Avi: Parašat Jitro VII. ( Šemot 18,1 -20,23 )

  Dnes bych chtěl upozornit hned na první větu z naší parašat Jitro. Mojžíš se společně se svým lidem po vyjití z egyptského otroctví setkává s Jitrem. A čteme tu: „Jitro, midjánský kněz, Mojžíšův tchán, uslyšel o všem, co Bůh učinil Mojžíšovi a svému izraelskému lidu...“ (Šemot  18,1)

  Jitro slyšel a vlastně i všichni ostatní museli taky slyšet. Jenže ostatní sice slyšeli o všech zázracích, které Hospodin učinil, a snad se i třásli strachy – ale nezměnili se.  Jitro byl jiný. Slyšel a výsledkem toho slyšení bylo, že opustil svoje prestižní postavení v Midjánu a připojil se k Židům na poušti.

  Je to celé o vnímání informací, jejich správném vyhodnocení, a následném jednání podle objektivního zhodnocení situace. Že na tom není nic těžkého? No, to by náš svět musel vypadat       už dávno jinak, kolika různým vůdcům už se slepě věřilo...

 Z chasidského prostředí o tom nesprávném vyhodnocení vypráví jeden takový modelový příběh. Byl jeden zaostalý vesničan, co nikdy neopustil hranice své vesnice a chytrostí taky zrovna neoplýval. Až jednou nastal ten den, kdy se vypravil na cestu do velkého města. Když už byl skoro u něj, narazil     na vlakové koleje. Hleděl na ně s údivem, protože je nikdy neviděl. „No ne!“ zvolal. „Co to tu je? Co tu dělá všechno to železo? A jak je každá část přímá a dokonalá!  Proč to tu leží jen tak, bez dohledu, vždyť by se to hodilo třeba k výrobě pluhu. A někdo to tady jen tak pohodí. Zdá se, že dnes je můj šťastný den!“

  A tak honem spěchal ke svému povozu pro nějaké nářadí, se kterým by si pomohl k pěknému kusu železa. Chvíli nato uslyšel v dálce houkání. Díval se po trati a uviděl, jak se k němu blíží nějaké ohromné zařízení. „Pro všechno na světě, co to je?“ přemýšlel. „Není to nějaká oslava?“ Mezitím to všechno sledoval vyděšený strojvůdce na lokomotivě: „Vidím dobře, to se mi snad zdá!“ přemýšlel nahlas. „Co dělá ten chlápek na kolejích? Copak si myslí, že se dá vlak takhle rychle zabrzdit?“  A znovu a znovu mačkal knoflíky a po celém okolí bylo slyšet to poplašené houkání.

  Ten venkovan ale místo aby utekl do bezpečí, propadl nadšení. „Už to poznávám, jasně, takhle zvesela hrála muzika na mé svatbě, to bude svatební oslava! Ajaj, jak já miluju tanec!“ A začal          na těch kolejích nadšeně poskakovat a tančit, dokud ho vlak nesrazil k zemi…

  Možná se vám taková historka zdá hodně přitažená za vlasy.  Ale i na případě Jitra je vidět, že i v té jeho době bylo správné uchopení informace jenom výjimkou.  A spíše jsou známi Amálekité, kteří měli stejné informace o Božím jednání  ve prospěch Izraele a stejně se Izraelcům postavili a zákeřně je napadli. V tom jejich případě je to proto posuzováno přímo jako pokus postavit se Bohu.

  V dnešní době se také vedou neviditelné, informační, nebo spíše dezinformační války. Vedou se      ve prospěch států i vlivných jedinců. Proto si politici pořizují média, dobře platí šikovné manipulátory, kteří z černého udělají bílé a naopak. Fakta jako by v tom jejich guláši , který nám předkládají ,nic moc neznamenala. Spíše jen vzbuzují pocity, dojmy, emoce . A snaží se nás utvrdit v tom, že právě tohle jsou fakta. Nedávno jsem četl zajímavý článek jednoho psychiatra, který byl o psychopatech v politice. Bylo to celkem výstižné. Takový psychopat říká cokoliv, i ty největší hlouposti a lži. Hned druhou větou popírá to, co říkal v té první. Je to k smíchu, nebo k pláči, lže úplně samozřejmě, bez jediného zaváhání. A výsledkem té fantasmagorie je to, že mu někteří lidé úplně iracionálně uvěří. Takovým lidem ten psychiatr doporučoval, aby si pořídili  přepsaný záznam řeči takového člověka, například třeba z interpelací, a četli ten text s odstupem a kritickou myslí- jestli ten člověk například vůbec odpovídá na konkrétní otázky. Jestli místo toho hned neútočí nesmyslně na všechny okolo, jestli neříká úplné nesmysly a nemele páté přes deváté bez toho, že by prostě jednoduše odpověděl na položenou otázku... Jestli je takový, měli by být lidé ostražití a věnovat mu zvýšenou kritickou pozornost.  Protože od takového člověka, pro kterého je pravda  jen úsměvným pojmem, nemůžeme čekat nic pozitivního.

  Jistěže i dnes je málo lidí, jako byl Jitro. Rádi všechny varovné signály zpochybňujeme  a necháme se balamutit., raději se do ničeho nemícháme. Protože ta prostá pravda je náročná. Zavazuje a vede člověka k tomu, aby se zvedl a vydal se na nejistou cestu pouští s ostatními poutníky, kterým jsou svaté určité hodnoty, mezi které patří například poctivost a pravda.