Parašou Devarim začíná poslední Kniha Mojžíšova-Deuteronomuim, hebrejsky Devarim (slova). Na rozdíl od příští paraši, kde nevíte, co dřív komentovat, v této paraše, nejste-li fanoušek popisu putování pouští, je témat pomálu.
Přesto je jedno téma u kterého bych se ráda zastavila-otázku ustanovení soudního systému a spravedlnosti, s poznámkou, že právo je Boží (Deut. 1:17). Byť by šlo třeba o spor mezi dvěma lidmi o kus pole, který jeden neprávem přidal ke svému pozemku, ve sporu nejsou jen člověk a člověk, ale také člověk a Bůh. A pokud je Hospodin takto zainteresován v jakémkoliv aspektu právního systému, neexistuje "velký" případ a "malý" případ, stejně tak jako neexistuje případ, kdy jedna strana je významnější než druhá, protože je-li účastníkem sporu i sám Hospodin, co jsou vedle něj mocní tohoto světa?
Mojžíš říká, že ustanovil za soudce muže moudré a znalé (Deut. 1:15) a jak říká žalmista (Ž. 111:10): "Počátek moudrosti je bázeň Boží." Soudce může soudit spravedlivě jen ví-li, před kým stojí a komu bude skládat účty.
mardi 25 juillet 2017
lundi 24 juillet 2017
Brit mila
Včera jsme po dlouhé době (asi dvou letech) měli v synagoze brit mila. Brit mila, alias obřízka, je prováděna osmý den po narození židovského chlapce. Mohel (osoba, která obřízku provádí, obvykle muž, byť snad v USA existují i ženy-mohelet, ale upřímně řečeno, tohle je zrovna věc, která by měla zůstat výhradně mužskou doménou) provedl rituál, chlapeček zaplakal, jen když mu na závěr dali cucnout vína (ryzlink mu evidentně nechutnal, asi by to chtělo něco sladšího), všichni zazpívali "Siman tov u-mazal tov!" dali si kávu, briošky, pečivo s lososem (nebyly to bagely, ale morisetky) a šli domů.
V tomto případě byla obřízka navíc ne úplně typická, protože chlapečkova matka není židovka a jeho babička, tedy otcova matka, je naopak velmi aktivní v konzistorní synagoze (ale svou nežidovskou snachu přijala bez větších problémů a s naší liberální komunitou má velmi dobrý vztah). U nás, stejně jako například v pařížské masorti komunitě, žádáme, aby v případě dítěte narozeného židovskému otci a nežidovské matce, byla provedena pro-forma konverze (byť osvědčení se nejmenuje certifikát konverze, ale potvrzení židovské identity, nebo tak něco). Chlapeček tedy absolvuje obřízku a dítě je někdy v průběhu let předcházejících bar/bat micva posláno do mikve (rituální lázně). A rodiče jsou samozřejmě povinni své dítě vychovat jako žida a dát mu patřičné vzdělání. Rodiče jsou tak nuceni být v kontaktu s rabínem a konzultovat s ním celý proces, aby jejich dítě bylo jako žid uznáno. Neakceptujeme tedy plošně patrilineární židy, jak je běžné v amerických reformních synagogách, byť to není úplně fér, ale odpovídá to tomu, co říká halacha.
Dalším specifikem této obřízky bylo, že dítě během celé akce nedržel na klíně sandek ("kmotr"), ale sám otec dítěte. Klobouk dolů, Eli se vyjádřil ve smyslu, že pokud se nám zadaří mít jednou chlapečka, tak on ho na klíně během obřízky držet nebude, neb hrozí, že by sebou mohl švihnout...
Edit: obřízka, neboli brit mila (smlouva obřízky-smlouva, kterou uzavřel Hospodin a Abrahámem), je jedním z pilířů judaismu, i židé, kteří jinak nepraktikují nechávají své potomky mužského pohlaví obřezat. Chlapec, který nebyl osmého dne obřezán ze zdravotních důvodů musím být obřezán v nejbližším možném termínu. Žid, který obřezán není, zůstává židem, ale nesmí jíst pesachovou oběť (to momentálně není úplně aktuální) a jak jsem pochopila, může mít problém se oženit (nevím, jaké je halachické zdůvodnění, ale pamatuji si diskuzi našeho rabína ohledně chlapce, který nebyl ze zdravotních důvodů obřezán "v termínu" a nyní se blíží jeho bar-micva, rabín souhlasil s tím, že bar-micva nebude problém, ale zdůraznil, že je nutné, aby se nechal obřezat než se jednou bude ženit).
Jak Eli řekl ve svém krátkém proslovu u příležitosti nedělní brit mila, svět, který Hospodin stvořil není dokončený a dokonalý, proto je v něm zlo a utrpení. Je na nás, abychom ve Stvořitelově díle pokračovali a s Jeho pomocí dokončili. A proto žid, aby byl úplným židem, musí být fyzicky neúplný-musí mu kousek chybět.
U židovských žen je to trochu komplikovanější a všem doporučuji knihu Shaye J. D. Cohena: Why Aren't jewish Women Cricumcised?
V tomto případě byla obřízka navíc ne úplně typická, protože chlapečkova matka není židovka a jeho babička, tedy otcova matka, je naopak velmi aktivní v konzistorní synagoze (ale svou nežidovskou snachu přijala bez větších problémů a s naší liberální komunitou má velmi dobrý vztah). U nás, stejně jako například v pařížské masorti komunitě, žádáme, aby v případě dítěte narozeného židovskému otci a nežidovské matce, byla provedena pro-forma konverze (byť osvědčení se nejmenuje certifikát konverze, ale potvrzení židovské identity, nebo tak něco). Chlapeček tedy absolvuje obřízku a dítě je někdy v průběhu let předcházejících bar/bat micva posláno do mikve (rituální lázně). A rodiče jsou samozřejmě povinni své dítě vychovat jako žida a dát mu patřičné vzdělání. Rodiče jsou tak nuceni být v kontaktu s rabínem a konzultovat s ním celý proces, aby jejich dítě bylo jako žid uznáno. Neakceptujeme tedy plošně patrilineární židy, jak je běžné v amerických reformních synagogách, byť to není úplně fér, ale odpovídá to tomu, co říká halacha.
Dalším specifikem této obřízky bylo, že dítě během celé akce nedržel na klíně sandek ("kmotr"), ale sám otec dítěte. Klobouk dolů, Eli se vyjádřil ve smyslu, že pokud se nám zadaří mít jednou chlapečka, tak on ho na klíně během obřízky držet nebude, neb hrozí, že by sebou mohl švihnout...
Edit: obřízka, neboli brit mila (smlouva obřízky-smlouva, kterou uzavřel Hospodin a Abrahámem), je jedním z pilířů judaismu, i židé, kteří jinak nepraktikují nechávají své potomky mužského pohlaví obřezat. Chlapec, který nebyl osmého dne obřezán ze zdravotních důvodů musím být obřezán v nejbližším možném termínu. Žid, který obřezán není, zůstává židem, ale nesmí jíst pesachovou oběť (to momentálně není úplně aktuální) a jak jsem pochopila, může mít problém se oženit (nevím, jaké je halachické zdůvodnění, ale pamatuji si diskuzi našeho rabína ohledně chlapce, který nebyl ze zdravotních důvodů obřezán "v termínu" a nyní se blíží jeho bar-micva, rabín souhlasil s tím, že bar-micva nebude problém, ale zdůraznil, že je nutné, aby se nechal obřezat než se jednou bude ženit).
Jak Eli řekl ve svém krátkém proslovu u příležitosti nedělní brit mila, svět, který Hospodin stvořil není dokončený a dokonalý, proto je v něm zlo a utrpení. Je na nás, abychom ve Stvořitelově díle pokračovali a s Jeho pomocí dokončili. A proto žid, aby byl úplným židem, musí být fyzicky neúplný-musí mu kousek chybět.
U židovských žen je to trochu komplikovanější a všem doporučuji knihu Shaye J. D. Cohena: Why Aren't jewish Women Cricumcised?
mercredi 19 juillet 2017
Matot-Masej (Nu. 30:2-36:13)
Tato paraša začíná velmi technickou diskuzí ohledně slibů a z dnešního (moderního, feministického) pohledu to není zrovna příjemné čtení. Z textu jasně plyne, že dívka, dokud je v otcovském domě, podléhá autoritě svého otce a poté, co se vdá, podléhá autoritě svého manžela. Jediná možnost, jak se z této závislosti dostat ven je ovdovět a nebo se rozvést. Nic moc. Žena platila za ochranu před násilím ze strany cizích mužů a před hladem a strádáním, ztrátou vlastní svobody. My si dnes můžeme gratulovat, že v dnešní době v civilizovaném světě (stále ještě existuje příliš mnoho míst, kde žena není rovnoprávná) může žena rozhodovat o svém životě. A neměli bychom usínat na vavřínech, protože je to úspěch ještě příliš čerstvý a křehký a pokud se o něj nebudeme dobře starat, mohli bychom o něj zase přijít.
Jenže tento text o slibech, jasně říkající, že otec nebo manžel mohou zrušit za určitých podmínek ženiny sliby, je v Tóře. V naší svaté Tóře. Co s tím?
Z ortodoxního hlediska je Tóra textem zjeveným Mojžíšovi na Sinaji a nepřichází do úvahy, že bychom z ní něco škrtli. Maximálně můžeme interpretovat a intepretovat, až se dostaneme k nějakému "přijatelnému řešení". V Talmudu se na několika místech dočteme, že slibům je lepší se vyhnout (např. Nedarim 77b s odvoláním na Deut. 23:23-i ten, kdo svůj slib splní, je hříšník). Můžeme tedy "rovnostářsky" prohlásit, že ani žena ani muž nebudou dávat sliby. Žádné sliby-žádná diskriminace. Ale ta pachuť ženské podřízenosti zůstává.
Z konzervativního hlediska, odvoláme-li se na knihu Benjamina Sommera, lze považovat Tóru za první formu komentáře ke zjevení na Sinaji. Co bylo obsahem zjevení na Sinaji můžeme diskutovat, možná to byl "hlas jemného ticha" (1.Kr 19:12), a Tóra je odpovědí na toto zjevení. Je odpovědí člověka, který žije v určitém čase a místě a jeho odpověď je tím nutně ovlivněna. Ale je povinen odpovědět (halacha) a musí brát v úvahu odpovědi těch, kdo tu byli před ním a správnost jeho odpovědi budou moci posoudit až jeho potomci a potomci jeho potomků. Co z toho plyne? V tomto případě akceptujeme, že v minulosti byly tyto předpisy správnou interpretací (nebo chcete-li odpovědí na Zákon zjevený Hospodinem na Sinaji), a nedomníváme se, že ten, kdo Tóru sepsal byl nějak zaujatý proti ženám. Jeho odpověď v jeho době byla správná. Rabíni diskutující v Talmudu nám dávají jejich odpověď, která koresponduje s jejich časem a místem. Totéž platí pro středověké komentátory a tak dál. My dnes můžeme dát odpověď, která odpovídá našemu pojetí vztahu muže a ženy, otce a dcery aniž bychom zpochybňovali ty, kdo byli před námi. Takže můžeme spolu s ortodoxními říci, že ani muži ani ženy neslibují a nemusí nás trápit otázka, zda je žena podřízena muži.
Z reformního hlediska je Tóra taktéž lidskou odpovědí na zjevení na Sinaji, ale chybí závaznost halachy, naopak je kladen důraz na etiku. Z tohoto hlediska nás bude tedy více zajímat fakt, že sliby nelze jen tak snadno zrušit (protože i slib, který dala žena mohl muž zrušit jen za jistých okolností) a samozřejmě neopomeneme zdůraznit, že ženy v dnešní době mají stejná práva a povinnosti jako muži. Celá tato pasáž pro nás spíš bude inspirací k zamyšlení nad etickými problémy spojenými se sliby, rovnoprávností a dalšími problémy dneška, jako třeba zde.
Touto spojednou parašou jsme dočetli knihu Bemidbar. CHAZAK!
Jenže tento text o slibech, jasně říkající, že otec nebo manžel mohou zrušit za určitých podmínek ženiny sliby, je v Tóře. V naší svaté Tóře. Co s tím?
Z ortodoxního hlediska je Tóra textem zjeveným Mojžíšovi na Sinaji a nepřichází do úvahy, že bychom z ní něco škrtli. Maximálně můžeme interpretovat a intepretovat, až se dostaneme k nějakému "přijatelnému řešení". V Talmudu se na několika místech dočteme, že slibům je lepší se vyhnout (např. Nedarim 77b s odvoláním na Deut. 23:23-i ten, kdo svůj slib splní, je hříšník). Můžeme tedy "rovnostářsky" prohlásit, že ani žena ani muž nebudou dávat sliby. Žádné sliby-žádná diskriminace. Ale ta pachuť ženské podřízenosti zůstává.
Z konzervativního hlediska, odvoláme-li se na knihu Benjamina Sommera, lze považovat Tóru za první formu komentáře ke zjevení na Sinaji. Co bylo obsahem zjevení na Sinaji můžeme diskutovat, možná to byl "hlas jemného ticha" (1.Kr 19:12), a Tóra je odpovědí na toto zjevení. Je odpovědí člověka, který žije v určitém čase a místě a jeho odpověď je tím nutně ovlivněna. Ale je povinen odpovědět (halacha) a musí brát v úvahu odpovědi těch, kdo tu byli před ním a správnost jeho odpovědi budou moci posoudit až jeho potomci a potomci jeho potomků. Co z toho plyne? V tomto případě akceptujeme, že v minulosti byly tyto předpisy správnou interpretací (nebo chcete-li odpovědí na Zákon zjevený Hospodinem na Sinaji), a nedomníváme se, že ten, kdo Tóru sepsal byl nějak zaujatý proti ženám. Jeho odpověď v jeho době byla správná. Rabíni diskutující v Talmudu nám dávají jejich odpověď, která koresponduje s jejich časem a místem. Totéž platí pro středověké komentátory a tak dál. My dnes můžeme dát odpověď, která odpovídá našemu pojetí vztahu muže a ženy, otce a dcery aniž bychom zpochybňovali ty, kdo byli před námi. Takže můžeme spolu s ortodoxními říci, že ani muži ani ženy neslibují a nemusí nás trápit otázka, zda je žena podřízena muži.
Z reformního hlediska je Tóra taktéž lidskou odpovědí na zjevení na Sinaji, ale chybí závaznost halachy, naopak je kladen důraz na etiku. Z tohoto hlediska nás bude tedy více zajímat fakt, že sliby nelze jen tak snadno zrušit (protože i slib, který dala žena mohl muž zrušit jen za jistých okolností) a samozřejmě neopomeneme zdůraznit, že ženy v dnešní době mají stejná práva a povinnosti jako muži. Celá tato pasáž pro nás spíš bude inspirací k zamyšlení nad etickými problémy spojenými se sliby, rovnoprávností a dalšími problémy dneška, jako třeba zde.
Touto spojednou parašou jsme dočetli knihu Bemidbar. CHAZAK!
dimanche 16 juillet 2017
Setkání s evangelikálními křesťany
Dnes jsme s Elim ráno byli na uctění památky obětí deportací u příležitosti Národního dne na památku obětí rasistických a antisemitských trestných činů Francouzského státu (1940-1944) a na počest Spravedlivých mezi národy ve Francii. Tento den navíc letos odpovídá 75 letému výroči zátahu v Paříži, shromáždění zatčených na Zimním velodromu a následné deportaci, z deportovaných přežil jen nepatrný zlomek. Tohoto zátahu se po boku nacistů zúčastnili i francouzští policisté a dlouho trvalo, než Francie toto selhání přiznala (a mimochodem, Marine Le Pen podíl Francie na tomto zátahu během letošní kampaně popřela, to jen tak pro úplnost).
Byť má Štrasburk významnou židovskou komunitu, na podobných akcích se setkáváme víceméně stále s těmi samými lidmi. Dnes jsme tam ovšem narazili i na jednu paní-křesťanku, která z nějakých důvodů občas chodí na bohoslužby i k nám. Nikdy jsem moc nepátrala, co ji k tomu vede, protože "každá liberální komunita má svoje křesťany" a paní mi přišla vcelku milá a normální. Na vzpomínkové akci ovšem byla ještě s nějakým svým známým a stalo se, že jsem byla vtažena do rozhovoru, který mi nebyl ale vůbec příjemný. Ukázalo se, že oba pracují pro křesťanskou agenturu, která materiálně podporuje židy, kteří se rozhodnou udělat aliju (odstěhovat se do Izraele). Na tom by v principu nebylo nic špatného, kdyby mi to nepodali způsobem, že v Evropě je čím dál nebezpečněji a židům opět hrozí fyzická likvidace a z jejich zápalu bylo zřejmé, že si nějaký takový armagedon vlastně přejí. V tu chvíli mi začalo svítat. V USA existují skupiny evangelikálních křesťanů, které se domnívají, že pro druhý příchod Ježíše je nutné, aby všichni židé zase žili v Erec Jisrael (a nejspíš přijmuli křestanství, ale to nikdo nahlas neřekne). Tyto skupiny jsou velkými podporovateli Izraele, ale také izraelských extremistických osadníků a vyhraněné pravice jako celku, a tito je často používají jako "užitečné idioty" (z mého pohledu jde spíš o hraní si se sirkami).
Je dost nepříjemné poslouchat na akci připomínající oběti šoa tirády o tom, že se něco podobného zase chystá a že bychom se radši měli spakovat a vypadnout do Izraele, dokud je čas. Nepochybuji, že to dotyční myslí dobře (byť primárně sledují vlastní náboženskou agendu) a že oni sami se cítí jako přátelé a pomocníci židů, ale mě z toho tuhne krev v žilách.
Byť má Štrasburk významnou židovskou komunitu, na podobných akcích se setkáváme víceméně stále s těmi samými lidmi. Dnes jsme tam ovšem narazili i na jednu paní-křesťanku, která z nějakých důvodů občas chodí na bohoslužby i k nám. Nikdy jsem moc nepátrala, co ji k tomu vede, protože "každá liberální komunita má svoje křesťany" a paní mi přišla vcelku milá a normální. Na vzpomínkové akci ovšem byla ještě s nějakým svým známým a stalo se, že jsem byla vtažena do rozhovoru, který mi nebyl ale vůbec příjemný. Ukázalo se, že oba pracují pro křesťanskou agenturu, která materiálně podporuje židy, kteří se rozhodnou udělat aliju (odstěhovat se do Izraele). Na tom by v principu nebylo nic špatného, kdyby mi to nepodali způsobem, že v Evropě je čím dál nebezpečněji a židům opět hrozí fyzická likvidace a z jejich zápalu bylo zřejmé, že si nějaký takový armagedon vlastně přejí. V tu chvíli mi začalo svítat. V USA existují skupiny evangelikálních křesťanů, které se domnívají, že pro druhý příchod Ježíše je nutné, aby všichni židé zase žili v Erec Jisrael (a nejspíš přijmuli křestanství, ale to nikdo nahlas neřekne). Tyto skupiny jsou velkými podporovateli Izraele, ale také izraelských extremistických osadníků a vyhraněné pravice jako celku, a tito je často používají jako "užitečné idioty" (z mého pohledu jde spíš o hraní si se sirkami).
Je dost nepříjemné poslouchat na akci připomínající oběti šoa tirády o tom, že se něco podobného zase chystá a že bychom se radši měli spakovat a vypadnout do Izraele, dokud je čas. Nepochybuji, že to dotyční myslí dobře (byť primárně sledují vlastní náboženskou agendu) a že oni sami se cítí jako přátelé a pomocníci židů, ale mě z toho tuhne krev v žilách.
jeudi 13 juillet 2017
Pinchas (Nu. 25:10-30:1)
Pinchasův příběh jsme začali číst už v minulé paraše. Izraelité se začali spouštět s krásnými Midjánkami (podle Rašiho, který čerpal z midrašů, na radu Biláma, který nemohl sice Izrael proklít, ale "dobrou" radu Balakovi dát mohl) a krásné Midjánky je svedly k modloslužbě. Pinchas, kohen, se na to už nemohl dívat a když Zimri, významný muž, si zcela veřejně odvedl Midjánku Kozbi, dceru hodnostáře, do svého stanu, vešel za nimi a oba je probodl kopím. Bez výslechu, bez možnosti obhajoby, bez soudu. A pak mu Hospodin dá smlouvu míru (brit šalom)! Není divu, že takový příběh velmi zneklidňoval rabíny. V židovství se nějaké spontánní mstitelství nepěstuje, naopak halacha určuje velmi podrobně, jak má vypadat soudní proces (který v případě aplikace v podstatě brání tomu, aby někdo byl skutečně odsouzen, zejména v hrdelních přích) a braní spravedlnosti do vlastních rukou nepřichází do úvahy. Jak tedy interpretovat celou záležitost? Rabi Kook například tvrdí, že pouze osoba, která takto jedná z čistě nesobeckých důvodů, nechová v srdci žádnou zášť a má zcela čisté motivy, může takovou věc provést. Z toho vychází Neciv (Naftali Cvi Jehuda Berlin), který interpretuje Boží požehnání v tom smylsu, že brit šalom je Boží pomoc při boji s vnitřním nepřítelem-protože i když Pinchas jednal nezištně, zabití dvou lidí bez soudu jím muselo otřást a brit šalom byl tedy příslib duševního vyrovnání se se situací.
Otázka nejčistších motivů a nezištnosti však zůstává otevřená. Jak poznáme, že naše motivy jsou skutečně správné a že nastala krajní situace, ve které je skutečně nutno jednat a že jsme to my, kdo má udělat něco, co odporuj zákonu, ale je to nezbytné pro záchranu celku? Moje odpověď je, že nevíme. Nevíme a nemůžeme vědět. V principu bychom se takovým situacím měli vyhýbat. Je totiž velmi snadné sklouznout k tomu, že si budeme myslet, že naše úmysly jsou čisté, ale ve skutečnosti budeme poháněni nějakým dobře skrytým sobeckým motivem. A pokud přeci jen přistoupíme k činu, musíme počítat s tím, že jsme se třeba mýlili a budeme po zbytek života za svůj omyl pykat. Pinchas nevěděl předem, že jeho čin bude Hospodinem schválen ex post facto. Pinchas se velmi snadno mohl vzápětí ocitnout před tribunálem a následně na popravišti, takových Pinchasů bylo...je nutné, aby Pinchasův čin zůstal jako výjimka potvrzující pravidlo, nikoliv jako inspirace náboženským fanatikům. Existují i komentáře (cituje je Nechama Leibowitz), které říkají, že Pinchas se ve skutečnosti opravdu před soudním tribunálem ocitl a teprve Hospodin ho z toho "vysekal". I to může sloužit jako připomenutí, jak výjimečná situace to byla a že není radno ji opakovat.
Otázka nejčistších motivů a nezištnosti však zůstává otevřená. Jak poznáme, že naše motivy jsou skutečně správné a že nastala krajní situace, ve které je skutečně nutno jednat a že jsme to my, kdo má udělat něco, co odporuj zákonu, ale je to nezbytné pro záchranu celku? Moje odpověď je, že nevíme. Nevíme a nemůžeme vědět. V principu bychom se takovým situacím měli vyhýbat. Je totiž velmi snadné sklouznout k tomu, že si budeme myslet, že naše úmysly jsou čisté, ale ve skutečnosti budeme poháněni nějakým dobře skrytým sobeckým motivem. A pokud přeci jen přistoupíme k činu, musíme počítat s tím, že jsme se třeba mýlili a budeme po zbytek života za svůj omyl pykat. Pinchas nevěděl předem, že jeho čin bude Hospodinem schválen ex post facto. Pinchas se velmi snadno mohl vzápětí ocitnout před tribunálem a následně na popravišti, takových Pinchasů bylo...je nutné, aby Pinchasův čin zůstal jako výjimka potvrzující pravidlo, nikoliv jako inspirace náboženským fanatikům. Existují i komentáře (cituje je Nechama Leibowitz), které říkají, že Pinchas se ve skutečnosti opravdu před soudním tribunálem ocitl a teprve Hospodin ho z toho "vysekal". I to může sloužit jako připomenutí, jak výjimečná situace to byla a že není radno ji opakovat.
mardi 11 juillet 2017
Seminář komunity Dor Vador
Minulý týden jsme s Elim strávili na semináři organizovaném pařížskou konzervativní komunitou Dor Vador a jejich rabínem, který se jmenuje Ješaja Dalsace (ano, hádáte správně, jeho rodina má kořeny v Alsasku, ale také v Praze!). Seminář se konal ve Fontainebleau, v bývalé katolické škole a nynějším duchovním centru vedeném karmelitány. Tento seminář byl dějištěm událostí vylíčených ve filmu Na shledanou, chlapci! (Au revoire les enfants!), kde ředitel školy a mnich zapojený do odboje v jedné osobě ukrývá ve škole tři židovské chlapce, po udání jsou židovští studenti deportováni do Osvětimi a Otec Jacques do pracovních táborů v Německu, kde zemřel. Vchod, kterým byli všichni čtyři odvedeni gestapem mniši uzamkli a symbolicky není používán, pro vstup do areálu vybudovali nový vchod. Na místě je pamětní deska a mnoho dalších připomínek této události. Pro mnichy tak má zvláštní význam hostit každý rok tento seminář věnovaný židovskému studiu.
Letošním tématem byla Moc, ale jak řekl rabín, je to jen záminka, nebo odrazový můstek pro skok do nekonečného oceánu židovského studia. Program byl velmi nabitý-ráno šacharit, pak studium až do oběda, po obědě krátká pauza a pak další dva přednášející až do večeře (a někdy v průběhu se tam vmáčkla odpolední modlitba-mincha), po večeři krátká procházka a další seminář, maariv, diskuze další den znovu. Jídlo nám zajišťoval košer catering z Paříže (masový) s tím, že jídlo se na místě ohřívalo. Na šabat bylo ohřívání samozřejmě na časový spínač.
Přednášející byli různí-rabíni i studenti různých ješiv a univerzit, kabalistka (tu jsem zatáhla, přiznávám, kabala není můj šálek kávy...), psychoanalytik, obchodník, který se ovšem nerezignoval na židovské studium (Tora lišma), talmudistka (ortodoxní, jen pro pořádek), filozofové...(přednášejících bylo víc, než jsem dala do odkazů). Studovali jsme Tóru, Tanach jako celek, Talmud, hledali odpověď na otázku, jak vlastně má vypadat správný model moci podle Tóry (aniž bychom se dobrali k nějakému jednoznačnému výsledku, spíš než jak moc vypadat má jsme vyřešili, jak vypadat nemá. Řekla bych, že takový výsledek diskuze je vcelku židovský...koneckonců Tóra ani nedává jednoznačnou odpověď, zda mít krále je micva (jak si myslí Maimonides) nebo jen povolená možnost, když teda lidi jinak nedají (Abravanel)...).
A kromě moci ve státe se tak řešila moc v komunitách, vztahy mezi prezidentem/předsedou komunity a rabínem...oběma se nám seminář líbil, inspiroval nás, nutil nás přemýšlet o spoustě věcí, dal nám nový impulz, jak směřovat naší liberální komunitu, která ale není zas až tak liberální (ale není a nejspíš nikdy nebude vyloženě konzervativní), rabín Dalsace byl nadšen, že viděl ženu, která používá tefilin (ne, že by nikdy žádnou neviděl, to zas ne, ale ve Francii je to dost vzácný jev, o to víc, když k tomu nosí sukně, nenosí jarmulku a vůbec neodpovídá modelu ultraliberální bojovné feministky). Takže za rok, beezrat Hašem, jedeme zas!
Letošním tématem byla Moc, ale jak řekl rabín, je to jen záminka, nebo odrazový můstek pro skok do nekonečného oceánu židovského studia. Program byl velmi nabitý-ráno šacharit, pak studium až do oběda, po obědě krátká pauza a pak další dva přednášející až do večeře (a někdy v průběhu se tam vmáčkla odpolední modlitba-mincha), po večeři krátká procházka a další seminář, maariv, diskuze další den znovu. Jídlo nám zajišťoval košer catering z Paříže (masový) s tím, že jídlo se na místě ohřívalo. Na šabat bylo ohřívání samozřejmě na časový spínač.
Přednášející byli různí-rabíni i studenti různých ješiv a univerzit, kabalistka (tu jsem zatáhla, přiznávám, kabala není můj šálek kávy...), psychoanalytik, obchodník, který se ovšem nerezignoval na židovské studium (Tora lišma), talmudistka (ortodoxní, jen pro pořádek), filozofové...(přednášejících bylo víc, než jsem dala do odkazů). Studovali jsme Tóru, Tanach jako celek, Talmud, hledali odpověď na otázku, jak vlastně má vypadat správný model moci podle Tóry (aniž bychom se dobrali k nějakému jednoznačnému výsledku, spíš než jak moc vypadat má jsme vyřešili, jak vypadat nemá. Řekla bych, že takový výsledek diskuze je vcelku židovský...koneckonců Tóra ani nedává jednoznačnou odpověď, zda mít krále je micva (jak si myslí Maimonides) nebo jen povolená možnost, když teda lidi jinak nedají (Abravanel)...).
A kromě moci ve státe se tak řešila moc v komunitách, vztahy mezi prezidentem/předsedou komunity a rabínem...oběma se nám seminář líbil, inspiroval nás, nutil nás přemýšlet o spoustě věcí, dal nám nový impulz, jak směřovat naší liberální komunitu, která ale není zas až tak liberální (ale není a nejspíš nikdy nebude vyloženě konzervativní), rabín Dalsace byl nadšen, že viděl ženu, která používá tefilin (ne, že by nikdy žádnou neviděl, to zas ne, ale ve Francii je to dost vzácný jev, o to víc, když k tomu nosí sukně, nenosí jarmulku a vůbec neodpovídá modelu ultraliberální bojovné feministky). Takže za rok, beezrat Hašem, jedeme zas!
dimanche 9 juillet 2017
Balak (22:2-25:9)
Opožděný krátký komentář k paraše Balak je tu! Rabi Ješaja Dalsace, který vedl týdenní seminář mě inspiroval svým komentářem, který měl v průběhu čtení z Tóry (t.j. po každé z alijot). Prorok Bilám je velmi zajímavou postavou Tóry a důkazem, že židé nejsou elitní skupinou, která jako jediná má přístup k "pravému" Bohu a všichni ostatní se můžou jít klouzat. Bilám není žid, ale je velký a všeobecně uznávaný prorok, se kterým Hospodin komunikuje (a v Tóře není jediný). Bilám má jiný styl než Mojžíš-na rozdíl od něj žije sám a nevytváří kolem sebe komunitu. Je to jiný druh spirituality, než je židovství, kde komunita hraje nezastupitelnou roli, ale nelze říct, že by tento druh spirituality byl nějak horší. Je prostě jiný. Jeho slabostí jsou peníze (ale ani Moše není bez chybičky), ale není to lump, byť si z něj Tóra udělá legraci, když zaslepen vidinou peněz přeci jen vyrazí za Balakem a jeho oslice vidí víc než on. Bilám ovšem Balakovi neslibuje nemožné-prostě jen třikrát zkusí z různých míst, jestli se náhodou v Hospodinově požehnání nevyskytne nějaká skulina, které by mohl využít, a nějakou kletbu, kterou po něm Balak chce, nedá dohromady, ale protože mu Hospodin vloží do úst požehnání, tak Izraeli požehná. A jeho slova dodnes říkáme při příchodu do synagogy-Ma tovu ohalecha Jaakov, miškenotecha Jisrael! (verze Louise Lewandowského, kterou používáme u nás)
jeudi 6 juillet 2017
Omluva
Vážení čtenáři,
tento týden jsem na studijním semináři organizovaném Masorti komunitou z Paříže a nemám tedy čas napsat krátký komentář k paraše Balak. Komentář tedy publikuji příští týden spolu s popisem našeho studijního "tábora pro dospělé".
Děkuji za pochopení :-)
tento týden jsem na studijním semináři organizovaném Masorti komunitou z Paříže a nemám tedy čas napsat krátký komentář k paraše Balak. Komentář tedy publikuji příští týden spolu s popisem našeho studijního "tábora pro dospělé".
Děkuji za pochopení :-)
dimanche 2 juillet 2017
potenciální rabínka číslo 2
Včera během šabatu Chukat jsme měli možnost se seznámit s druhou kandidátkou na rabínku naší komunity a s potěšením mohu oznámit, že tato návštěva proběhla velmi dobře a že vedení synagogy zahájí jednání, za jakých podmínek by se mohla stát naší rabínkou.
Tato rabínka pochází z Německa, kde je profesorkou na univerzitě v Heidelbergu (v oboru ranné moderní židovské (aškenázské) historie od 15. do 17. století a v oboru historie a vývoj halachy). Je jí kolem padesáti a před dvěma týdny získala smichu na RRC (Reconstructionist Rabbinical College ve Filadelfii). Na jednu stranu jsem se toho trochu obávala, protože na Rekonstrucionistickém semináři můžeme narazit na studenty velmi různých názorů od židovských hippies až po velmi tradiční, halachu dodržující. Ale nakonec se právě tohle ukázalo jako velká výhoda, protože tak různorodé prostředí formuje tolerantní rabíny schopné se přizpůsobit různým komunitám. A to je přesně to, co potřebujeme. Jak jsem se už několikrát zmínila, naše liberální obec ve Štrasburku je jednou neorotodoxní obcí v celém Alsasku-Lotrinsku-Mosele a Champagne (nejbližší francouzské liberální obce jsou v Paříži a Lyonu) a máme tedy velmi různorodé členstvo, od tradicionalistů a konzervativních až po velmi liberální. A je potřeba, aby se všichni v obci cítili dobře.
Drobný problém s naší novou rabínkou je, že musí urychleně oprášit svoji francouzštinu (rozumí a je schopná správně přečíst napsaný text, ale zatím nemluví) a je samozřejmě nutné, aby našla společnou řeč s rabíny v Paříži, kteří organizují bejt din, aby nedocházelo k problémům s konverzemi.
Tak snad se i jí u nás líbilo a stane se naší rabínkou na mnoho dalších let!
Tato rabínka pochází z Německa, kde je profesorkou na univerzitě v Heidelbergu (v oboru ranné moderní židovské (aškenázské) historie od 15. do 17. století a v oboru historie a vývoj halachy). Je jí kolem padesáti a před dvěma týdny získala smichu na RRC (Reconstructionist Rabbinical College ve Filadelfii). Na jednu stranu jsem se toho trochu obávala, protože na Rekonstrucionistickém semináři můžeme narazit na studenty velmi různých názorů od židovských hippies až po velmi tradiční, halachu dodržující. Ale nakonec se právě tohle ukázalo jako velká výhoda, protože tak různorodé prostředí formuje tolerantní rabíny schopné se přizpůsobit různým komunitám. A to je přesně to, co potřebujeme. Jak jsem se už několikrát zmínila, naše liberální obec ve Štrasburku je jednou neorotodoxní obcí v celém Alsasku-Lotrinsku-Mosele a Champagne (nejbližší francouzské liberální obce jsou v Paříži a Lyonu) a máme tedy velmi různorodé členstvo, od tradicionalistů a konzervativních až po velmi liberální. A je potřeba, aby se všichni v obci cítili dobře.
Drobný problém s naší novou rabínkou je, že musí urychleně oprášit svoji francouzštinu (rozumí a je schopná správně přečíst napsaný text, ale zatím nemluví) a je samozřejmě nutné, aby našla společnou řeč s rabíny v Paříži, kteří organizují bejt din, aby nedocházelo k problémům s konverzemi.
Tak snad se i jí u nás líbilo a stane se naší rabínkou na mnoho dalších let!
Inscription à :
Articles (Atom)