Příběh
o Noachovi ( Noemovi ) je notoricky známý. Byl to podle Božího hodnocení muž
spravedlivý a vlastně jediný ve svém pokolení, který by stál za záchranu před
Jeho oprávněným hněvem. A tak Noach staví archu, kde se svojí rodinou i zvířaty
přečkají tu hroznou apokalypsu.
Nakonec po té děsivé potopě šťastně přistávají a Bůh s Noachem
uzavírá smlouvu. Ta smlouva se vztahuje taky ke všemu stvoření a zemi jako
takové. A symbolem této smlouvy je duha. (Berešit
9, 12 – 15) „Za znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí jsem dal do mraků
luk…“ (9,13) Co to vlastně znamená?
(img.obrazky.cz)
Doslovné čtení by znamenalo, že předtím tady duha nebyla. A že se
objevila teprve teď, díky speciálnímu tvůrčímu činu Božímu. Jistěže asi v době,
kdy text vznikal, lidé brali duhu jako něco mimořádného, vnější demonstraci
něčeho tajemného, zázrak. A ne že to je běžný výsledek určitých přirozených
podmínek, které v přírodě občas nastanou. I když už i ve starověku se
objevovalo vysvětlení naprosto moderní- že duha vzniká přirozeně, jako lom
světla v kapkách vody. A tak se zdá, že tu máme dokonalý model kontroverze
mezi vědou a náboženstvím.
Mně to
vždycky připomene, jak jsme jednou jeli autem a přitom uviděli krásnou duhu.
Vyjádřil jsem nad ní čistě estetickou radost a zeťák, erudovaný fyzik, mě tak
trochu zpražil tím čistě technickým vysvětlením tohoto jevu. A to jsem Noacha ani
nezmínil. Ale dcera mi říkala, že její manžel není až takový tvrďák. Když spolu byli
v Africe a s baťůžky na zádech prošli několik států, tak se dostali i
k Viktoriiným vodopádům. A zažili
tam něco mimořádného- měsíční světlo někde kolem úplňku dokázalo
uprostřed noci vykouzlit nad vodopády neskutečně krásnou noční duhu. Bylo to
něco tak nádherného, že to přemohlo i
tak prakticky, technicky založeného člověka.
Tóra
není souborem vědeckých příruček, ale hledáním smyslu. A tak je dobré se občas
oprostit od toho za každou cenu
pouze doslovného čtení. Ostatně, zajímavý je názor Rambana, který říká, že se
má „přijmout názor Řeků, že duha je odrazem slunce ve vlhké atmosféře“. Ramban
tedy uznává vědecké vysvětlení duhy, jen se o něm zmiňuje jako o řeckém,
spojeném s řeckým myšlením. Což
není nic divného, protože v rabínské tradici není zmínka o vysvětlení duhy
z přirozených příčin. Dokonce ani u
Rašiho. To ovšem neznamená, že ti, kdo se nezmiňují o fyzické podstatě duhy,
mají k tomu vysvětlení nějaké výhrady.
Interpretace Rambana ukazuje na něco důležitějšího: Jak máme my, dnešní potomci Noacha, brát
tento jev. Jeho fyzická podstata je přitom naprosto nepodstatná. Ramban zkouší
vysvětlit souvislosti mezi tvarem duhy a její symbolikou, čili slibem, že už
nikdy nebude lidstvo zničeno potopou. Ten božský luk duhy je zaměřený nahoru a
ne dolů – k lidem - a navíc nemá tětivu. Nejspíš byla kdysi duha
interpretována jako luk, ze kterého Bůh vystřeluje blesky. Takové obrazy můžeme
nalézt i v žalmech (Žalm 144,6, nebo 77,18). Takové odvolávání se na vzhled symbolu je ale neuspokojivé
– pokračuje Ramban- je třeba vidět duhu jako znamení, v tom smyslu
v jakém může být hromada kamení znamením, svědkem (komentátor přitom
odkazuje na Berešit 31,52, úmluvu
mezi Lábanem a Jákobem, kterou stvrzovala navršená hromada kamení a sloup) . A
stejným znamením jsou například třásně cicit,
které připomínají přikázání. Ta fyzická podoba symbolu nemá význam, i když ta
znamení nějakou konkrétní formu musí mít.
Ale to, co se počítá, co má význam, je jejich funkce, role toho symbolu.
Duha připomíná Boží milosrdenství, které životně potřebujeme. Milosrdenství
potřebujeme a taky bychom ho měli být schopni projevit. Vede nás to taky ke
zdrženlivosti při odsuzování druhých.
A
zároveň nás dnešní zamyšlení vede k tomu, abychom na text Tóry nereagovali
jen, jak se říká, na první signální. Náboženství a věda nestojí proti sobě,
ani si nemohou navzájem konkurovat. Není třeba hájit, že pokaždé, když se dnes
objeví duha, jde v ten moment o přímou Boží intervenci. To je taková
naivní koncepce náboženství, která vede jen k jeho zesměšnění. Duha je
dobře vysvětlitelný, fyzický jev, ale to neznamená, že bychom si jeho krásu
nemohli vychutnat bez omezení. Ale může
k nám navíc mluvit i jako znamení, symbol milosrdenství, a tak nás
oslovit, v ideálním případě i proměnit.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire