Avi: Parašat Noach (Berešit 6,9 – 11,32)

   Dnes se znovu vracíme ke známému příběhu – Noach a stavba jeho archy. Když je všechno hotové, připravené, dostává Noach Boží instrukce o tom, jaká zvířata má vzít na palubu. A přitom si můžeme všimnout i takového zdánlivého detailu, poslouchejte: „Z čistých zvířat (tj. košer), i ze zvířat, která nejsou čistá...“ (Berešit 7,8). Co je na tom výroku tak zajímavého?

  Tóra je vždy úsporná ve vyjářeních, proto má každé slovo svoji hodnotu a význam. Rabi Jehošua ben Levi říká: Člověk by nikdy neměl vypustit z úst hrubý výraz, protože sama Tóra se odchýlila (od své úspornosti) přidáním osmi písmen navíc, jak se píše … ašer ejnena tahora = která nejsou čistá, místo aby rovnou napsala: hatmea = nečistý (Pesachim 3a).

  Chazon Iš byl neobyčejně opatrný na to, jak se vyjadřuje a vedl i ostatní  k takové opatrnosti. Když zaslechl muže, který někomu říká: „To je lež!“ řekl mu: „Lepší je říkat: To není pravda, než říci: To je lež!“

  Chazon Iš vyprávěl, že se naučil této uhlazené, jemné řeči od svého učitele v chederu. Jednoho dne byl mladý Avraham Ješaja vyzván, aby přečetl úryvek  z Gemary, který obsahoval slova „behema šemeta“= zvíře, které zemřelo. Při překladu Gemary použil Avraham Ješaja pro umírání slovo v jidiš, které nebylo zrovna tou nejjemnější volbou. Jeho rabín ho opravil s tím, že i když mluvíme o smrti zvířete, měl by být použit co nejuctivější výběr slov.

  A je také známo, že zesnulý roš ješiva v Mesivta Tora Vodaat, rabín Avraham Pam přednesl před jeho midraš talmidim ze své ješivy řeč na téma „lašon nekia“, což je právě ten uhlazený, jemný, vybraný jazyk. V tomto proslovu rav Pam řekl, že slova jako „drž hubu“, nebo „pitomec, debil“ nemají mít ve slovníku synů Tóry své místo. Dodal, že je pro něho těžké vůbec vyslovit taková slova ve svém proslovu, ale cítil, že je nutné, aby jeho žáci věděli, že právě taková slova nesmí být nikdy použita.

  V realitě života v naší zemi by si asi chudák rabín užil duchovní bídy. Když i ten nejvyšší představitel mluví o svých spoluobčanech jako o blbečcích (a to je ještě lepší případ), členové vlády se navzájem častují...no, škoda mluvit. To používání lašon nekia přitom není slabost, ani popírání pravdivé skutečnosti. Jde o to situaci nevyhrocovat víc, než je nutné. Nezpřetrhat veškerá vzájemná pouta, abychom neztratili tu možnost nakonec se přece jen domluvit aspoň v těch nejpodstatnějších věcech. Ten veřejný prostor je nás všech. Jsou politici, kteří sází na to, že se jejich obhroublostí někdo baví a že je to jediné hodnotící kritérium takových lidí. Je lidový, je náš... Je to hodně ubohá hra, ale vychází. Už jsme tak daleko, že když někdo vystupuje jednoduše slušně, tak je dopředu znevýhodněný. Je to jen suchar bez šťávičky. Kdyby ti lidé nahoře, kteří hrají bez všech skrupulí své mocenské a zájmové hry (ne všichni, samozřejmě) nenalezli u svého publika příznivou odezvu, jejich hra by byla u konce. A snad bychom se dočkali lepších časů. Ale to je zase na nás všech. My musíme dát najevo, že je takové chování pro nás nepřijatelné. Nechceme se za své představitele stydět. Ale začít musíme každý od sebe. Jakou laťku si sami nastavíme a jak se s ní popasujeme, taková bude nakonec stát i před našimi drahými zástupci.