Avi: Parašat Mecora (Vajikra 14:1 – 15:33)

V naší paraše Mecora se můžeme dočíst o problémech pohlavní čistoty mužů i žen, ale i o člověku, kterého postihl caraat a stal se z něj mecora. Už minulý týden jsme si říkali, že v tom postižení se už od talmudických dob nevidí jen „malomocenství“ jako nějaký pouze medicínský problém, ale že jde o takovou věčně aktuální záležitost duchovní a morální čistoty.

A tady je tou nejdůležitější asociací spojení s takým tím běžně se vyskytujícím hříchem „zlého jazyka“ = lašon ha-ra. V Talmudu se slova z našeho čtení (Vajikra 14,2) „Zot tihje torat mecora“ interpretují jako „zot tihje torato šel moci šem ra“, čili právo, týkající se ne malomocného, ale rozšiřujícího se zlého slova. I Raši, náš nejznámější a nejdůležitější komentátor Tóry i Talmudu, který tak často upřednostňuje doslovné interpretace textu, tady jasně mluví o „malomocenství“ jako o trestu za zlý jazyk . To proto se při očišťování z malomocenství vyžaduje oběť z ptačí říše, protože ti ptáci stále cvrlikají, jakoby stále brebentili, tak jako někteří lidé.

Nechama Leibowitz zase připomíná, že to zavržení „zlého jazyka“, čili všech lží, pomluv a všelijakých nactiutrhání se objevuje mnohokrát v žalmech i u proroků. Jeremjáš (9,7) například říká: „Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk…“ To přirovnání ukazuje mimo jiné na ten problém, že když už je ten šíp jednou vystřelen, těžko ho může někdo zadržet, i kdyby to dotyčného najednou zamrzelo a chtěl to vrátit. A nedávno jsem četl taky jeden citát, který by se zase hodil k té rychlosti šípu: Lež oběhne půl zeměkoule ještě dřív, než si pravda obuje boty. Ty následky jsou prostě rychlé a nevratně devastující.

Na lžích a sprostotě jsou ostatně založeny i dnešní trollí farmy, které mají svými jedy zahltit internetové diskuze a rozmlžit hranici mezi pravdou a lží. Je více než výmluvné, že si je vydržují nedemokratické režimy a nebo všehoschopní oligarchové. To dokáže otrávit a změnit klima ve společnosti. Ale když si člověk v takové „diskuzi“ spočítá ty, které nezajímají žádná fakta a jsou jen útoční a sprostí, dostane se nejspíš dost blízko k číslu takových najatých trollů. A taky lidí, kteří využívají anonymity a léčí si tak své frustace. To jsou ale lidé, kteří nejsou zodpovědní za dodržování přikázání tak, jako Židé, tak si s tím asi hlavu vůbec nelámou. Ti, kteří jsou ale zavázáni k tomu přikázání dodržovat, mohou očekávat jak odměnu, tak i případný trest za jejich nedodržování. A v případě caraat to tak platilo, přinejmenším do doby II. Chrámu.

Člověk ale nemusí být zrovna součástí organizované trollí farmy, známe to i z našeho prostředí. Obyčejná ješitnost a zneuznaná ctižádostivost dokáže taky vyplodit bohatou úrodu lašon ha-ra. Takový mecora byl dříve dobře identifikovatelný díky postižení caraat. Dnes to máme složitější. Ale pravda, i když je zdánlivě pozadu a pokulhává za tou raketovou rychlostí lži, tak má prostě svoji stálou hodnotu, která časem spíše nabývá- zatímco lež je čím dál otravnější a bezvýznamnější.

A ten mecora, který šířil lži,měl být potupně přiveden ke knězi a ten mu uložil karanténu, izolaci od ostatních lidí jako trest. Aby měl čas na přemýšlení, jestli mu to stálo za to, a aby toho zalitoval. To se dá dnes přirovnat třeba k tomu, že si z přátel na facebooku, které nemám zrovna po ruce, vymažu někoho, o kom vím, že se ze zlé vůle, vědomě dopouštěl lží. Dokud to dotyčnému nedojde a nebude litovat, do té doby o takové nanicovaté přátelství stát nebudu. Je to trochu virtuální řešení, na dálku, ale odpovídá to v podstatě tomu vyobcování ze společenství, tak jako kdysi.

Ještě jedna zajímavá věc je zmíněna v dnešní paraše: rána malomocenství na domě (Vajikra 14,34). Většina těch klasických komentátorů je přesvědčena, že tu nejde o nějaký přírodní úkaz, něco jako plíseň, ale o nadpřirozený jev, div, který měl být znamením toho, že se tu děje něco nekalého. Taková jasná znamení už dávno nedostáváme. Dokonce někteří říkají, že takový dům ani nikdy neexistoval, že to bylo zapsáno pouze pro výstrahu, jako napomenutí. Ať je to jak chce, je v tomto ohledu zajímavé to, co učil Alšich v šestnáctém století v Safedu. Vždy je nutné začínat od sebe a člověk má být pozorný a schopný sebereflexe. A proto on připomínal, že přesně jako ta rána malomocenství, tak i morální úpadek začíná od drobných, sotva postřehnutelných pochybení, malých flíčků na čistém štítě, které je třeba zarazit co nejdříve...