Avi: Parašjot Matot – Masej (Bemidbar 30,2 -36,13)

  Z dnešních dvou parašjot Matot–Masej jsem si vybral jeden zvláštní verš. Ten se týká spouodpovědnosti jednotlivých izraelských kmenů za území jako celek- nejen čistě za to své vlastní, rodové. A když se budou takhle chovat, tak se tam píše, že „… budete bez viny u Hospodina i               u Izraele“ (Bemidbar 32,22).

  Talmudická mišna Škalim (3,2) z tohoto verše taky vyvozuje, že se Žid musí snažit chovat způsobem, který je mimo jakékoli provinění. A že nestačí být nevinný jen před Nebesy – před Izraelem musí být také bez viny. To je příklad toho, jak Tóra vyžaduje opačné postoje – podle toho, v jaké jsme pozici v daném okamžiku. Učíme se například nevyhledávat pocty pro sebe, ale ostatním máme prokazovat úctu při každé příležitosti. My jsme rádi, že se bez toho obejdeme, ale máme pomoci ostatním poskytnout to, co oni považují za nezbytnost – i když sami jsme rádi, že něco takového nepotřebujeme (viz Ketubot 67b).

  Když se nám chování druhých nelíbí, máme k němu výhrady, jsme svědky činu, který se dá chápat tím horším způsobem, musíme druhému poskytnout výhodu pochybností – že to celé se dá vysvětlit i nějakým jiným, přijatelným způsobem. A my zase naopak musíme udělat úplně všechno, abychom se vyhnuli všemu tomu, co by mohlo vyvolat podezření ohledně našeho chování.

  Dobrým příkladem je například střet zájmů. To je u nás pro řadu lidí úplně zbytečná moralita, i když spolehlivě rozleptává pocit spravedlnosti a soudržnost ve společnosti. Dám proto raději příklad z Izraele:  Rabín Naftali Poruš byl takovou hnací silou výstavby Ša´arej Chesed poblíž Jeruzaléma. Rabi Poruš se velice zasazoval o to, aby si i chudé rodiny mohly koupit domy v této nové čtvrti. Jednoho dne zaslechl rabi Poruš hovor dvou lidí v šůlu, kteří říkali: „Slyšel jsi o plánech rabi Naftaliho stavět domy v Ša´arej Chesed?“ „Jasně“, odpověděl druhý. „Je to skvělý nápad. Ale můžete si být jistý, že rabimu zůstanou aspoň dva z těch domů jen pro něj!“

  Rabiho Poruše to tak zasáhlo, že celý projekt na dva roky odložil. Pak se nakonec rozhodl celý projekt znovu obnovit, ale veřejně slíbil, že ani jeden z těch domů si nekoupí pro sebe, aby na něm nezůstal ani stín pochybností, že by snad přitom získal  ze své pozice nějakou výhodu proti ostatním. A držel se toho až do své smrti.

  Další příklad je taky z Izraele, ale tentokrát ze supermarketu. Jeden člověk vyprávěl, že si tam zašel koupit jen pár věcí a tak se mohl postavit k pokladně pro zákazníky, kteří v košíku neměli mít více než šest položek. Před ním stáli dva lidé. Muž před ním byl nějaký cizinec. A u pokladny  byl zrovna ortodoxní Žid, jehož nákupní košík byl až po okraj naplněný zbožím. Když pokladní pokračoval v odbavování toho ohromného nákupu, ten nežidovský pán se obrátil za sebe, obličej měl úplně brunátný vzteky a začal vykřikovat: „Myslím, že ten chlápek přede mnou asi neumí počítat ani do šesti!“

  Muž, na kterého se obrátil, byl v rozpacích a naštvaný. Sám nechápal, jak tohle mohl ortodoxní Žid udělat. „Vidíte, jací jsou“, vykřikoval rozhněvaný cizinec a nevnímal, že i pán za ním ve frontě patří     k těm, na které nadává. A přidával další příklady, kdy se k němu údajně  i další Židé zachovali špatně. Pán za ním se ho snažil uklidnit. Když ale byl už sám u pokladny odbavený, spěchal na parkoviště, aby dohnal toho ignoranta s velkým nákupem – než odjede. Šel k jeho autu a řekl mu: „Musím vám říct, že jste se provinil chilul Hašem (znesvěcením Božího Jména) u té expresní pokladny. Za vámi stál nežidovský zákazník a mohu vám říci, že byl velice naštvaný, že kvůli tobě musel tak dlouho čekat!“

  Ten muž odpověděl: „Co ten rozčilený chlap neví – a vy zřejmě taky – je to, že jsem původně čekal až přijdu na řadu u běžné pokladny. Fronta byla dlouhá a expresní pokladna byla volná. Manažer toho obchodu oznámil, že někteří z nás by si mohli přejít k pokladně, určené k expresnímu odbavení. Ten chlapík se za mě postavil až potom, co jsem tam už stál. Takže neměl ponětí o tom, jak jsem se tam dostal.“

  Teď se zastyděl ten mstitel, který šel napravovat bližního. Uvědomil si, že se sám provinil, když mu nedal tu výhodu pochybnosti, což je micva z Tóry, a omluvil se mu. Měl předpokládat, že by nejspíš k tak neobvyklému chování mohl mít nějaký důvod.

  Ale přece jen udělal ten ortodoxní chlapík chybu – měl se chovat tak, aby nevyvolal podezření z jakéhokoli provinění. Jednoduše řečeno, měl se obrátit k lidem za ním ve frontě a vysvětlit jim, že takhle jedná na pokyn zaměstnanců obchodu. Tím, že to neudělal, způsobil, i když neúmyslně, chilul Hašem.

  Pár slůvek vysvětlení někdy dokáže dělat divy. Říká se, že příjezd do České republiky se pozná podle rozkopaných silnic a věčně naštvaných lidí. Tady je jeden z použitelných receptů: chovat se tak čistě, abychom byli bez viny u Hospdina, a stejně tak u lidí. Tak ať se nám to daří.