Avi: Parašat Ki Tece (Devarim 21,10 -25,19)

 

  V dnešní paraše můžeme zase číst takový „bojový“ příkaz: „Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou a ty zajmeš zajatce.“ (Devarim 21,10) Pak samozřejmě následují další pokyny, jde tu konkrétně o zajatkyni, ženu.  Ale mnoho komentátorů se už  zabývá samotným prvním veršem a vykládají ho homileticky - jako popis účelu, smyslu člověka na tomto světě. Tím nepřítelem, se kterým všichni bojujeme, je náš jecer hara, náš sklon ke zlému.

  Jak o tom píše ve svém etickém spisku Mesilat ješarim (Stezka spravedlivých) rav Moše Chajim Luzzatto:  „Člověk je ve skutečnosti uprostřed  velké bitvy, protože všechny záležitosti tohoto světa, ať už dobré nebo naopak, jsou TESTY. Na jedné straně je chudoba, na druhé bohatství… na jedné straně je klid, na druhé utrpení… ten, kdo je mužem odvahy a v tomto boji zvítězí, je mužem duchovní dokonalosti.“

  Někdy se může zdát, že test, kterému čelíme, je prostě příliš obtížný, pokušení příliš veliké. Náš verš nás učí, že člověk by se neměl dopředu cítit poražený. Má pouze“jít do války“ a upřímně se snažit porazit svůj jecer hara. Teprve potom získává záruku, že „Každému, kdo usiluje o čistotu, bude poskytnuta Boží pomoc.“ (traktát Šabat 104a)

  Jedinou politikou takového duchovního boje je poctivost – ve všem. V naší paraše se konkrétně mluví, a to hodně ostře, o poctivosti v podnikání, v obchodě.  „ Budeš mít správné a poctivé závaží, správnou a poctivou míru, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo páchá něco takového, každého, kdo se dopouští bezpráví.“ (Devarim 25,15-16)

  Rabín Samson Rafael Hirsch k tomu píše: Žid se stává „ohavností Bohu, svému Bohu“, pokud se nazývá Židem a nedrží se toho, co je správné a spravedlivé - svědomitě a pečlivě při svých jednáních s ostatními lidmi.

  Pokud Hospodin pohrdá těmi, kdo jsou nečestní a zkorumpovaní, pak to naopak znamená, že Hospodin miluje ty, kteří jsou při jednání se svými kolegy úzkostlivě čestní a soucitní. To je výslovně uvedeno v Tóře, kde se to uvádí v souvislosti s naším praotcem Abrahámem: „Protože jsem ho miloval, protože přikazuje svým dětem a všem, kteří přijdou po něm: „Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva…“ (Berešit  18,19)

  Měl jsem teď v nemoci trochu víc času na knihy a tak jsem přečet l i rodinnou ságu Dereka Wilsona: Rothschildové. Ten příběh začíná ve frakfurtském ghetu někdy v roce 1560 a trvá až do dnešních dní. Tu knihu jsem nečetl se záměrem taky pohádkově zbohatnout, ale dozvědět se více o historii této výjimečné rodiny. A celou knihou se vine jeden motiv. Ten hlavní důvod, proč jako finančníci zbohatli, kromě spousty dalších, byla jejich solidnost, spolehlivost, poctivost. Tyhle vlastnosti vycházely z jejich zděděné víry. A i když v průběhu staletí přicházely různé pohromy a převraty a války, oni zase vypluli na vrchol a k dalším úspěchům. To samozřejmě vzbuzuje i závist a nedůvěřivost nepřátel. Ale jejich zákazníci věděli své – dalo se na ně spolehnout. To neměli na praporu ani na žádném logu firmy. To se prostě vědělo a dobrá zkušenost je ta nejlepší reklama. Bylo to samozřejmě i zavazující a někdy svazující pro potomky tohoto rodu. Ne všichni toužili po tom být finančníky. Jak už je ale tradice zavazovala, snažili se poctivě vyniknout třeba i v jiných oblastech, vědeckých, někdy hodně odlehlých – jako je například studium blech.  Po jiném členu rodu je zase pojmenována například žirafa Rothschildova. Velká je u nich tradice charity, vybudovali mnoho nemocnic, sirotčinců, atd.  A byli velkými mecenáši umění, řadu svých sbírek pak věnovali státům a městům, ve kterých bydleli. Mnoho  vykonali i pro novodobý stát Izrael. Dělali čest rodnému jménu i dnešním veršům Tóry. A pro mě je taky osobně mimořádně důležité, že v bejt dinu, který kdysi v Krakově rozhodoval o mé konverzi ,byl jistý rabín Walter Rothschild… A byl to člověk velice laskavý a spravedlivý.