílu Tóry, využiju tenhle okamžik k pár vysvětlivkám, které se k mým drašám budou hodit. Předně bych ráda zdůraznila, že nemám žádné formální židovské vzdělání, vše, co vím jsem buď vyčetla z knih, internetu, vyposlechla od našeho rabína, nebo při našich pravidelných komunitních debatách nad Tórou. Takže se snadno může stát, že nějaké mé vysvětlení nebude tak úplně moje, protože na něj už před lety přišel někdo jiný, a já ho neocituju, protože nebudu vědět, že už s tím někdo jiný přišel. Pokud byste na něco takového narazili, napište mi to prosím, do komentáře a já citaci doplním.
Jak už jsem se zmínila dřív, používám chumaš přeložený rabi Sidonem, z dalších knih pak Plautův komentář (The Torah: A Modern Commentary), studijní komentáře Nechamy Leibowitz, občas Artscrollový chumaš s komentářem (na můj vkus trochu moc ortodoxní) a Rašiho. Z neknižních zdrojů me nejvíc inspiruje rabi Sacks a jeho pravidelné týdenní komentáře a naše každotýdenní diskuse nad Tórou v UJLS.
Obvykle budu k textu přistupovat tak, že byl zjeven jako celek, pouze pokud bych výjimečně chtěla využít poznatků textové kritiky, tak na to výslovně upozorním. Co tím myslím? V tradičních komentářích se často odkazujeme na to, které jméno Boží (zda Elohim, nebo Tetragramaton) je v textu použito, protože jméno Elohim je více spjato s Boží spravedlností, zatímco Tetragramaton s Božím milosrdenstvím (zdůrazňuji, že to jsou pouze dva aspekty téhož Boha, židovství v žádném případě nepochybuje o jedinosti a jedinečnosti Hospodina). V moderní textové kritice je naopak používání různých jmen Boha důkazem, že text Tóry je složen z různých částí napsaných různými lidmi v různých částech Izraele a nejspíš i v různých dobách. Což je sice z vědeckého hlediska nesmírně zajímavé, ale pro komentáře obvykle nepříliš užitečné.
Budu se snažit texty publikovat ve středu nebo ve čtvrtek, v pátek na to už obvykle nemám čas. Pokud by se mi to výjimečně nepovedlo, tak se předem omlouvám a text doplním dodatečně.
Předem se těším na vaše komentáře!
Chag sameach!

Ketuba

Do svatby zbývá půl roku, takže pomalu nastal čas organizovat. A objednat ketubu. Po drobných peripetiích jsme se dohodli na jedné moc hezké ketubě z USA a konzervativním aramejském textu bez jakéhokoliv překladu/výkladu. V USA se dá běžně objednat ketuba s anglickým textem, který je buď překladem a nebo samostatným textem, ale vzhledem k tomu, že angličtina není rodným jazykem ani jednoho z nás, přišlo nám to zbytečné. Z Kanady by se dala sice objednat ketuba s francouzským textem, to by ale nebylo fér vůči mně. A navíc se mi jejich ketuby nelíbily.
Konzervativní text je shodný s tím ortodoxním, jen je k němu dopsána tzv. Liebermanova doložka, která zrovnorávňuje ženu v případě rozvodu. Jak jsem už psala v předchozím blogu, tradiční text ketuby není rozhodně něco, co bychom si představili pod pojmem "romantický", ale myslím, že stojí za to ho trochu rozebrat. Čerpat u toho budu z knihy Aryeh Kaplana "Made in Heaven", která se během teoretických příprav na svatbu ukázala mnohem užitečnější než "The New Jewish Wedding" od Anity Diamant. Překlad textu ketuby je můj a překládám z angličtiny (neb aramejsky opravdu neumím) a uznávám, že je to místy dost kostrbaté.

(Prvního až šestého) dne týdne, (1.-30.) dne měsíce (jméno hebrejsého měsíce) (letopočet) roku od stvoření světa jak jej počítáme v této komunitě (město, stát), ženich (jméno) syn (jméno otce) řekl této panně/ženě/konvertitce/vdově (jméno) dceři (jméno otce): "Buď mou ženou podle zákona Mojžíše a Izraele. Budu pro Tebe pracovat, ctít Tě, živit Tě a podporovat Tě jak je zvykem židovských mužů, kteří poctivě pro své ženy pracují, ctí je, živí je a podporují je. Dám Ti mohar (200 zuzů, peníze, které podle Tóry náležejí otci nezasnoubené panny, kterou muž znásilnil, v podstatě je to cena za panenství (Deut 22:29), nicméně ketuba jasně říká, že tyto peníze náleží ženě, nikoliv jejímu otci, v případě vdovy, rozvedené ženy nebo konvertitky se nepoužívá termín mohar, ale kesef (peníze) a částka je poloviční, t.j. 100 zuzů), které Ti náleží podle Tóry, stejně jako jídlo, oblečení, životní nezbytnosti a manželský styk, podle obecného zvyku."
Paní (jméno) souhlasila a stala jsem jeho ženou. Toto věno (nedunja), které přinesla z otcovského domu, ať již ve stříbře, zlatě, špercích, oblečení, nábytku nebo povlečení, pan (jméno), náš ženich, přijímá jako ceněné na sto stříbrných zekukim (polovina pro výše zmíněné kategorie žen).
Náš ženich, pan (jméno) souhlasil a ze své vůle přidal dalších 100 (nebo 50) zekukim spolu s výše zmíněnými (tosefta). Celková suma je tedy 200 (100) stříbrných zekukim.
Pan (jméno), náš ženich, pronesl následující: "Závazek vyplývající z této ketuby, tohoto věna a této přidané sumy, přijímám na sebe a na své dědice. Může být vyplaceno z celé nejlepší části mého majetku a toho, co vlastním pod nebesy, ať to již vlastním a nebo získám v budoucnu. Zahrnuje to věci jež lze zastavit i ty, jež do zástavy dát nelze. Vše co mám musí být dáno do zástavy, aby byla vyplacena tato ketuba, věno a přidaná suma. Může být vzato i z košile na mém těle, během mého života a po mé smrti, dnes a navždy.
Závazek této ketuby, věna a přidané sumy byl přijat panem (jméno), naším ženichem, podle všech předpisů o manželských smlouvách a přidaných sumách, jaké jsou obvyklé pro dcery Israele, podle předpisů našich moudrých rabínů (míněni ti talmudčtí), blahé paměti. Není to jen spekulativní nebo nezávazný dokument.
A oba dohromady souhlasili, že pokud by někdy toto manželství bylo rozvedeno podle občanského práva, muž i žena mohou požádat konzervativní bejt din, aby rozhodl, jaké jsou povinnosti každého z nich podle židovského manželského práva, a pokud by se jeden z nich odmítl podrobit rozhodnutí bejt dinu nebo jeho zástupců, může druhý z partnerů využít všech prostředků civilního práva a rovnoprávnosti, aby vynutil respektování rozhodnutí bejt dinu (t.j. vydání a přijetí rozvodového listu) a závazků vyplývajících z této ketuby na druhém partnerovi.
Provedli jsme kinjan (symbolický výměnný obchod, kterým je legálně převzata odpovědnost za ketubu) mezi panem (jméno) synem (jméno otce), naším ženichema a paní (jméno) dcerou (jméno otce), touto pannou/ženou/konvertitkou/vdovou, a mezi paní (jméno) dcerou (jméno otce), touto pannou/ženou/konvertitkou/vdovou, a panem (jméno) synem (jméno otce), naším ženichem, týkající se všeho výše vypsaného, pomocí předmětu vhodného pro kinjan. A vše je platné a potvrzené.
Svědek: (jméno) syn (jméno otce)
Svědek: (jméno) syn (jméno otce)


Jen pro představu, 1 zuz je čtvrtina šekelu a 1 šekel byl cca 11 gramů stříbra. Kolik je přesně 200 (potažmo 100 zekukim) není úplně jasné. Rabi Moše Feinstein rozhodl, že 200 zekukim je nějakých 45,5 kg stříbra).

A teď zásadní otázka-proč máme tradiční text a ne nějaký modernější? Proč naše ketuba mluví jen o závazcích Eliho vůči mě a moje závazky vůči němu bere jako hotovou věc, o které není třeba se rozepisovat?
Eli je větší tradicionalista než já, takže pro něj je důležité, že text ketuby se nijak dramaticky neodlišuje od textu užívaného po staletí. Co se mně týče, je to trochu složitější. Ketuba je smlouva pro případ manželské krize a hrozícího rozvodu, z tohoto důvodu mi přijde zbytečné v ketubě slibovat, že se budeme milovat a na rukou nosit. V dobách pohody to člověk dělá automaticky a v dobách krize to naopak může vést k závěru, že když se nemilujeme (v danou chvíli, kdy vztahem cloumá krize), pak je na místě se rozvést (kdo je obeznámen s knihami doktora Plzáka, tuší, odkud vítr fouká). V případě krize je tak lepší slibovat, že se o sebe navzájem materiálně postaráme (nepodílení se na výdajích domácnosti považuje doktor Plzák za jeden z posledních kroků před rozvodem) a vyrobit finanční bariéru proti ukvapenému rozvodu. Pak lze doufat, že vztah krizi zvládne a po bouři zase vyjde slunce.
To ale pořád neřeší otázku, proč má jen Eli závazky vůči mně a o těch mých se mlčí (neb jsou považovány za samozřejmost). Považuji se za feministku, ale je pravda, že ne vždy souhlasím s tím, kam až jsme se v dnešní době dostali a nemyslím si, že je potřeba za každou cenu a v každé situaci setřít rozdíly mezi pohlavími. Obávám se, že dnešní trend žen, které všechno zvládnou (a musí zvládnout) a muže zdánlivě ani nepotřebují, není dobrý a ženám spíš škodí (článek z Lidových novin o ženách litujících svého mateřství...ale co z těch výzkumů spíš vyplynulo je, že toho je na ženy naloženo příliš. Otázkou zůstává, jaké společenské uspořádání vlastně hledáme, aby nezvýhodňovalo jedny vůči druhým, ale které zároveň bude respektovat biologické rozdíly a potřeby všech. Nic jednoduchého...). Moje moderní interpretace tradiční ketuby je tedy taková-buď v klidu, nemusíš se stát superženou a supermatkou, jste na to za všech okolností dva, není to jen "já sama". Výčet povinností Eliho je tak spíš připomínka pro mne, než pro něj. Tak teď nezbývá než věřit, že to bude fungovat...

Sukot 5777

Dneska večer začíná svátek Sukot, svátek pod zelenou, svátek stanů. Psala jsem o něm vloni a jediné, co bych chtěla letos doplnit je fotka našeho lulavu a etrogu, ale lulav je zatím stále rozložený na součástky tak, jak jsme ho koupili (vrba, myrta a palmová ratolest jednotlivě v plastikových sáčcích, etrog v ochranném obalu a k tomu držadlo na lulav, do kterého musíme jednotlivé větvičky správně zapíchnout). Takže fotku doplním nejspíš v úterý (zítra je jom tov-svátek, kdy se nepracuje).
Vlastní suku nemáme, neb ji nemáme kde postavit. Dneska u oběda jsme se domluvili, že příští rok bychom mohli alespoň nějakou symbolickou suku postavit na balkóně, i když nebude košer, protože nad námi je další balkón a tudíž stropem suky nebude vidět na nebe (což je právě jeden z požadavků na košer suku).
Dnes večer na erev Sukot máme bohoslužbu u nás v synagoze, které se zúčastní skupina studentů. Německé gymnázium v Eppingenu dělá výměnné pobyty s gymnáziem z Izraele a letos přijeli izraelští studenti do Německa a protože to je nedaleko, přijedou v rámci jejich programu i do Štrasburku a navštíví i naši synagogu.
Všem, kdo slaví Sukot přeji hag sameach a ať vám neprší do suky!

Jom kipur 5777

Jom kipur letos ve Štrasburku začíná v úterý 12.10.2016 v 18:30. Což znamená, že už dneska musím uvařit, co budeme jíst zítra před postem, protože zítra sotva doběhnu z práce domů, dám si sprchu (poslední na dalších 25 hodin), převléknu se do svátečního, najíme se, zapálím svíčky a vyrazíme do synagogy (respektive pronajatého sálu, protože na Jom kipur bychom se do naší synagogy moc nevešli).
Musím přiznat, že posty nesnáším úplně nejlépe a letos během Tiša be-av jsem se přistihla při myšlence, jak super to bude, až budu těhotná a nebudu se smět postit. Můj problém s postem není sebekázeň, neobcházím mlsně kolem ledničky a nefňukám co pět minut, že mám žízeň a hlad, ale vždy tak kolem poledne, čtrnácté hodiny, mě začne bolet hlava a bolest postupně sílí. Tipla bych si, že jde o reakci těla na dehydrataci, ale někteří lidé tvrdí, že je to reakce na nedostatek kofeinu a radí před začátkem postu vypít malé silné kafe. Zkusila jsem to jednou a žádný významný rozdíl jsem nepozorovala, hlava mě na konci dne bolela úplně stejně. Letos jsem si trochu pohrávala s myšlenkou nepít kávu a čaj několik dnů před Jom kipurem, ale nakonec jsem si řekla, že jeden den bez ranního kafe je dost náročný, tak proč to prodlužovat a vyškrtla jsem jen zelený čaj v práci.
Obecně se nedoporučuje se před postem přejíst, protože pak člověk post snáší paradoxně hůř a hlavně má větší žízeň. Moje původní metoda byla maso+luštěniny (trávení bílkovin tělo zaměstná na delší dobu), ale Eli chtěl spíš něco bezmasého. Nakonec jsme se dohodli na kompromisu a zítra večer bude posledním jídlem fazolová polévka vařená z kuřecího vývaru s trochou obraného kuřecího masa. A k tomu chleba a natvrdo uvařená vejce. Uvidíme, jak se to osvědčí. Pokud máte někdo nějaké užitečné tipy, jak zvládnout v pohodě půst, napiště ho do komentářů, budu ráda.
Com kal (snadný půst)! a Gmar chatima tova (ať jste zpečetěni k dobrému)!

Roš hašana bez rabína

Zvládli jsme to, juchuuuu! V pěti lidech jsme zvládli bohoslužbu na erev Roš hašana a šacharit a musaf. Náš chazan zpíval báječně v doprovodu našeho druhého chazana, který ho také doprovázel na piano, Eli měl výbornou drašu, Thierry skvěle troubil na šofar a já jsem četla z Tóry a podle reakcí zúčastněných jsem četla dobře. Já si z toho moc nepamatuju, protože jsem se tak klepala, že mezi jednotlivými alijot jsem jen položila ruce na sefer, aby se mi netřásly a snažila se klidně dýchat.
Večer jsme ještě měli komunitní seder (jednak je to tradice a druhak, abychom naznačili, že Roš hašana jsou opravdu dva dny, i když jsme  u nás měli bohoslužbu jen první den a četli jsme obětování Izáka, které se jinak čte až druhý den).
Eli ve své draše vysvětlil, proč jsme se rozhodli číst obětování Izáka (akedat Jicchak) první den-historicky, když byl Roš hašana jen jeden den, četla se jen akeda. Pak rabíni nařídili v diaspoře o den prodloužit všechny svátky a akeda se přesunula na druhý den a první den se četl příběh o narození Izáka. Pak dvoudenní slavení Roš hašana převzaly i komunity v Izraeli a je tam dvoudenní dodnes. V raných dobách reformního judaismu byl Roš hašana zpátky zkrácen na jeden den, ale v dnešní době, kdy se velká část reformních komunit drží izraelského kalendáře, slaví se Roš hašana dva dny. My, protože jsme byli bez rabína, přesunuli jsme čtení akedy na první den, abychom během naší bohoslužby četli "to důležité", ale opakovaně jsme zdůraznili, že je to provizorium a že dvoudenní svátek nijak nezpochybňujeme. Pak se Eli věnoval samotnému obětování Izáka. Existuje spousta různých vysvětlení a jak Eli řekl: "každý má svého Abraháma". Interpretaci, kterou nabídl považuji za velmi dobrou-příběh o obětování Izáka dostává smysl až tehdy, když se dostaneme na konec, je vyprávěn z pohledu pozorovatele, ale my nevíme, zda Abraham tušil, že jde o zkoušku, jestli opravdu chtěl obětovat Izáka a doslova zaříznout všechno, co mu Bůh slíbil. To, co je na celém příběhu nejzásadnější není to, že Abraham je ochotný obětovat svého syna, ale že ve chvíli, kdy už svírá v ruce nůž a Izák leží svázaný na oltáři, je schopný slyšet Boží hlas, který na něj volá "Abrahame, Abrahame!". Že jen kvůli tomu, co slyšel jako první (a nebo si myslel, že slyšel) nepřeslechne hlas, který to zastaví. Tahle schopnost nespáchat něco, o čem si myslím, že po mě Bůh žádá, ale co odporuje lidskosti a zdravému rozumu a  naslouchat korektivu zhůry je aktuální i dnes, kdy se vraždí v Božím jméně a málokdo se zastaví, aby se zaposlouchal, zda tohle je opravdu to, co od nás Bůh žádá. Moje interpretace je velmi blízká té jeho, ale tu si nechám, až za pár týdnů budu psát komentář.

Všem, kdo čtou tenhle blog, přeju GMAR CHATIMA TOVA!