Eliho nedělní proslov (přeložený na žádost mojí maminky)

Dámy a pánové, drazí přátelé,

jménem celé komunity i vás dovoluji přivítat v synagoze Štrasburské Židovské Liberální Unie (UJLS). Někteří z vás jsou zde poprvé, ostatní se již zúčastnili bohoslužby, kulturních akcí nebo aktivit spojených s mezináboženským dialogem. UJLS byla založena na počátku 90.let je jedinou neortodoxní židovskou komunitou v metropolitním regionu Grand Est. Sdružuje zhruba 80 rodin a nabízí pravidelné šabatové bohoslužby, oslavy židovských svátků a umožňuje svým členům praktikovat judaismus v souladu s hodnotami, které uplatňujeme v civilním životě-rovnoprávnosti a pluralitě. Organizujeme kurzy Talmud-Tóry pro děti a kurzy židovské filozofie pro dospělé, ale také konference a koncerty, protože se domníváme, že židovství je také kultura a neredukuje se na čtyři amot halachy, židovského práva (Berachot 8a). Předávání židovství a židovské identity dalším generacím je naší prioritou, židovské identity, která je pevně svázána s našimi tradicemi a historií a zároveň otevřená světu a jeho vývoji.

Přestože členové UJLS pocházejí z rodin s rozmanitým vztahem k náboženské tradici, UJLS není komunitou vykořeněnou a bez tradic a počítá se mezi dědice tradic alsaského a německého judaismu. Máme to štěstí, že našimi členy jsou talentovaní muzikanti-Philippe Kahn, Hector Sabo a Stephane Seban, kteří podle svých možností přispívají k liturgii naší komunity. Všichni jsou velkými fanoušky židovské liturgie pocházející z oblasti Porýní a díky nim můžeme těmto melodiím naslouchat zejména během svátků. Hudba v tomto ohledu tvoří, jak řekl při svém rozloučení rabi Berkowitz, „duši“ naší komunity.

Liberální židovství se zrodilo v Německu na počátku 19.století, ve stopách Haskaly, židovského osvícenství. Následně se rozvinulo ve střední Evropě a ve Spojených státech, kde je dnes dominantním proudem. První francouzská liberální komunita byla založena v roce 1907 v Paříži v Koperníkově ulici. Liberální židovství zdůrazňuje evolutivní a dynamický charakter halachy, židovského práva, a klade důraz na její etický rozměr. Liberální židovství trvá na důležitosti dodržování tradic a rituálů, ale je na zodpovědnosti každého, jak se k této části židovské tradice postaví. Inspirován sociální a etickou vizí proroků, liberální judaismus zdůrazňuje důležitost „tikun olam“ aktivní účastí člověka na nápravě světa. Naše bohoslužby jsou vedeny v hebrejštině, některé pasáže jsou ovšem čteny francouzsky, abychom usnadnili porozumění textu. Při studiu Tóry bere liberální židovství v potaz i historii, archeologii a filologii a jejich objevy, které podle nás mohou obohatit tradiční židovské studium. Liberální židovství se sestává, k obrazu židovství samotného, současně z rozchodu s tradicí a zároveň s její kontinuitou.

Dnes jsme se tu sešli při výjimečné události v naší komunitě-oficiálního uvedení do funkce rabínky Birgit Klein, Rabbinerin Professor Doktor, profesorky na Hochschule fur Judische Studien v Heidelbergu, která nahradila rabína Stephena Berkowitze, který se odstěhoval do Barcelony. Jako v každé jiné komunitě, výměna rabína je významnou událostí. Nový rabín vždy přinese jiný pohled a praxi, kterou je potřeba skloubit s vizí komunity a jejím fungováním. Ale jak jistě víte, jde o výjimečnou událost i proto, že naším novým rabínem je žena. Jistě, ordinace žen-rabínek není žádnou horkou novinkou. První rabínka, Regina Jonas, zavražděná v Osvětimi 1944, byla ordinována v roce 1935. Po Regině Jonas bylo nutné čekat až do roku 1972, kdy liberální židovský seminář v USA ordinoval Sally Priesand. Konzervativní seminář ordinoval první ženu v roce 1985 a v roce 2005 získala ortodoxní smichu Sara Hurwitz. Zejména v USA a v Izraeli se situace rychle vyvíjí.

Nicméně ve Francii nejsou ženy-rabínky příliš početné a Birgit je teprve čtvrtou rabínkou, která vede židovskou komunitu, po Pauline Bebe, Delphine Horvilleur a Floriane Chinski. V rámci rámci francouzského liberálního židovství se tedy jedná o výjimečnou událost, tím spíš, že UJLS je jedinou komunitou mimo Paříž a navíc v Alsasku, která má ženu-rabínku. Ale jak už jsem leckde vysvětloval, pohlaví rabína pro nás nebylo určujícím kritériem při výběru, shrnul bych to takto: najali jsme rabína a tento rabín je žena. Pro nás jsou důležité osobní kvality rabína, jeho/její schopnost učit, vysvětlovat halachu a být průvodcem židovské spirituality a náboženské praxe.

Jak asi víte, dnes (neděle 17.12.) zapalujeme šestou svíčku na chanukíji. Chanuka připomíná vítězství Makabejských v roce 165 před občanským letopočtem nad Antiochem IV. Epifanem, syrským králem, který se snažil vnutit židům helénskou kulturu a zakázat praktikování judaismu. V roce 165 oddíly Makabejských osvobodily Jeruzalém a znovu zasvětily Chrám, který byl znesvěcen. Tradice učí, že při zasvěcení Chrámu nebylo k dispozici víc než jedna lahvička čistého oleje k zapálení menory, chrámového svícnu. Podle tradice ale lahvička, která by normálně stačila pouze na jeden den, vystačila na celých osm dní. Tento zázrak si každý rok připomínáme zapalováním svíček na chanukíji, chanukovém svícnu.

Svátek Chanuka tak tradičně zahrnuje jak naději, jak napsal Emanuel Levinas „naději, která osvětluje život i když není důvod doufat“, tak zachování a pokračování židovské tradice. Proto se také jedná o svátek zaměřený na děti, které ztělesňují budoucnost této tradice.

Pro liberální židovství jako je to naše, je Chanuka důležitým svátkem i proto, že nás nutí se zamýšlet nad vztahem naší židovské identity a naším vztahem k většinové kultuře, která je v příběhu Chanuky ztělesněna řeckou kulturou. Přesněji řečeno, naše židovství, jak ho chceme žít, se nachází přesně na rozhraní mezi tradicí, kterou jsme zdědili a kterou chceme předávat dál a dnešním světem, ve kterém žijeme, pracujeme a angažujeme se. Zvykem je zapalovat chanukíje v blízkosti oken a stvrdit tak veřejně chanukový zázrak. Okno je hranice, prostor dělící domov, intimitu rodiny, a ulici, tedy veřejný prostor. Chanukíja zůstává uvnitř domova, ale její světlo je viditelné z vnějšku, z veřejného prostoru. A takto my chápeme i naši tradici.

Dva základní texty které popisují povstání Makabejských proti Seleukovcům jsou první a druhá kniha Makabejských, které ovšem nebyla zahrnuta našimi rabíny do biblického kánonu, ale které patří do kánonu křesťanského. Někteří se domnívají, že rabíni hledali způsob, jak relativizovat důležitost vojenského vítězství Makabejských, jak říká například nápis na Velké synagoze ve Štrasburku „Nikoliv vojskem, nikoliv silou, ale jedině mým duchem!“ (Zacharjáš 4:6). Podle jiných, Hasmonejci, tedy Makabejští, poté, co se dostali k moci, podlehli korupci a rabíni tak hledali způsob, jak zmenšit jejich roli v chanukovém příběhu a zaměřili tak svou pozornost na zázrak malé lahvičky oleje. Ať už to bylo jakkoliv, odmítnutí zahrnout knihy Makabejských do židovského biblického kánonu je možné interpretovat takto: ačkoliv je Chanuka svátek, který oslavuje židovskou vydělenost a jinakost, chceme-li si přečíst texty, vztahující se k tomuto svátku, musíme hledat v křesťanském kánonu, kde byly zachovány. Jako bychom se museli nejprve vydat k druhým, abychom se mohli oklikou vrátit k sobě samým. V momentě, kdy oslavujeme svou jinakost a vydělenost, kterou chceme uchovat a předat dalším generacím, jsme ponoukáni, abychom se neotáčeli zády k těm, kdo jsou jiní než my, jedině tak můžeme porozumět sobě samým. Toto sdílení má etický rozměr a odkazuje na dialog, který je judaismu vlastní. Každopádně přítomnost vás, zástupců města, představitelů různých náboženství, členů komunity i jejích přátel potvrzuje, že se nám daří skloubit věrnost našim tradicím s otevřeností světu.

UJLS má dnes téměř 25 let. To je velmi málo, srovnáme-li to s 3000 let židovské historie, nebo i s 200 lety existence liberálního židovství. Ale i tak je to nezanedbatelná doba. Existence naší komunity by nebyla možná a nemohla by pokračovat bez zájmu a nasazení jejích členů a zejména členů správní rady. Každý z nich se podílí podle svých možností na jejím chodu, ať už se jedná o liturgii, logistiku, účetnictví nebo asistenci rodinám našich členů v radostných i těžkých chvílích. Protože existence naší komunity nemá jiný smysl, než umožnit jejím členům žít židovský život v souladu s našimi hodnotami. Nechci ale ani opomenout poděkovat členům i přátelům komunity, kteří přispěchají, je-li potřeba minjan, kteří se účastní bohoslužeb a kteří šíří povědomí o naší komunitě. Jak jsem se již zmínil, Chanuka je svátek zaměřený na děti, které jsou pokračovateli naší tradice a proto bych také rád poděloval našem dvěma učitelům Talmud-Tóry: Ruth Brun a Isaacovi Debache.

Na závěr bych vás tedy požádal, abyste ke mně připojili a přivítali jsme naši novou rabínku Birgit Klein. Vítejte, Chanuka sameach a vše nejlepší do nového občanského roku.

Děkuji vám.