Paraša Berešit (Gen. 1:1-6:8)

První paraša Tóry obsahuje jeden z nejznámějších příběhů celé Bible, totiž příběh stvoření světa, Adama a Evy a hada, co je navedl, aby ochutnali ze stromu poznání. Tento plod je v křesťanské tradici ztotožňován s jablkem (latinská slovní hříčka, malum=jablko, malus=zlo), ale v židovské tradici existují různé názory-od fíku, přes hroznové víno po citrón.
Ale popořádku, Tóra není učebnicí kosmologie, fyziky, chemie, biologie ani žádné jiné exaktní vědy, byť v dávných dobách byl popis stvoření světa takto chápán (a v jistých kruzích je tak chápán dodnes). Tóra popisuje svět z pohledu náboženského, nikoliv vědeckého. A jak říká rabi Sacks, věda se ptá : co? a jak? a náboženství: proč?. A je důležité oba přístupy kombinovat, protože ve chvíli, kdy jeden z nich převládne, máme problém.
Tradice říká, že člověk byl stvořen jen v jednom provedení (t.j. muž a žena), aby nikdo nemohl říkat: "Můj předek byl důležitější, než tvůj." protože všichni pocházíme z Adama a Evy. Tradice také řeší, jak skloubit dva vzájemně si odporující popisy stvoření muže a ženy-v tom prvním (1:27) jsou oba stvořeni zároveň a v tom druhém (2:21-23) je žena stvořena z Adamova žebra (lze ovšem přeložit i jako boku) jako jeho pomocnice a oponentka zároveň (1:18 "Není dobře, aby byl člověk sám, udělám mu pomoc, jakoby proti němu."). Jedním z možných výkladů je, že člověk byl stvořen něco jako hermafrodit a dvě poloviny byly od sebe odděleny. A také, že každý z nás si musí najít svého partnera, aby byl zase kompletním člověkem.
Ale nejvíc fascinující je příběh o tom plodu ze stromu poznání. Křesťanská tradice z něj vyvozuje učení o dědičném hříchu, v židovství však nic takového není, byť se komentátoři shodují, že Adam s Evou zhřešili a nesli si následky, které v určitém smylsu pociťujeme i my (nežijme v ráji). Dovolím si nastínit svoji vlastní intepretaci, která, přiznávám, není úplně tradiční. Adam a Eva byly stvořeni k obrazu Božímu (1:27) a mají tedy svobodnou vůli a schopnost tvořit a rozhodovat se. Ale pořád jsou to jenom lidé a lidé dělají chyby. A každý člověk se musí naučit, jak se se svými chybami vypořádat. A k tomu je právě strom poznání. Bůh řekne člověku, že může jíst z jakéhokoliv stromu v zahradě, kromě tohoto (o stromu života, o kterém se Tóra zmiňuje pár veršů předtím, nepadne ani slovo, prostě ho Bůh někam schová tak, aby ho člověk nenašel). Kdykoliv tohle čtu, nemůžu si nevzpomenout na Obecnou školu a "Neolizujte zábradlí před školou!". Na Adama s Evou to funguje podobně (byť jim k tomu pomůže had, kterého vnímám spíš jako personalizaci jejich vnitřního dialogu). Adam s Evou uplatní svou svobodnou vůli a rozhodnou se ochutnat. Prvním porušením Božího příkazu ale ztratí "nevinnost" a doslova se jim otevřely oči (3:7). Tohle byl přestupek, který byl "plánovaný", to co následuje, je ale opravdová zkouška charakteru, ve které Adam s Evou ostudně selžou, když Adam hodí vinu na Evu a Eva na hada, místo toho, aby řekli: "Promiň, neodolali jsme.". Z mého pohledu nebyli Adam s Evou určeni pro život v zahradě Eden (koneckonců 1:28 říká: Buďte plodní a množte se, naplňte zemi a opanujte ji, podmaňte mořské ryby a nebeské ptactvo a všechnu zvěř lezoucí po zemi!), v zahradě byli jen dokud nepoznali, co to je, udělat rozhodnutí a nést za něj odpovědnost. Jejich hříchem bylo, že se k důsledků nedokázali postavit čelem a proto následují zlořečení (3:15-19). Ale Bůh, i přesto, že se Adam s Evou nezachovali zrovna dobře, je milosrdný a na cestu z ráje jim udělá pořádné oblečení. Verš 3:22 lze pak číst jako ironický povzdech nad tím, že člověk by chtěl být jako Bůh (všemocný a vševědoucí) a přitom není ani schopen odmítnout našeptávání hada a přiznat svoje pochybení.

A tahle nadutost se táhne dál přes Kaina až ke generaci, která skončila potopou a ke stavitelům Babylonské věže. U Kaina bych se ráda ještě na moment zastavila, protože to je příběh z kterého lze vyčíst mnohá poučení: dáváme-li (v tomto případě Bohu, ale myslím, že to platí obecně), měli bychom si dát záležet a dát to nejlepší, co můžeme. (4:3-5). Jsme schopni se ovládnout a zvládnout pokušení hřešit (4:7). Jsme strážci svého bratra (tedy jako lidé máme vůči sobě vzájemně odpovědnost, nemůžeme ignorovat utrpení druhých a tvářit se, že se nás to netýká, 4:9). Kdo zabije člověka, zabije i jeho potomky, které mohl dotyční zplodit a nezplodil (4:10, "Krev tvého bratra ke mně volá ze země!"-krev je v hebrejském originále v množném čísle).

Jak píše Plaut ve svém překladu a komentáři k Tóře: chceme-li z Tóry čerpat poučení pro náš současný život, musíme se zaměřit na to, co Tóra říká o člověku, jeho charakteru, slabostech i silných stránkách, bolestech i nadějích a dalších věcech, které po staletí  neztrácejí na aktuálnosti. A nekoukat na její hrdiny svrchu jen proto, že neměli naši úroveň poznání a kdoví, jestli vůbec žili...