Avi: Parašat Lech Lecha (Berešit 12,1 – 17,27)

    V naší paraše Lech Lecha můžeme sledovat přerod Abrama k Abrahamovi. Abraham je velkou postavou všech náboženských tradic, vycházejících z Bible. Abraham se obyčejně bere jako ten, se kterým začíná skutečná historie monoteismu, víry v jednoho Boha. My tak určitě roli našeho praotce Abrahama vidíme. Ale ani v Tóře to není tak jednoznačně dáno. Objevují se tu verše, které nás překvapují a nahlodávají jednoznačnost výkladu. Ten problém se odhaluje při setkání v té době ještě Abrama s Malkísedekem, králem Šalemu, o kterém se tu píše, že byl „knězem Boha Nejvyššího“ (Berešit 14,18). Znamená to, že Bůh byl poznaný už před Abrahamem. To ostatně naznačují i  mimobiblické zmínky o egyptském faraonovi Achnatonovi a jeho „kulturní revoluci“, se kterou tam ale moc nepochodil. Po jeho smrti se vrátilo všechno do starých, modlářských kolejí  a významné kněžské kastě se tam tak jistě ulevilo. Jestli je to tedy všechno tak, tak jakým byl vlastně Abraham průkopníkem?

  To uctění a požehnání od Malkísedeka směrem k Abrahamovi není v Tóře náhodné. Řeč o něm je    ve třech verších (Berešit 14,18- 20), které přímo navazují na vyprávění o Abramovi a králi Sodomy. Komentátoři v tom vidí cílenou, účelovou odbočku proto, aby vyniklo rozdílné chování obou králů. Král Sodomy, zachráněný (včetně Lota) Abrahamem, mu měl přinést dary, ale chlebem a vínem ho přivítal pouze Malkísedek, který takovou povinnost vůbec neměl. Malkísedek je tak symbolem poctivosti, čestnosti. On, který není Židem, vykazuje ty nejvyšší ctnosti.  Je to zkušenost každého z nás. Všichni známe nějakého člověka mimo ten náš židovský rybníček, který je skvělým a příkladným člověkem i pro nás.

  Malkísedek je takovou vzorovou, modelovou postavou. V hebrejské Bibli je o něm zmínka ještě pouze jednou, a to v Žalmu 110, kde je řeč o Mesiáši jako o „knězi navěky podle Malkísedekova řádu“ (Žalm 110,4). Jen těžko se dá najít větší pochvala: Mesiáš má navazovat na Malkísedeka! Navíc, podle midrašů je Malkísedek potomek Šéma, anebo je s ním dokonce ztotožňován. Je článkem, který spojuje Abrahama a tím i nás s lidmi, kteří uctívali Boha v těch nejdávnějších dobách. Tím spíš se tedy nabízí otázka: co tedy tak jedinečného přinesl Abraham?

  Někteří komentátoři se domnívají, že Malkísedek byl knězem Nejvyššího uprostřed souboru tehdy uctívaných bůžků, ale nepopíral, tak jako Abraham, jejich existenci.  O Malkísedekovi jako o knězi Nejvyššího, mezi dalšími bohy tehdejšího panteonu psal například Chaim ibn Attar, kabalista z osmnáctého století z Maroka, který se pak usadil v Jeruzalémě. Taková interpretace ale příliš uspokojivá není. Vždyť Malkísedek žehná  Abramovi a vzpomíná přitom „Boha Nejvyššího, Stvořitele nebe a země“ (Berešit 14,19). V Krakově pochovaný Eliezer Aškenazy v Maase HaŠem naznačuje, že teprve když on uviděl zázračné vítězství Abrama nad krály, uvěřil, že Bůh je Stvořitelem. Něco jako rychle obrácený kabát podle právě vanoucího větru, známe..  Je to i krásný příklad toho, jak rabíni dbají na interpretaci každého detailu textu: neboť nejdříve je v osmnáctém verši řeč o tom, že Malkísedek je knězem Nejvyššího, El eljon, a teprve v následujícím verši se k tomu samému připojuje i to další, že je Stvořitelem, tvůrcem nebe a země. Ale ani tohle není přesvědčivé. Byl tedy ten tajemný král- kněz monoteistou? Snad byl, není ani důvod to zpochybňovat. Co to ale znamená, monoteista?

  Komentátoři, například Ramban, upírají pozornost na jiný detail v textu: když Abram mluví o své přísaze (Berešit 14,22), používá tu samou formulaci jako Malkísedek, ale s určitým rozdílem: Abram říká to, co my překládáme jako „Hospodin“, čili používá tetragram, to čtyřpísmenné Jméno, zapsané hebrejskými písmeny – jud, he, vav, he. Patriarcha se tedy obrátil v přísaze k nevyslovitelnému Božímu Jménu. Jeho vztah se Stvořitelem je kvalitativně na úplně jiné úrovni. Protože to nevyslovitelné Jméno je něčím jako vlastním Božím Jménem. Pro nás je tajemstvím, tak jako            pro Malkísedeka- ale ne pro Abrahama. My máme výhodu, že můžeme využívat tradici, kterou započal Abraham. Jak říkají naši moudří, to on jako první měl učit lidi, jak rozhlašovat, vykládat Boží Jméno prostřednictvím  odpovídajícího způsobu života. Krásnou a poučenou zkratkou to vystihl Lévinas, který říká: „Abraham nebyl prvním, kdo poznal Boha. Ale jako první založil monoteistickou rodinu.“