První předsvatební

Děkuji všem za trpělivost...jak jsem se zmínila, dnes jsme měli s Elim první předsvatební sezení s rabínem, další dvě nás čekají v průběhu podzimu a zimy (rabín bude od září jezdit do Štrasburku jen jednou do měsíce, tak toho času zas tak moc mít nebude).
Takže jsme dneska diskutovali o naší představě o obřadu. Židovská svatba jako taková je celkem rychlá záležitost a moc toho k ní nepotřebujete-prsten (tradičně stačí jeden-ten, který dá ženich nevěstě), ketuba (svatební smlouva), chupa (svatební baldachýn, který symbolizuje domov, který spolu dvojice vytvoří) a trochu vína na požehnání. Ale popořadě.
Z hlediska tradice je svatba právní záležitost-muž při ní získává ženu, která se sňatkem musí souhlasit, ale během samotného obřadu už o je "o nás bez nás". Z dnešního hlediska je tenhle přístup poněkud problematický, ale v ortodoxních kruzích se takhle svatby pořád dělají (respektive hlavně v ultra-ortodoxních kruzích, modernější rabíni obvykle hledají způsob, jak ženě dát více prostoru, aniž by vznikl halachický problém). A protože Tóra povoluje rozvod (respektive, muž se může rozvést se ženou, ženina pozice se zlepšovala postupně a v ortodoxnii dodnes není ideální), v talmudických dobách hledali rabíni způsob, jak zlepšit ženino postavení a přišli s ketubou, svatební smlouvou. V té se tradičně píše, že muž musí svou ženu ctít, živit, šatit a sexuálně uspokojovat (fakt!) a pak se tam řeší majetkové záležitosti-věno a suma, kterou žena dostane v případě rozvodu. A suma nebyla zanedbatelná, za pannu se počítalo 200 zuzů (stará měna) a za rozvedenou nebo vdovu 100 zuzů. Vzhledem k tomu, že v té době se menší domek dal pořídit za 50 zuzů, rozvod nebyl zrovna laciná záležitost. Je třeba mít na paměti, že tyto peníze nemusel ženich deponovat předem (to by se jinak chudí nikdy neoženili), jen se smluvně zavazuje, že je v případě rozvodu vyplatí, i kdyby měl prodat svoji poslední košili.
Talmud říká, že muž ženu získává třemi způsoby-penězi, darem nebo sexuálním stykem, pokud u toho jasně před svědky deklaruje, že tímto je mu žena zaslíbena podle zákona Mojžíše a Izraele (Kiddushin 2a). Poslední variantu rabíni celkem rychle zavrhli, protože tím vzniká spousta problémů. Zůstávají tedy peníze nebo dar. Každopádně nestačí, aby muž řekl, že mu je žena zaslíbena, musí jí něco dát (říká se tomu kinjan). Dnes se dává dar-prsten. Musí mít hodnotu alespoň 1 pruta (drobná mince z doby vzniku Mišny, bylo potřeba, aby se mohli ženit i chudí!) a nevěsta musí být schopná poznat hodnotu daru. Z toho důvodu se dodnes používá úplně jednoduchý prsten bez kamenů a zdobení, které by mohly nevěstu zmást a oklamat. Kinjan je také zmíněn v ketubě.

Dnes jsme tedy s rabínem diskutovali, jakou ketubu-jestli chceme tradiční nebo reformní text (moderní text obvykle hovoří více o lásce a společné budoucnosti a méně o penězích a také jsou rovnoprávné-není to jen ženich, kdo má povinnosti.) a kde ji koupit (ketuba není zrovna levná záležitost). My už jsme se předem dohodli, že chceme konzervativní ketubu-tradiční text s tzv. Liebermannouvou klauzulí, která říká, že v případě, že by (Bůh chraň!) došlo k rozvodu, máme oba stejné právo iniciovat náboženský rozvod (po tom civilním) a ten druhý se musí podrobit rozhodnutí rabínského soudu (v ortodoxii totiž rozvodový list, get, předává pouze muž ženě, žena sice může iniciovat rozvod tak, že se obrátí na bejt din a ten může přikázat muži, aby se s ženou rozvedl, ale v dnešní době nemá rabínský soud takovou autoritu jako před staletími a nemálo žen skončí jako tzv. aguna-žena, která s mužem nežije, ale není rozvedená (nábožensky) a nesmí se znovu vdát a její děti, které by měla s někým jiným, jsou mamzerim...takže tady žena jednoznačně tahá za kratší konec špagátu. Moderní ortodoxie se snaží tento problém řešit předsvatebními smlouvami, které jsou právně vymahatelné u civilního soudu, ale ještě to bude chvíli trvat, než dojdou k nějakému univerzálnímu řešení.).
Uff, tak to byl úvod a někdy příště pokračování!