Mikec (Gen. 41:1-44:17)

Toto je draša, kterou Eli napsal pro náš aufruf v Liberci. Já ji přeložila a s jeho svolením publikuji zde na blogu.

Tato paraša, paraša Mikec, patří do cyklu tří parašijot (Vaješev, Mikec a Vajigaš), které vyprávějí jeden příběh: příběh Josefa prodaného do otroctví jeho bratry, jeho život v Egyptě, jeho společenský vzestup a nakonec jeho znovusetkání s bratry.

Jak jsme četli minulý týden v paraše Vaješev, Josef byl vsazen do vězení, ale po dvou letech se faraonovi zdá sen o hubených kravách, které pozřou ty vypasené: A nikdo mu není schopný jeho sen uspokojivě vyložit, až jeho číšník si vzpomene na svého bývalého spoluvězně, který uměl vykládat sny. Josef tedy vysvětlí faraonovi jeho sen: ohlašuje 7 let blahobytu, po kterých přijde 7 let krutého hladu. Josef hned poradí faraonovi, aby během blahobytu vytvořil dostatečné zásoby a zachránil tak svoji zemi před totálním rozpadem. Když hladomor skutečně přijde, Josef je schopný dát potravu nejen obyvatelům faraonovy říše, ale i příchozím z okolních zemí, zejména jeho vlastním bratrům, které vyslal jejich otec Jákob.

Josef je „Hebrejec“, „Ivri“ (Berešit 41:12), který přijal egyptské zvyky, aby mohl sloužit největší civilizaci své doby, Egyptu. V tomto smyslu je Josef skutečným prototypem diasporního žida, který se integruje do společnosti, ve které žije. Josef řídí ekonomiku země a dává obživu všem jejím obyvatelům v dobách nouze, je soukromým poradcem faraona. Navíc je schopen mu i vykládat sny a v tomto směru je jakýmsi předchůdcem Freuda! Ale i přes to, že perfektně splynul s egyptskou společností, nezapomíná na své kořeny: nezapomene na své bratry, a zejména Benjamina, a nezapomene na svého otce Jákoba, Izraele. Tóra říká: „Josef hned poznal své bratry“ (Gen. 42:8) a později: „Jak se má váš starý otec, o kterém jste mi vyprávěli?“ (Gen. 43:27). Jak ale poznamenává Nechama Leibowitz na konci svého komentáře k předchozí paraše Vaješev, pokud Josef nezapomněl tradice, ze kterých vzešel, je to proto, že Jákob předal Josefovi všechny tradice zděděné od Abrahama. Tak to alespoň učí rabíni. A podle nich také Josef může žít jako cizinec v cizí zemi, protože je doslova impregnován tradicí svých předků. A Nechama Leibowitz si na konci svého komentáře klade otázku, zda je možné aby se někdo, kdo k tradici přičichl je možná pár let v dětství během vzdělávacích kurzů pro malé děti, neztratil v většinově nežidovské společnosti, ve které žije? Pro ni, nepochybně, je odpověď záporná. Z čehož plyne, že studium je důležité a nepostradatelné v každém věku, protože umožňuje židům neztratit svou identitu a zároveň být součástí nežidovské společnosti.

Josef tedy představuje možnost plnohodnotného života mezi ostatními národy, možnost se naplno účastnit politického, ekonomického, sociálního, kulturního a intelektuálního života bez ztráty vlastní židovské identity, pod podmínkou, že k nepřerušíme naše vazby k tradici. A když už jsme zmínili Josefa jako vykladače faraonových snů, můžeme vzpomenout krásnou knihu Josefa Chaima Jerušalmiho (další Josef!) Freudův Mojžíš: Judaismus konečný a nekonečný (vyšlo i v češtině), věnovanou vztahu Freuda k židovství, kde Jerušalmi cituje Freudův výrok z roku 1925: „Mohu říci, že židovské náboženství je mi vzdálené stejně jako všechna ostatní náboženství...Nicméně, vždy jsem cítil silnou sounáležitost k mému lidu a tu jsem také vždy kultivoval u svých dětí. Všichni jsme zůstali židy.“

Paraša Mikec je obvykle čtena během svátku Chanuka a tento souběh je zajímavý, neboť během Chanuky oslavujeme také věrnost židů jejich tradici a identitě. Malá lahvička oleje, zázrakem neotevřená a neznesvěcená, kterou Makabejci nalezli v Chrámu  symbolizuje zachování židovské identity. Na druhé straně ale svíčky zapalujeme na chanukíji umístěné v okně našeho domova, tedy na hranici mezi naší židovskou identitou a světem, ve kterém žijeme a zázrak nepřipomínáme jen sobě ale i všem kolemjdoucím, židům i nežidům.

Spojením paraši Mikec a svátku Chanuka tak vzniká silné poselství o nutnosti uchování židovské identity a zároveň plného zapojení do světa kolem nás ať už žijeme kdekoliv.

Šabat šalom!

Chanuka je za dveřmi

Letošní souběh Chanuky a Vánoc (první svíčku na chanukíji zapalujeme 24.12. večer) není úplně obvyklý, od roku 1900 je to teprve počtvrté. Ve chvíli, kdy křesťané budou večeřet u rozsvíceného stromečku budou židé chroupat latkes (bramboráky) u svítící chanukíje. Doufejme, že spojeným úsilím se nám povede přinést trochu světla a naděje do světa. I když každý slavíme něco jiného, měli bychom si připomínat to, co nás spojuje-světlo, které poráží temnotu.

Chanuka sameach a veselé Vánoce!

Vaješev (Gen. 37:1-40:23)

Hlavním příběhem paraši pro tento týden je prodání Josefa do otroctví. Z vyprávění plyne, že Josef byl tatínkův mazánek, který na své bratry donášel a není tedy divu, že na něj měli pifku. Musel jim opravdu hodně ležet v žaludku (a z příběhu o znásilnění Diny víme, že Šimon a Levi byli schopní se krutě mstít), když se nejdříve rozhodli, že ho zabijí, pak že ho nechají zemřít v prázdné studni a nakonec, že ho prodají do otroctví. A tak se Josef dostane do Egypta a po mnohých peripetiích udělá neuvěřitelnou kariéru-z otroka a následně vězně se stane druhým mužem říše hned po faraonovi.
Ale do tohoto příběhu je vložen ještě jiný-o Jehudovi, Onanovi a Tamar. Jehuda po prodání Josefa do otroctví odejde z otcovského domu (teda spíš stanu, asi ho hryže svědomí a dívat se, jak jeho otec trpí je víc, než dokáže unést), ožení se a zplodí 3 syny. Nejstarší Er se ožení s Tamar, ale je to hříšník a zemře mladý a bezdětný. Podle zákonů levirátního manželství se s Tamar ožení druhorozený Onan, který tak má zplodit potomky svého staršího bratra (je to takové "náhradní otcovství"). Onanovi se to moc nezamlouvá a tak praktikuje přerušovanou soulož. A Hospodin ho za to potrestá a Onan zemře. Z biblického textu nevyplývá nic o tom, že by byla zakázaná masturbace nebo přerušovaná soulož, to co Bůh v tomoto případě trestá, je Onanovo podlé jednání-vdovu si vezme za manželku, ale odmítá splnit povinnost, která z levirátního sňatku vyplývá-zplodit potomky. Kdybychom to převedli do dnešní doby, je to, jako kdyby muž své ženě i všem okolo tvrdil, jak moc touží po dítěti a přitom si nechal tajně udělat vasektomii. Příběh má ovšem pokračování. Jehuda už nechtěl nic riskovat a, pod záminkou, že ještě není dost starý na ženění, svého třetího syna Tamar za  muže nedal (evidentně se domníval, že úmrtí jeho synů s ní nějak souvisí). Ale po letech se pořád nic nedělo a Tamar byla stále vázaná levirátním sňatkem (Jehudům třetí syn Šelach si ji buď musel vzít a nebo museli provést obřad vyvázání z levirátního sňatku chalica, do té doby se nemohla vdát za jiného muže) a tak si jednou na Jehudu počíhala v přestrojení za prostitutku. Ovdovělý Jehuda se nedal dvakrát přemlouvat a Tamar dosáhla svého. Protože neměl čím zaplatit, nechal jí zástavu. Po třech měsících se Jehudovi doneslo, že se Tamar spustila a otěhotněla, a hned přikázal, aby ji upálili jako cizoložnici. Tamar mu však poslala jeho zástavu, aby viděl, čí dítě (respektive děti, čekala dvojčata) nosí. Teprve teď se chytil Jehuda za nos...a jedno z dvojčat, které Tamar porodila, Perec je předchůdcem krále Davida a tím pádem i budoucího Mesiáše...zamotaná rodinná historie.

Vajišlach (Gen. 32:3-36:42)

Přiznávám se, že tenhle týden jsem měla dost fofr, takže draša k aktuální paraše je krátká...Chtěla jsem napsat nejen něco k Jákobovu zápasu s mužem/andělem/démonem/Bohem/sebou samým (vyberte si dle svého gusta), ale i k znásilnění Diny a smrti Ráchel, ale nestihla jsem víc, než první část (a dneska večer ani během zítřka už to napravit nezvládnu). Takže se omlouvám, snad to příští týden bude lepší...

Jákob se vrací do země Kenaán a celkem oprávněně se obává reakce svého bratra. Odpustil mu? Když se Jákob a Ezau potkají, Jákob mu doslova vrátí ukradené požehnání, když dá Esauovi dary, sám sebe nazývá jeho otrokem a když Esau řekne, že má dost, Jákob opáčí, že má vše. Esau mu nejspíš již dávno odpustil, bratři se obejmou a dál si jdou po svých. Než se ale Jákob setká se svým bratrem, zápasí v noci s tajemným mužem (Tóra používá slovo iš, které znamená muž)-interpretace jsou různé-šlo o anděla, démona nebo Jákob zápasil sám se sebou...ta poslední možnost se mi zamlouvá nejvíc, protože jen někdo, kdo prošel velkou vnitřní změnou je schopen se omluvit za svoje činy tak, jak se dokázal omluvit Jákob Ezauovi. Z vnitřního zápasu mezi tím, kdo jsme a tím, jak bychom se rádi viděli nikdo nemůže vyjít bez šrámu. Ale pokud z toho zápasu vyjdeme vítězně, pak je z nás skutečně dospělý člověk, který zná své schopnosti i slabá místa a jak se dnes říká, má zdravé sebevědomí. A díky tomu se může skutečně rozvíjet a díky tomu také může budovat zdravé vztahy k ostatním lidem. Jákob po tomto zápase ví, kdo je a proto ví, že nepotřebuje ukradené požehnání...Jméno Izrael, které získá, znamená, že zápasil s Bohem a s muži a obstál (Gen. 32:28)-jeho život po tomto zápase nebude nijak jednodušší, než byl předtím, ale Jákob už bude vědět, že obstál a obstojí i v dalších zápasech.

Vajece (Gen. 28:10-32:3)

Kdo očekává rozbor Jákobova snu a žebříku, po němž sestupovali a stoupali andělé, toho zklamu hned na začátku a doporučím knihu rabiho Lawrence Kushnera Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl, i když je pravda, že Jákobovo "handlování" s Bohem by si jistě komentář zasloužilo.
Když Jákob dorazil do Cháran, na první pohled se zamiloval do Ráchel, o které Tóra (která si jinak takových detailů moc nevšímá) říká, že měla krásné rysy a postavu. Jákob se dohodne se svým strýcem Lábanem, že u něj bude sedm let pracovat a za odměnu si pak bude moct Ráchel vzít. Sedm let mu uteklo jako voda a chystala se svatba, jenže Lában mu do stanu šoupnul místo Ráchel její starší Leu, o které Tóra říká, že její oči byly "rakot", což může znamenat krásné, slabé a nebo citlivé (podle nejběžnějšího komentáře to znamená, že se snadno rozplakala a byla velmi citlivá). A když chce Jákob vysvětlení, Lában mu lakonicky odvětí, že není u nich zvykem vdávat mladší dceru před starší...Nemyslím si, že by Lában chtěl tímhle svým podfukem "pomstít" podvedeného Ezaua, spíš jen řešil, jak vhodně provdat Leu, ale Jákobovi se jeho podraz na staršího bratra vrátil jako bumerang. Určitě měl o čem přemýšlet. A židovští ženichové se dodnes přesvědčují, že pod závojem se skrývá ta správná nevěsta. Obřadu, kdy muž zahalí svou nastávající závojem se jmenuje bedeken a může vypadat i třeba takhle: video.
Přestože později Tóra explicitně zakazuje, aby si muž vzal dvě sestry, Jákob se po svatebním týdnu vyhrazeném Lee (dodnes se během prvního týdne manželství recitují Ševa brachot-sedm požehnání v přítomnosti minjanu) ožení s Ráchel a za ni bude muset pracovat dalších sedm let. Ale na historii tohoto manželství můžeme názorně vidět, proč Tóra takové sňatky zakazuje-Lea se cítí nemilovaná a opomíjená, i když Jákobovi rodí jednoho syna za druhým, a Ráchel žárlí na sestřinu schopnost rodit děti a užírá se vlastní neplodností. Když v zoufalství vyjede na Jákoba, aby jí dal dítě, jeho odpověď se nedá označit za citlivou a chápající ("Copak jsem Bůh, který ti odepřel plody tvého břicha?"). Nic v této paraše nenaznačuje, že by v Jákobově domácnosti byl opravdový "šalom bajit" klidný domov, hodnota tak vyzdvihovaná rabíny.
Minulý týden vyšel na thetorah.com komentář vycházející z raně středověkého midraše objeveného v káhirské genize, který opěvuje Izáka, který jako jediný z patriarchů řešil neplodnost své milované ženy modlitbou k Hospodinu, místo toho, aby plodil děti s nějakou jinou.
Jákob zajisté není dokonalý. To koneckonců není v Tóře nikdo, i Moše rabejnu má svoje slabší chvilky. Jákob obelstil svého bratra, nedokázal učinit Leu v manželství šťastnou, jeho preference Rácheliných synů Josefa a Benjamína bude příčinou Josefova prodání do otroctví, ale i přes tento favoritismus smlouva s Hospodinem už nebude pokračovat jen skrze jednoho "vyvoleného" syna, ale prostřednictvím všech dvanácti, bez ohledu na to, která z jeho žen ho porodila (i když drobná nespravedlnost tam bude, protože Josef prostřednictvím svých dvou synů získá dvojnásobný podíl na dědictví, který tradičně náležel prvorozenému synu, ale vzhledem k tomu, že po tom všem, co mu bratři provedli, zachránil svou rodinu před hladomorem, mu to asi nikdo nemá za zlé...).


P.S. Polygamie je Tórou sice povolená, ale z příběhů vyplývá, že jde spíš o nouzové řešení, které není ideální a nevede k tomu žádoucímu "šalom bajit". Ačkoliv polygamii pro aškenázské židy zrušil až rabejnu Geršom, Adam a Eva byli monogamní pár, proroci přirovnávají vztah Hospodina k lidu Izraele ke vztahu muže a ženy (monogamnímu, samozřejmě!), kniha Přísloví o monogamii nepochybuje, podle Talmudu může mít velekněz v Chrámu pouze jednu manželku, atd. Jen je potřeba číst pečlivě a s komentáři...

Co, jak a proč v košerné kuchyni-svíčková

Včera u nás večeřeli rodiče mého nastávajícího a protože jsem jim slíbila něco s knedlíkem, došlo po dlouhé době zase na svíčkovou.  Vyrobit košer verzi svíčkové není úplně jednoduché, člověk musí počítat s několika omezeními a je otázka, zda gastronomický purista by výsledný pokrm ještě nazval svíčková... :-)
První zádrhel je míchání mléka a masa-do normální svíčkové patří smetana, tady se musíme obejít bez ní. V dnešní době existuje řada rostliných náhražek-sojová, ovesná, mandlová, kokosová, špaldová...na sóju jsem alergická a dát kokosovou nebo mandlovou "smetanu" do svíčkové si netroufám, takže odzkoušenou mám zatím jen ovesnou a špaldovou (žádná hitparáda, ale funguje to). Důležité je také myslet na to, že knedlíky musíte zadělat vodou, nikoliv mlékem! Chybějící mléko lze ovšem "nahradit" tak, že přidáme o jedno vejce navíc (běžný trik alergiků na mléko). Tady ve Francii je situace ještě komplikovaná tím, že zde neseženeme hrubou mouku a tak používám směs krupice a hladké mouky v poměru 1:1. No, řekněme, že moje knedlíky se těm babiččiným nebo maminčiným nemůžou rovnat...ale pořád to teda můžu svést na tu francouzskou mouku :-)
Dalším problémem je maso, svíčková se nachází přesně v té části krávy, kterou se mimo Izrael nikdo neobtěžuje košerovat, takže je potřeba vzít za vděk nějakou jinou částí, která zaručeně nebude tak jemná a bude ji potřeba déle vařit. Z tohoto důvodu vřele doporučuji použít pomalý hrnec, který zaručí, že maso bude měkké. Že maso nebudeme špikovat je asi celkem zřejmé...
Jinak používám recept od maminky-nastrouhanou zeleninu (mrkev, celer, petržel, čím víc, tím líp) a maso naložíme do vody s octem, solí, pepřem, bobkovým listem a novým kořením a necháme v lednici odležet 1-3 dny. Pak maso osušíme, opečeme na pánvi a dáme do pomalého hrnce. Na stejné pánvi orestujeme přecezenou zeleninu (všechno opékáme a restujeme na oleji, eventuálně husím sádle, neb vaříme košer!), přidáme do pomalého hrnce, zalijeme lákem, ve kterém bylo maso naložené (nepřehnat, aby omáčka nebyla moc řídká a nemusela se zahušťovat moukou) a hrnec zapneme na low a necháme přes noc vařit (8-10 hodin). Ráno vyndáme maso, propasírujeme nebo rozmixujeme zeleninu (a v tomto bodě můžeme vše šoupnout do lednice a pokračovat večer), omáčku ochutíme (sůl, pepř, ocet, cukr) tak, aby byly chutě opravdu velmi výrazné, protože smetana (i rostlinná) chuť trochu stáhne, chvíli provaříme a pak přidáme na plátky nakrájené maso (já měla včera paleron, nějaký kus hovězího předního, který nejsem schopná v češtině nazvat-kdo víte, podělte se, prosím, v diskuzi), aby se prohřálo, napaříme knedlíky a můžeme ke stolu! A minimálně půl roku se bez svíčkové zase obejdu...