V naší paraše Vaješev se začíná odehrávat příběh Josefa a jeho bratrů. Je to známý příběh. Jákobův syn Josef byl jeho oblíbeným synem, „vždyť to byl syn jeho stáří“. S takovými mazánky obvykle nemají sourozenci slitování. Ale tady to bylo extrémně vyhrocené. Josef dostal od otce pestře zbarvenou suknici, takovou nikdo z ostatních bratrů nikdy nedostal. Navíc měl prorocké sny, které vykládal způsobem, který se jim taky nemohl zamlouvat. Naznačoval jejich podřízené chování vůči němu. Vztek bratrů proti Josefovi narůstal a blížila se katastrofa.
„Když
bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a
nepromluvili na něho pokojného slova“ (37,4). Raši se i tuhle okolnost snaží
vidět pozitivně. Píše, že byli spravedliví – nemohli mluvit slovy, která by
nevycházela z jejich srdcí. Prostě - když ho nenáviděli, těžko s ním
mohli pokojně mluvit. Nejenom z tohoto příběhu si ovšem uvědomujeme, že
každé skutečné násilí začíná „upřímnými“ slovy nenávisti…
A pak
Jákob pošle syna Josefa, aby zkontroloval své bratry, kteří měli pást u Šekemu.
Podíval jsem se na pár podrobností v midraších. „Někdo ho nalezl, jak
bloudí po poli, a zeptal se ho: „Co hledáš“? (37,15) Měl to být anděl Gabriel. Toldot
Jicchak píše: Obecně platí, že když se někdo ztratí, tak se zastaví a sám
se ptá jiných lidí na cestu. Tady to bylo obráceně, ten muž se ptá Josefa, co
hledá. Z toho midraš usuzuje, že to byl anděl, který měl zajistit, aby
Josef dorazil ke svým bratrům, kteří ho nejprve budou chtít zabít a nakonec ho
prodají do Egypta. Bylo to v Božím plánu, aby se tam dostal. Dalším
vysvětlením je, že se Josef toho muže zeptal: „řekni mi, prosím, kde pasou
ovce?“ (37,16). Ale předtím se ho vůbec nezeptal, jestli ví, kde by mohli být.
Josef očividně pochopil, že je to anděl. A midraš dochází k závěru, že to
byl Gabriel a ne jiný anděl, protože verš říká doslova, že ho našel muž, a
Gabriel je tak označován v knize Daniel (9,21) – „vehaiš Gabriel“ =
muž Gabriel.
„Ten
muž řekl: Odtáhli odtud“ (31,17). Raši
se ptá: Josef se ho prostě zeptal, jestli ví, kde jsou jeho bratři. Proč muž
odpovídá: „Odtáhli odtud?“ Odpovědí je, že ten muž ho varoval: „Nechoď ke svým
bratrům, protože tě opustili, to znamená, že tě opustili jako bratra.“
Hebrejské slovo „ze“ (= zde) má číselnou hodnotu dvanáct. Jako by nám to
říkalo: „Už si nepřejí být dvanácti bratry. Byli by raději, kdyby jich bylo
jedenáct a nechtějí tě za bratra.“ Josef pochopil varovná slova, ale
neuposlechl je ze synovské poslušnosti a šel za nimi dál.
Jak to
bylo dál, každý ví. Nebo si to může přečíst. Josef splnil svou povinnost, i
když věděl, do čeho jde. Bratři ho chtěli zabít, pak ho prodali jako otroka. On
se dostal do Egypta, kde prošel dalšími zkouškami, ve kterých taky obstál.
Proto mu říkáme Josef Hacadik – Josef Spravedlivý. Když v Egyptě
získal postavení, bratři do Egypta přišli s prosíkem, v jejich zemi
byl hlad. Josefa nepoznali a tak si je trochu vyzkoušel. Nemstil se jim ale pro
to, co mu udělali. Naopak, byl rád, že jim může být nápomocný a rozeznal
v tom Boží plán.
On měl
to, co jim chybělo: duchovní vhled do celé situace, lásku, toleranci, ten
potřebný nadhled. Díky tomu v Egyptě, i když v nedobrovolně prodlouženém
pobytu, vznikl národ. Je to neuvěřitelné vzhledem k tomu, čemu Josef od
svých bratrů musel čelit.
Snad
by to mohlo být poučením i pro nás. Občas se zasmějeme nad historickými spory
různých chasidských dvorů mezi sebou, nebo nad půtkami mitnagdim s chasidy.
Každý z nich měl svoji celou pravdu a byly to opravdu neveselé boje. S odstupem
ale vidíme zlomky moudrosti u každé z těch kdysi úporně bojujících stran a
dovedeme si vytěžit to nejlepší od obou. Snad ty naše spory tak nějak patří
k naší tradici, ale samy o sobě význam nemají. Když se nedokážeme shodnout
ani na podpoře jednoho siduru v tom našem malém českožidovském rybníčku,
asi nám chybí někdo jako Josef – ten, kdo vidí trošku dál a má potřebnou pokoru
i lásku ke všem bratrům.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire