Deset z deseti rabínů varuje: studium Talmudu je silně návykové!

Na začátku září jsem publikovala krátký článek o tom, že jsme začali v malé skupině studovat Talmud, druhou kapitolu traktátu Baba mecia. Teď, po šesti měsících, zhruba v polovině kapitoly mohu zodpovědně prohlásit, že studium Talmudu je silně návykové. Izák to nedávno okomentoval, že z čistě racionálního hlediska nechápe, jak je možné, že pět duševně normálních dospělých jedinců má potřebu se scházet každou sobotu odpoledne a diskutovat o tom, jak fungovaly ztráty a nálezy v Izraeli před nějakými 2000 lety.
Jenže studium Talmudu je návykové a jak jednou začnete a chytne vás to...myslím, že chytlavost studia Talmudu (a to i pro ty, kdo nejsou extra zbožní a nechápou toto studium jako svou náboženskou povinnost) stojí na dvou věcech-po hodině a půl diskuze nad nějakou obzvlášť výživnou diskusí Ravy a Abajeho (jak se správně česky skloňuje Abaje?!) cítíte, že váš mozek opravdu pracoval, asi jako když si unavíte svaly hodinou v posilovně (a že je sport návykový, o tom dnes už nikdo nepochybuje). Jen tohle je taková mentální posilovna. A druhý aspekt chytlavosti studia Talmudu je, že se jedná o kolektivní záležitost. Ke studiu potřebujete alespoň jednoho parťáka, protože víc hlav víc ví a každý má trochu jiný úhel pohledu. My studujeme v pěti lidech-Izák má tradiční vzdělání a ví, kam směřovat diskuzi, Elie a Thierry umí každý svým způsobem shrnout a analyzovat problém-Eli víc po lingvistické stránce, Thierry víc po praktické stránce. Philippe vnáší do diskuze svůj míně karaistický pohled, který vyžaduje důkladnou diskuzi o tom, jak vlastně rabíni zacházejí s textem Tóry. Já kladu šťouravé praktické otázky, na které pak Izák hledá odpovědi u různých komentátorů. Navíc každý máme jinou verzi překladu-já používám anglický překlad Adina Steinsaltze, Thierry a Philippe francouzský překlad Adina Steinsaltze (ale dvě různé edice), Eli používá francouzský překlad od Artscrollu a Izák má verzi bez překladu se spoustou i modernějších komentářů, které nám ostatním chybí, a to přináší další obohacení diskuze, každý překlad je trochu jiný, protože překlad je vždy výklad a každý překladatel si pomáhá různými komentátory.

Je velký rozdíl studovat Talmud a číst knihu o Talmudu (jako třeba Talmud pro každého). Knihy o Talmudu jsou zajímavé, myšlenky v nich uspořádané, ale právě proto, že už je to silně "předžvýkaný" text, přijde čtenář o to potěšení si lámat hlavu, odkud sakra rabín X vytáhl to, co tvrdí a jak to souvisí s tím, co se řešilo o dva řádky výš?! A to je přesně to, oč tu běží...


Mimochodem, ve středu večer a ve čtvrtek slavíme Purim. A od Purimu do Pesachu je měsíc, takže od příští neděle můžete očekávat pesachové články, rozhodli jsme se s Elim provést pár změn a navíc to bude náš první seder ve vlastní režii, takže je o čem psát... :-)

A co vlastně dělá liberální rabín?

Tohle je jedna z prvních "vážných" otázek, kterou nám s Elim položil Izák, když k nám vloni přibyl do komunity a stal se naším dobrým přítelem. Možná jsem to už zmiňovala, ale jen pro připomenutí, Izák je mladý ex-charedi, který strávil 5 let v ješivách v Izraeli a nakonec odtamtud odešel a začal studovat matematiku a statistiku a momentálně v tomoto oboru dělá ve Štrasburku doktorát. Jeho rodiče a sestry jsou stále charedim a žijí v Jeruzalémě, jeho bratr ortodoxii také opustil a slouží v armádě. Izák nikdy nepřerušil kontakty se svou rodinou ani jeho rodina s ním, a i když některé otázky jsou tabu, udržují dobré vztahy. Jeho otázky na liberální židovství jsou pro nás velice zajímavé, protože on se ptá z pozice ortodoxie, ovšem bez podtónu, že liberální židovství je špatné/mylné. Jeho prostě zajímá, jak to funguje.

Pro Izáka, stejně jako pro většinu ortodoxních židů je úloha rabína jasná-rabín je v komunitě proto, aby odpovídal na halachické otázky členů komunity a vyučoval. Ale co dělá rabín v liberálních obcích? Tam, kde mají rabína na plný úvazek, vede kurzy pro děti i dospělé, ale tady byl vždy TGV-rabín, tedy rabín, který přijel jednou, dvakrát do měsíce na šabat. Takový rabín může udělat nějaký kurz pro dospělé, ale pro děti? Když náš předchozí rabín jezdil dvakrát do měsíce, vedl v pátek navečer před Kabalat šabat kurz pro děti, které se připravovaly na bar/bat-micva, v sobotu odpoledne kurz přípravy ke konverzi a pak ještě kurz pro dospělé-mišnu, nebo na různá témata. Nepřekvapivě pak byl vyždímaný jako citrón. Naše současná rabínka připravuje v pátek před kabalat šabat jednu dívku, která připravuje svoje bat-micva a která mluví německy. Její úroveň francouzštiny nedovoluje, aby vedla jiné kurzy.
V ortodoxních komunitách je vedení bohoslužeb a čtení z Tóry úkolem chazana (eventuálně kteréhokoliv mužského člena komunity staršího 13 let, který si troufne), nikoliv rabína. V liberálních obcích, hlavně v těch menších, je to jedna z úloh rabína. Což nemusí vadit, pokud rabín obstojně zpívá a obstojně čte z Tóry (to čtení je často kámen úrazu). A pak, rabín by měl spojovat lidi, jak trefně vyjádřil David Maxa v rozhovoru pro Český rozhlas.

Problém, který momentálně řešíme je v tom, že naše rabínka sice hezky zpívá, ale z bohoslužby dělá spíš koncert, než modlitbu. Zavádí melodie, které nikdo nezná a v množství, které brání aktivní participaci členů komunity na bohoslužbě, nespojuje lidi, protože je jednak dost rezervovaná a oproti mému původnímu očekávání, že časem trochu roztaje, se to vůbec nezlepšuje a navíc je po celém týdnu práce na univerzitě tak unavená, že konverzace v cizím jazyce je nad její síly (to chápu, protože sama vím, jak vyčerpávající to je). Takže jí s nejvyšší pravděpodobností od září neprodloužíme smlouvu. Ale hodně jsme se s Elim zamýšleli nad tím, proč to vlastně s naší komunitou nefunguje. Jistě, je tu osobnostní aspekt-její rezervovanost, ale nemyslím si, že to je jediný problém. Musí tady být ještě další důvod, proč to neklape. Rabínka, ačkoliv je pracovně velmi vytížená, se na všechny návštěvy pečlivě připravuje-tiskne texty i noty (kdyby ale místo tištění textů víc opakovala svojí část čtení z Tóry, bylo by to o dost lepší, vzhledem k její vytíženosti je nemožné, aby četla všech 7 alijot sama-a to jedeme podle trienniálního cyklu) , Elimu posílá drašu ke gramatické kontrole a našemu pianistovi posílá noty. Jenže to, co nejspíš funguje v Německu, kde většina židů pochází z Ruska a komunity nemají zakořeněnou hudební tradici, nefunguje u nás. Tady má většina účastníků v krvi alsaskou liturgii (Lewandowski, David, Sulzer, Rossi) a jakékoliv změny je třeba dávkovat s nejvyšší opatrností (a jsou věci, které prostě neprojdou, jako třeba Lecha dodi na melodii připomínající kabaret 30.let). Elie rabínku hned na začátku varoval, že komunita je po liturgické stránce velmi konzervativní, ale nějak to nepomohlo. A první členové komunity-opory sobotního ranního minjanu-začínají hlasovat nohama. Náš chazan tedy bouchl do stolu, že s ní Pesach ani bohoslužby na Vysoké svátky nepovede a tak si buď necháme rabínku a seženeme někoho, kdo s ní bohoslužby na Vysoké svátky povede a nebo si necháme chazana, zasloužilého člena komunity s úžasným basem a neprodloužíme rabínce smlouvu. Za mě s Elim je volba naprosto jasná, ale příští týden nás čeká schůze správní rady a očekává se velká diskuze. I když rabínka nemá žádný velký fanklub, úplně hladce to nepůjde, protože jsou lidé, kteří mají sice rádi chazanův zpěv, ale nesnesou pomyšlení, že by měl v nějakém sporu "vyhrát". Klasika.

A někde na pozadí tohoto sporu o rabína číhá otázka, jak vlastně chceme, aby vypadala naše komunita a kam by se měla vyvíjet. No, bude to veselé...

P.S. Pokud rabínce neprodloužíme smlouvu, tak na její místo žádného rabína nepřijmeme, Několikrát do roka pozveme nějakého rabínského studenta (momentálně jich je ve Francii 6) a jinak budeme zajišťovat všechno z vlastních zdrojů. A časem se uvidí, zda najdeme rabína, který bude ke komunitě pasovat.

Půjčování na úrok

Včera (10.2., šabat Mišpatim) jsme krom jiného četli ve verši 22:24: "Půjčíš-li někomu z mého lidu, chudákovi mezi vámi, nechovej se jako vyděrač a nevyžaduj od něj úrok!" Podle rabínské interpretace jde o všeobecný zákaz půjčování na úrok mezi židy, ze kterého posléze museli vybruslit pomocí povolení, které se jmenuje "heter iska" a povoluje půjčování na úrok, v případě úvěrů pro obchodníky (a obecně pro bysnys-půjčky, hypotéky a podobně). Jak ale podotýká profesor Satlow, toto není prvotní význam verše a navíc z jiných míst Tóry víme, že chudý, vdova, sirotek a přistěhovalec (t.j. nežidovský usedlík) jsou všichni bráni dohromady jako zranitelná skupina.

Půjčování na úrok mezi židy ale není moje dnešní téma. V týdnu jsem četla komentář Petra Kamberského ohledně zákona o zastropování RPSN, které by mělo zabránit lichvářským praktikám. Kamberský správně poukazuje na to, že pokud lichvu zakážeme (například tím, že zastropujeme RPSN), lichva a lichváři nezmizí, pouze se stáhnou do ilegality. Co mě ale zarazilo je fakt, že Kamberský nevidí jinou možnost, než umožnot legálně půjčky na vysoký úrok, protože půjčování nejchudší je riskatní a logicky dražší. Copak není možné v sociálním státě najít možnost, jak zajistit těm nejchudším přístup k bezúročným půjčkám (nebo maximálně s úrokem pokrývajícím inflaci)? A třeba i spojit tento systém s další sociální prací a pomoci dotyčným zkonsolidovat jejich příjmy a výdaje, aby zvládli i nenadálé nutné výdaje?

V židovských komunitách funguje něco, čemu se říká "gemach", což je zkratka pro "gemilut chasadim"-skutky milosrdenství. Gemach je fond bezúročných půjček peněz, ale může to být i bezplatné půjčování domácího vybavení (třeba elektrického topení na zimu) nebo třeba svatebních šatů pro chudé nevěsty. Gemachim (množné číslo od gemach) pomohly tisícům židovských přistěhovalců ve Spojených státech na přelomu 19. a 20. století, aby se postavili na vlastní nohy, a tyto organizace stále fungují všude tam, kde je silnější židovská komunita (nejvíce gemachim je v USA a v Izraeli). Abyste dostali půjčku, musíte přivést dva svědky, ručitele, a nezaplacené pohledávky jsou vymahatelné před rabínským soudem. Stejně tak pokud poškodíte zapůjčené předměty. Pro opravdu chudé lidi je to obrovská pomoc.
Je zřejmé, že důležitým aspektem gemachu je vzájemná důvěra a soudržnost společnosti. Ale není to i zároveň způsob, jak tuhle vzájemnou důvěru ve společnosti budovat? Rabi Sacks nedávno publikoval krásné video o "Politics of hope"-o tom, že společnost potřebuje vzájemnou solidaritu a sounáležitost, aby držela pohromadě nejen v době prosperity, ale i v době krize. Tedy to, co nám momentálně velmi chybí, protože politici, se svými agresivními kampaněmi rozdělili a nadále rozdělují společnost čím dál hlubšími příkopy (ve Francii pevně doufáme, že se Macronovi podaří začít tyhle příkopy zasypávat, porotože pokud ne, Marine Le Pen číhá za rohem...).

Dneska se kdekdo ohání "židovsko-křesťanskými kořeny" evropské civilizace. Křesťané zahrnuli Tóru pod krycím jménem "Starý zákon" do svého Písma. Tak proč autor vidí jako jediné řešení při půjčování malých sum chudým lidem, půjčku na lichvářský úrok, ať už s posvěcením státu nebo bez něj? Tóra říká, že to jde i jinak...

A kdo je teda vlastně žid?

Jeden z mých prvních blogů se jmenoval "Kdo je žid?" a vysvětloval takové to klasické rozdělení podle denominací. Dneska bych ráda oprášila tohle téma a zkusila se na to podívat jinýma, o dva a půl roku zkušenějšíma, očima.

Rabi Ovadja Josef se vyjádřil, že žid je každý, kdo má dost odvahy to o sobě říct. V halaše existuje něco, čemu se říká "chazaka" a dá se to popsat na následujícím příkladu-najdu neoznačený balíček masa v ulici, kde je několik řeznictví. Pokud je většina řeznictví košer, pak mohu maso sníst, protože je s velkou pravděpodobností košer (pokud ten kus masa teda není zrovna prasečí hlava, že...). A na stejném principu to funguje i v případě prohlášení Ovadji Josefa-pokud se někdo označí za žida, s velkou pravděpodobností jím skutečně je, protože nežidé nemají ve zvyku se za židy označovat. Znamená to, že by Ovadja Josef udělal židovskou svatbu pro někoho, kdo o svém židovství nemá žádný doklad? Těžko. Ale znamená to, že chápe význam židovství jako identity.
Jak jsem už naznačila v jednom z předešlých článků, i já mám problém s uznáváním konverzí, které neproběhly podle halachického minima (obřízka u mužů, bejt din a mikve u mužů a žen). Ale je možné říct někomu, kdo prošel konverzí, která tyto parametry nesplňuje, že není žid? S tím mám také problém. A tak navrhuji používat jen dvě kategorie: žid bez halachického problému a žid s halachickým problémem. Hodně se mluví o inkluzivitě a tak podobně a zrovna označení "žid s halachickým problémem" mi přijde hodně inkluzivní. Nezpochybňuje identitu jednotlivce a zároveň nepopírá autoritu halachy.

Kdo je tedy "žid s halachickým problémem"? Jednoznačně židé po tatínkovi/dědečkovi/babičce atd., kterým by mělo být maximálně usnadněno vyřešení jejich halachického problému, pokud o to stojí. Ale také lidé, kteří jsou židé podle halachy, protože jejich babička nebo prababička z matčiny strany byla židovka, ale scházejí vhodné dokumenty, které by jejich židovství dokazovaly. Konvertita, který prošel neúplným procesem konverze by měl mít možnost diskrétně a rychle vyřešit svůj problém (a hlavně je potřeba hodně taktu, když mu rabín bude vysvětlovat jeho problém). Ale žid s halachickým problémem je třeba i kohen, co si chce vzít rozvedenou ženu nebo konvertitku (tady je jediným halachickým řešením zpochybnit statut kohena dotyčného muže), nebo mamzer (tady je zas potřeba značné rabínské vynalézavosti a odvahy najít nějakou halachickou obezličku, díky které by se ukázalo, že dotyčný vlastně není mamzer). A myslím si, že i konvertita se v určité fázi procesu konverze stává židem s halachickým problémem-je natolik integrovaný do komunity, že už je vlastně členem, ale podle halachy ještě ne.

Židem bez halachickéh problému je každý, kdo se narodil židovské matce a nebo prošel úplným procesem konverze (opět zdůrazňuji, jedná se o obřízku u mužů a bejt din a košer mikve u mužů a žen, bez ohledu na to, kterou denominací byla konverze provedena). V tomto bodě se mnou samozřejmě ortodoxní nebudou souhlasit, protože nechtějí uznávat konverze provedené neortodoxním bejt dinem, je třeba mít na paměti, že jde v první řadě o politické rozhodnutí, s trochou snahy jsou tyto konverze uznatelné. No, oni nesouhlasí se mnou a já zase s nimi.

Na okraj si dovolím drobnou poznámku o dědění židovství po matce. Ano, židovství se dědí po matce, ale pouze v případě, že nemůže vzniknout sňatek podle halachy. Pokud má židovská dvojice židovskou svatbu, židovství, respektive statut v rámci židovské komunity se dědí po otci-kohen, levi nebo bežný žid (v dobách, kdy existovalo všech 12 kmenů Izraele se po otci dědila příslušnost ke kmeni). Jedině v případě, že dítě pochází ze svazku, který halacha neakceptuje-židovská žena, nežidovský muž, židovský muž-nežidovská žena, kohen-rozvedená žena atd. má dítě statut matky-tedy, dítě židovské ženy s nežidovského muže je žid, v opačném uspořádání židem podle halachy není, dítě kohena a rozvedené židovské ženy je žid, ale není kohen. Mimochodem, podobný princip fungoval v římském právu a lze se jen domýšlet, zda se rabíni inspirovali a nebo došli ke stejnému závěru nezávisle. Koho toto téma zajímá, může si přečíst knihu Shaye Cohena "The Beginnings of Jewishness".