čtení z Tóry v Liberci

Ještě jednou bych chtěla všem poděkovat za účast, bylo to moc fajn. Pro ty, kdo se nemohli nebo nechtěli zúčastnit, sem dávám svojí drašu a krátký komentář k mému hebrejskému jménu. Jen krátká vysvětlivka k draše, kdo by tam snad četl, co tam není-ano, je to o uprchlících, ne nemyslím si, že je potřeba otevřít naše propustné hranice ještě víc a přijmout každého, kdo sem trefí. Myslím si, že bychom lidem utíkajícím před válkou měli pomoct, že je to naše povinnost. Těm, kdo utíkají před násilím radikálního islámu určitě nepomůžeme tím, že budeme ignorovat hrozbu radikálního islámu, ale ne každý muslim je radikál. Draša je o tom, že bychom měli být v první řadě fér, mít jasná pravidla pro přijímání uprchlíků, azylové řízení i podmínky pro přijímání ekonomických migrantů, hrát podle nich, vyžadovat jejich dodržování od všech zůčastněných stran a bojovat proti těm, kdo na ta pravidla zvysoka kašlou a zneužívají slabší (uprchlická vlna je v první řadě nechutný byznys s lidským zoufalstvím-pro organizovaný zločin v Lybii a v Turecku je to momentálně větší vejvar než obchod s drogami).

Jak říká rabi Sacks ve své poslední knize, Židé jako národ se začali formovat teprve po zotročení v Egyptě. Do Egypta přišli během hladomoru jako početná rodina a prostřednictvím Josefa získali od faraona povolení usídlit se v jeho zemi. Z Egypta vyjdou jako národ, který ví, jaké to je být cizincem v cizí zemi. A tento zážitek zůstane navždy zapsán v židovské paměti a bude připomínán nejen každý rok během Pesachu, ale také v mnoha micvot, jako například: „Přistěhovalce neutlačuj, vždyť jste poznali duši přistěhovalce, když jste byli přistěhovalci v zemi Micrajim!“

Tóra nám nejen zapovídá stát se utlačovatelem, jakým byl faraon a jeho poddaní, ale také nám zapovídá se do otroctví vrátit. Abychom se něčemu takovému vyhnuli,  vypráví Tóra i o tom, jak se potomci Jákobovi do otroctví vůbec dostali. Tedy o tom, že povstal v Micrajim nový král, který neznal Josefa.

Ta krátká věta nám říká dvě věci. Nejdříve, že v Egyptě začal vládnout nový faraon. Nový vládce potřebuje upevnit svoji pozici, aby se vzápětí nestal bývalým vládcem. Jedna z osvědčených metod je upoutat pozornost vlastních poddaných někam jinam, než na sebe. Faraon se rozhlédne po své říši a ejhle, potomkům Jákoba se dobře daří a jsou jiní, prostě podezřelí živlové. A pak ta zmínka o tom, že faraon neznal Josefa. Tóra tím naznačuje, že kdyby faraon Josefa znal, k zotročení Hebrejců by nedošlo. Proč zrovna Josef? Josef zachránil Egypt od hladomoru a společenského rozkladu, i když to byla země, do které se dostal nedobrovolně jako otrok a kde po křivém obvinění proseděl řadu let ve vězení. Faraon si ho zavolal, aby mu vyložil jeho sny a on mu je nejen vysvětlil, ale hned i navrhl praktické řešení, jak postupovat, aby země nedostatkem trpěla co nejméně.  Měl sny, víru a fantazii, ale zároveň stál nohama pevně na zemi. Byl to muž, který se dokázal usmířit se svými bratry, kteří ho do otroctví prodali a zachránit celou rodinu před smrtí hladem. Prošel mnohým utrpením, aniž by zahořkl, a když dosáhl úspěchu, nezpychl. Dokázal s optimismem hledět do budoucnosti a nezapomínal na Boha Abraháma, Izáka a Jákoba ať mu bylo hej a nebo ouvej. Lidé s odvahou, vizí a nohama na zemi jsou v každé době nad zlato a v těžkých dobách obzvlášť. Sám Josef už byl 400 let po smrti, ale jeho odkaz dál nesli jiní. Faraon měl problém, ale neznal Josefa a jeho přístup k řešení problémů, a nebo ho znát nechtěl a zvolil jednoduché řešení problému. Roztočil spirálu nespravedlnosti a násilí, které se vždy nakonec obrátí proti svému původci. Kdyby byl býval faraon znal Josefa, tak by věděl, že jsou i jiné, lepší cesty.

ŠABAT  ŠALOM

Tak o Jentl jsem měla vcelku jasno od chvíle, kdy jsem o svém hebrejském jméně začala přemýšlet. Jentl byla hrdinka povídky Isaaka Bashevise Singera a následně i filmu s Barbrou Streisand, která se rozhodla předstírat, že je muž, jen aby mohla po smrti svého otce pokračovat ve studiu Tóry. Já jsem neskutečně ráda, že nic takového dělat nemusím, protože jsem se narodila v době, kdy jednak je možné k židovství konvertovat a druhak náboženské vzdělání žen omezují už jen ti nejortodoxnější z ortodoxních a v progresivním židovství mohou ženy Tóru nejen studovat, ale také z ní v synagoze číst.

Jenže Jentl je jidiš jméno a rabi Kučera naznačil, že by bylo dobré si k němu přidat i nějaké hebrejské. Po dlouhém uvažování tedy vznikla Sára Jentl. Ta dvě jména se k sobě hodí zvukově. Sára je navíc tradiční jméno pro konvertitky, protože naše pramáti Sára byla vlastně taky konvertitka. Takže Sára Jentl je“ta, co konvertovala a baví ji studovat Tóru“.