Mi chamocha...?

V lednu jsem četla z Tóry v synagoze v Liberci, kde jsem se také stala členkou obce, a při té příležitosti jsem pozvala svoji rodinu, aby se podívali, jak to vlastně vypadá v synagoze při šabatové bohoslužbě. Můj táta se mě pak zeptal, jak je možné, že tvrdíme, že Bůh je jen jeden a žádný jiný, když se v našem siduru (modlitební knize) jasně píše: "Kdo je jako Ty, Hospodine, mezi bohy? (Mi chamocha ba´elim adonaj?)", ze které plyne, že bohů je víc a ten náš je jenom lepší, než ostatní? Nějakou odpověď jsem mu dala, ale pak jsem si řekla, že by stálo za to, to trochu rozvést.
Mi chamocha je část Písně moře (Širat ha-jam), kterou najdeme v knize Exodus 15:1-18. Je to píseň, kterou podle Tóry zpívali Izraelité po přejití Rákosového moře a po tom, co viděli, jak se to moře zavřelo nad faraonovými vojsky a všichni se utopili. Vzhledem k tomu, že rány, jimiž Hospodin ranil Egypt cílí symbolicky na egyptská božstva, lze textu rozumět takto: "Můžou se Ti, Hospodine, rovnat nějaké egyptské modly?"
Lze ovšem mít i realističtější přístup a uznat, že Izraelci, kteří právě opustili Egypt, kde se to bohy jenom hemžilo, neměli v teologii ještě úplně jasno.

Existuje také velmi zajímavý midraš, který říká, že to byl faraon, který jako jediný katastrofu přežil a tváří v tvář své porážce vyslovil mi chamocha...a pak se stal vládcem Ninive a jak čteme na Jom Kippur, když bylo město hříšné, poslal Bůh proroka Jonáše, ten po všech peripetiích nakonec v Ninive prorokoval a vládce (tedy faraon) se dal na pokání a přikázal to i všem obyvatelům města. A Hospodin se smiloval a městu odpustil. Když potom faraon zemřel, stál u brány do podsvětí a ptal se tyranů, kteří vcházeli: "Proč jste se nepoučili z mého příkladu?"

Pak tady ovšem máme historické hledisko. Některé výzkumy naznačují, že právě Píseň moře je jedním z velmi starých textů Tóry. Tak starý, že možná předchází i samotný východ z Egypta (pokud se tento vůbec udál). Každopádně je svým slohem podobný básním ze starověkého Ugaritu, z doby která odpovídá době, kdy žil Mojžíš. Jiné výzkumy zase říkají, že báseň je mladší, že je z doby, kdy už byli židé usídleni v Izraeli, protože v ní jsou reference na Jeruzalém a na nepřátele v Kanaánu.

Píseň moře má i zajímavou grafickou podobu, stejně jako ostatní dvě písně, které najdeme v Tóře. Ve svitku vypadá takto:

Každopádně ta otázka v úvodu nikdy nevzbuzovala žádné velké teologické vášně. Asi to všichni viděli tak, že: "Kdo, je jako Ty, Hospodine, opravdový Bůh?" A tiše si odpovídali: "No nikdo, přece..."

Poznámka na závěr: midraš je v tomto případě komentář k Tóře, vlastně takové vyprávění, které nám má osvětlit, o čem Tóra v mluví, nebo doplnit nějaké detaily. Midrašů je spousta, vznikaly v prvních stoletích občanského letopočtu a často nabízí úplně jiný pohled na problém, jako třeba tenhle s faraonem. Mimochodem, jedna ze 613 micvot zní: nebudeš chovat Egypťany v nenávisti, vždyť jsi byl přistěhovalcem v jejich zemi. Jo, přes všechno, co se odehrálo mezi Izraelity a Egypťany před a behem Exodu, Tóra zakazuje je nenávidět a ošklivit si je. Jiný midraš také říká, že když se nad faraonovými vojsky zavřela voda, andělé chtěli začít zpívat chvalozpěvy, ale Bůh je zastavil: "Moje děti se topí a vy chcete zpívat chvály?!"