Avi: Parašat Jitro (Šemot 18,1-20,23)

   V naší paraše se Mojžíš  po vyjití z Egypta setkává se svým tchánem Jitrem, a potom společně s ním i s celým národem přicházejí k hoře Sinaj, kde obdrží přikázání, včetně Desatera.

  Midraš Šemot Raba krásně komentuje verš z naší sidry Jitro „Mojžíš vystoupil k Bohu“ (Šemot 19,3) a říká: „V tu chvíli chtěli služební andělé zaútočit na Mojžíše proto, že vtrhnul do jejich království, aby získal Tóru. Bůh tedy učinil Mojžíšův vzhled podobným k vzezření Abraháma a řekl jim: Nestydíte se? Copak jste tohoto člověka nenavštívili a v jeho domě nejedli? A Bůh řekl Mojžíšovi: Vidíš, Tóra ti byla dána pouze díky zásluhám Abraháma … člověka, který byl velikánem mezi obry“ (Jevamot 49b).

  O Mojžíšovi se traduje, že obdržel svoje proroctví jako bezprostřední, ničím nezahalené vidění (aspaklaria meira) (Roš Hašana 21b). Jeho veliká skromnost byla zmíněna i v Tóře: „Mojžíš však byl nejpokornějším ze všech lidí, kteří byli na zemi“ (Bemidbar 12,23). Konec konců to „sklo“, skrze které viděl svoje proroctví, bylo průzračné. Jeho ego nezpůsobovalo žádné deformace nebo nejasnosti v té vizi. Takhle to u jiných proroků nebylo. I když byli velcí, tak jejich „čočky“ nebyly úplně průzračné.

  Ale přesto, podle tohoto midraše, chtěli andělé zaútočit na Mojžíše. Argumentovali tak, že při veškeré jeho skromnosti, je v něm stále ještě zbytkové množství egoismu, který mu brání, aby dosáhl úrovně dokonalé nezištnosti. A proto bylo Mojžíšovi zjeveno pouze čtyřicet devět bran porozumění, z celkového počtu padesáti. Andělé byli přesvědčeni, že Tóra by neměla být dána nikomu, jehož ego úplně nezmizelo.

  A co na to Hospodin? „Učinil Mojžíšův vzhled podobným k vzezření Abraháma.“ Bůh tím demonstroval, že duchovní úroveň Mojžíšově v sobě zahrnovala ten aspekt aktivní chesed (dobroty, laskavosti), který charakterizoval Abraháma. Právě s ohledem na tuto svou dobrotivost byl Abrahám „velikánem mezi obry.“ Dokonce i lidi, kteří byli úplnými giganty laskavosti, Abrahám přerůstal tak, jako obr přerůstá běžného člověka. A Mojžíšova duchovnost, tak jak to potvrzuje Tóra, obsahovala tu samou úroveň nezištné dobroty, která charakterizovala Abraháma. Mojžíš byl a je učitelem celého Izraele ve všech pokoleních. To mikroskopické množství egoismu, které mohli andělé u Mojžíše nalézt, bylo naprosto potlačeno jeho ohromnou aktivní dobrotou, kterou věnoval náboženskému společenství Izraele během čtyřiceti let putování po poušti.

  Nemůže být větší dobroty, než je vyučování Tóry. Člověk, který se stará o fyzické potřeby svého bližního, stojí vysoko na stupnici dosažení Tóry. On dává život člověku na tomto světě, a „záchrana života je jako záchrana celého světa“ (Sanhedrin37a). Ale člověk, který učí jiné lidi Tóře, jim dává život v tomto i v příštím světě, a z tohoto pohledu nemůže být větší dobrota než je tato.

  Gemara (Suka 49b) poznamenává, že slova „Torat chesed“ – Tóra dobroty, zmíněná v písni „Ešet chajil“, kterou známe jako chválu ženy statečné (Přísloví 31,26), naznačují, že může být Tóra, která je „chesed“, a také Tóra, která není „chesed“. Co je tedy ta „Tóra chesed“, Tóra dobroty, laskavosti? Bere na sebe dvě formy. Jednak je to Tóra, kterou se člověk učí pro ni samotnou, pro vlastní potěšení, z naprosto nesobeckých důvodů. Druhou formou je ta, když se jí učí proto, aby ji potom mohl učit jiné.

  Ohledně naprosto nesobeckých motivů měli andělé příležitost ke kritice Mojžíše. Protože copak vůbec může existovat někdo bez špetky egoismu? Ale ta Tóra pro ten cíl: učit ji, aktivní Tóra, to je něco, co se nachází mimo zkušenosti andělů. Právě tu oni zažili v domě Abraháma, kde je on sám hostil. Bůh se jich zeptal: „Nejedli jste a nepili v domě Abraháma?“ – což znamenalo, že se tam andělé mohli mnoho naučit z aktivní, prakticky uplatňované dobroty Abraháma. Když jim Bůh ukázal Mojžíše, kterému dal podobu Abraháma, andělé si uvědomili, že praktická dobrota, angažovaná v učení Tóry, byla pro ně něčím, co sami uskutečnit nemohli. A tak jejich odpor proti Mojžíšovi musel umlknout.

  Závěr z toho našeho midraše je prostý. Tóra je náš poklad, který nám byl dán k učení, abychom se z ní těšili, ale i k užívání, abychom ji žili. Neslouží našim ambicím, abychom někoho utloukali našimi úžasnými znalostmi, vede nás naopak k praktickým projevům laskavost a dobroty. To je její účel. Teprve když se náš charakter začne podobat Abrahámovi a jeho „chesed“, zmlknou ti andělé, kteří s námi nejsou spokojení a my sami začneme chápat Tóru na jiné úrovni. Tak ať se nám to daří!