letošní Šavuot se opravdu povedl

Letošní oslava svátku Šavuot se vážně vydařila. V sobotu večer se nás na noční studium sice nesešlo mnoho, ale všechny čtyři přednášky i společná večeře stály za to. První mluvil náš rabín o významu Šavuotu a hlavně o tom, jak se svátek vyvíjel od zemědělského k duchovnímu. Jako druhá mluvila členka obce, která se profesně věnuje historii židů v Alsasku a účastní se také výzkumů v genizách ve starých synagogách. Geniza je místo, kam se odkládají knihy a svitky, které jsou poškozené a nelze je používat, ale které obsahují jméno Boží a proto je nelze jen tak vyhodit do smetí. Někdy listiny zůstanou v genize stovky let a jsou skvělým archeologickým zdrojem, pokud je však správce synagogy pořádkumilovnější, pak listiny a svitky z genizy vezme a pohřbí na židovském hřbitově (myslím, že jsem se o tom zmiňovala, když jsem psala o svitku Tóry) a tím jsou pro nás ztraceny. Naší souvěrkyni se podařilo najít v genize synagogy v Metz (Méty) krásně zachovalý svitek haftary se zdobenými písmeny v prvním slově dané haftary. Haftara je čtení z proroků, ke každé paraše (oddílu Tóry pro ten který týden) patří i tematicky podobná haftara. Tradice čtení haftary se v židovství objevila během vlády Antiocha IV. Epifana, kdy bylo veřejné čtení z Tóry zakázáno (druhá možnost je ta, že čtení haftary sloužilo jako vymezení se vůči Samaritánům, kteří neuznávají proroky jako kanonické knihy). Buď jak buď, kromě příslušného oddílu Tóry se každý týden čte i příslušný oddíl z proroků. Haftara se však obvykle čte z knihy, v dřívějších dobách bylo také běžné, že byly napsané na pergamenu, ale jednotlivé pergameny nebyly sešity k sobě do svitku. Proto je nález svitku haftary velmi vzácný a co ho činí ještě vzácnější je jeho dobrý stav a právě ilustrovaná písmena (nemám bohužel žádnou fotku, ale tady je fotka upytlačená z internetu, kde je stránka ze staré pražské pesachové Hagady a můžete tam právě takový "ilustrovaný nadpis" vidět-je to ta červenomodrá část).

Třetí přednášku měla studentka z Kanady, která studuje klasickou literaturu a ve své diplomové práci se věnuje židovské literatuře psané v řečtině. Židé totiž žili v diaspoře (mimo Erec Jisrael) už dávno před zničením druhého chrámu v roce 70 o.l. Římany a kromě Babylónu byla významná diaspora i v Egyptě, zejména v Alexandrii. Alexandrijští židé byli vcelku asimilovaní (až natolik, že kvůli nim musela být přeložena Tóra do řečtiny a vznikla tak slavná Septuaginta) a běžně mluvili a psali řecky (židé v Erec Jisrael pro změnu aramejsky, ale aramejština je hebrejštině dost podobná). Přednáška byla zaměřená na příběh Josefa a Asenat-biblický Josef se totiž oženil s dcerou egyptského velekněze a tato pozdější řecky psaná literatura se snažila nějak zahladit problém s takovým smíšeným sňatkem a z Asenat udělala nadšenou konvertitku, která zahodila sošky bůžků, jen co z okna zahlédla Josefa. Navíc tato literatura zpodobňuje Josefa jako dokonalého muže, vzor všech ctností a opomíjí, že Tóra nijak nezastírá, že to byl v mládí poněkud zpovykaný fracek (tatínkův miláček)  a že jeho smíření s bratry taky nebylo úplně snadné.
Poslední přednáška se týkala knihy Ben Sira, česky obvykle nazývané Sírachovec. Je to deuterokanonická kniha, není tedy součástí hebrejské bible, ale je součástí Starého zákona podle katolíků (a některých dalších křesťanských církví). Byla součástí překladu Septuaginty a tím pádem se v řečtině zachovala a dostala se do křesťanského kánonu, který ze Septuaginty vychází, ale hebrejský originál (respektive jeho větší část) byl objeven až ve 20. století v káhirské genize a v Kumránu. Na tuto knihu se opakovaně odvolává Talmud i další rabínská literatura, ale poslední, o kom se ví, že ji četl v hebrejštině byl v 10. století Saadja Gaón. Sírachovec dost připomíná Kazatele (Kohelet, Eclesiastes) a ve srovnání s ním je to velmi zbožný spis (Kazatel je dost pesimista, řekla bych, že to je jedna z biblických knih, která se musí dobře číst i ateistům), ale do kánonu se nedostal nejspíš ze dvou důvodů-jeho autor prokazatelně žil v době, kdy už se nevyskytovali proroci a knize se tak nedala přičíst Boží inspirace (autorství Koheleta se přičítá králi Šalamounovi, byť je to vysoce nepravděpodobné) a druhak si ji přivlastnili křesťané.
Přednášky skončily o půlnoci a druhý den v 11 hodin dopoledne jsme měli ranní bohoslužbu v synagoze, speciálně zkrácenou, protože se počítalo s účastí dětí. Místo čtení knihy Rút byl její obsah přehrán v krátké improvizované scénce a na závěr jsme měli společný oběd.
Další velké svátky nás čekají až na začátku října, kdy bude Roš ha-šana, Jom kipur a Sukot. Přes léto jsou jen dva postní dny-17.tamuz (který nedržím) a 9.av (který držím). Ale protože budu na Roš ha-šana číst z Tóry (nebudeme mít rabína a tak jsme si museli rozdělit úkoly), budu mít přes léto rozhodně co dělat...

Šavuot

Šavuot, alias svátek sklizně (chag ha-kacir), svátek prvotin (chag ha-bikurim),  svátek týdnů (chag ha-šavuot), časd darování Tóry (zman matan Tora), se slaví padestátý den po Pesachu, letos tedy od sobotního večera 11.6. do nedělního večera 12.6. (v Izraeli a v reformních komunitách, v ortodoxních až do pondělního večera). Jak některé názvy napovídají, svátek měl v dobách existence Chrámu velmi zemědělský charakter (jednalo se o jeden z poutních svátků)-byly přinášeny oběti z první sklizně pšenice a od tohoto data se mohly také přinášet oběti z prvotin dalších plodů (jen oběť z ječmene byla přinesena už na Pesach). Po zboření Chrámu nebylo kam nosit oběti a tak se prosadil spirituální aspekt svátku, protože rabíni spočítali, že den (šestý den třetího měsíce), kdy Hospodin osobně sdělil desatero (pak už mluvil jen s Mojžíšem, vedou se ale diskuze (i v rámci ortodoxie), zda Nejvyšší lidem komunikoval celé desatero, nebo jen první dva body) připadá právě na Šavuot.
Na Šavuot se čte kniha Rút, jejiž děj se jednak odehrává právě i v době sklizně (zemědělský aspekt) a která pojednává o moabitské ženě Rút, která  po smrti svého židovského manžela následuje svou tchyni do země Izraelské a je prototypem konvertity ("Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem." Rút 1:16)-tedy někoho, kdo zcela dobrovolně přijal jho přikázání Tóry, tak jako Hebrejci po východu z Egypta.
Dalším zvykem je zdobení domova a synagogy květinami a oběcně zelenými rostlinami (opět připomínka zemědělského rozměru svátku) a jíst mléčné pokrmy. Pro to existuje několik zdůvodnění. První je takové, že Tóra je pro židy tím, čím je pro novorozeně mateřské mléko. Mystičtějsí vysvětlení říká, že numerická hodnota slova chalav (mléko, hebrejská písmena jsou zároveň číslicemi, takže slova mají i numerickou hodnotu) je 40, tedy jako počet dní, které strávil Mojžíš na Sinaji. Další, poněkud méně poetické vysvětlení je, že po obdržení desatera na Sinaji museli židé začít dodržovat kašrut a s mlékem je o dost méně starostí, takže začali s ním.
Poněkud pozdějším zvykem (někdy od 16. století, kdy se hodně rozmohla mystika) je tikun leil šavuot-podle mystiků totiž Hebrejci pod Sinají při čekání na desatero usnuli a my, abychom napravili jejich nedostatek nadšení, studujeme celou noc Tóru (obvyklou tematikou je desatero). Tady ve Štrasburku chystáme společnou večeři (v naší synagoze se servírují pouze mléčná a neutrální (parve) jídla, takže mléčná hostina není nic neobvyklého, jen asi koncentrace čískejků (sorry, ale cheesecake se děsně blbě skloňuje) a tiramisu bude vyšší než obvykle) a pak několik různých přednášek (desatero v programu není, ale zajímavé to bude) od členů obce, vloni jsme končili o půlnoci. Vzhledem k počasí a k mé vytíženosti asi nestihnu jít natrhat něco zeleného na výzdobu, škoda, vloni to mělo celkem ohlas, protože tenhle zvyk se tady nedrží.

 loňská výzdoba

 Reformní židovství přineslo ještě jednu inovaci (i když nevím, zda se ještě stále drží, zatím jsem se s ní v reálu nesetkala) a to "konfirmaci" mladých dospělých právě na Šavuot. Podle halachy se chlapec stává z náboženského hlediska dospělým (bar micva, tedy odpovědným za své konání a (ne)dodržování micvot) ve třinácti letech, dívka (bat micva) ve dvanácti. Takže jejich náboženské vzdělání často v tomto věku skončilo, což, jak si mnozí reformátoři uvědomovali, je příliš brzy. Takže navrhli, aby vzdělání dál pokračovalo a někdy kolem 18. roku přišla konfirmace, která by se nesla v podobném duchu jako bar/bat micva. Buď chtěli touto ceremonií bar/bat micva nahradit, nebo "konfirmaci" jenom přidat s tím, že "konfirmace" nebyla obřadem pro jednotlivce, jako je bar/bat micva, ale oslavou pro celý ročník studentů, kteří se společně na "konfirmaci" připravovali. Šavuot, který je spojený právě darováním a přijetím Tóry na Sinaji, je ideálním svátkem pro takový obřad. Ale jak jsem řekla, nikdy jsem to naživo neviděla, takže nevím, jak to funguje v praxi.

CHAG SAMEACH!

 

P.S. o rozdílech mezi desaterem z knihy Exodus a Deuteronomium a katolickým číslováním přikázání jsem psala tady.

Co, jak a proč v košerné kuchyni (díl 3. -košerování masa)

Košer porážku jsme už probrali, ale tím, že je zvíře správně zabito to nekončí. Maso se před použitím ještě musí zbavit maximálního množštví krve, která zůstala ve svalovině a musí se odstranit části, které je zakázáno jíst. Hned na začátku bych ráda podotkla, že nic z následujících postupů doma nedělám, protože kupuju u řezníka maso už vykošerované.
Když je zvíře poraženo, provede  pověřená osoba (bodek) prohlídku vnitřních orgánů a zejména plic, zda nenesou stopy poranění nebo nemoci (zvlášť pečlivě jsou hledány srůsty na plicích, podle toho, jestli jsou plíce zcela bez srůstů a nebo s malými, funkci plic neovlivňujícími srůsty, se maso dělí na glatt košer a jenom košer). Pokud by se nějaké poranění nebo onemocnění našlo, maso není košer a nesmí být konzumováno.
Tóra zakazuje konzumaci sedacího nervu (když Jákob zápasil s Andělem, nebo s kdo to vlastně byl, dotyčný ho zranil, takže patriarcha kulhal a my od té doby nesmíme jíst sedací nerv) a také určité části vnitřního tuku (obalujícího orgány, byl používaný při obětní bohoslužbě v Chrámu a vždy spálen). V USA (a podle toho, co jsem tady viděla u řezníka, tak i ve Francii) to řeší velmi jednoduše a celou zadní půlku krávy nebo ovce prodají nežidovskému řezníkovi. V Izraeli, kde je nežidovských řezníků poskrovnu a není jednoduše komu prodávat, existují šocheti, kteří umí sedací nerv i vnitřní tuk správně vypreparovat. Z toho důvodu je možné si dát v Izraeli i jiný, než rib-eye steak (rib-eye pochází z přední části krávy).
Tak maso máme naporcované z těch správných částí krávy (nebo kozy, nebo ovce), ale to pořád ještě není všechno. Teď je třeba zbavit svalovinu maximálního množství krve. Samozřejmě všech velkých cév jsem se už zbavili v předchozím kroku. Nyní je maso namočeno na 30 minut do čisté vody. Následně se nechá okapat a nasolí se hrubou (košerovací solí, z anglického označení "kosher salt" vznikly pověry, že sůl snad může být košer nebo nekošer. Nikoliv, "kosher salt" je sůl na košerování, tedy hrubozrnná. Na soli jinak není nic, co by se dalo rabinátem dozorovat a certifikovat.) a nechá se hodinu viset nebo ležet na šikmém prkně s drážkami, kudy odtéká krev. Následně se třikrát omyje v čisté studené vodě a je připraveno k cestě na pult a následné konzumaci. Pouze játra, která krve obsahují opravdu hodně a takhle metoda by na ně nefungovala, se košerují tak, že jsou omyta, v pravidelných rozestupech naříznuta, položena na mřížku, lehce posolena a opékána nad plamenem tak, aby tekutina mohla volně odtékat. Opékají se tak dlouho ze všech stran, až jsou tak napůl hotová. Pak je možné je dál použít v kuchyni,

Myslím, že z výše popsaného  jasně vyplývá, že cena košer masa bude vyšší, než cena běžného masa. Já si ale nemyslím, že je to úplně na škodu. Po staletí bylo maso sváteční jídlo, které jste měli na stole v sobotu nebo v neděli (podle vyznání) a ve svátek,  tedy obvykle jednou, maximálně dvakrát týdně (a pokud jste byli hodně chudí, tak ani to ne). Člověk je všežravec a vzdát se masa úplně není ideální, na druhou stranu není třeba se jím cpát horem dolem. Podle mého názoru je stále silně zakořeněný názor jím maso=mám se dobře. Problém je, že cena konvenčního masa se snížila díky velkochovům-tedy jíme více maso ne proto, že bychom se měli o tolik lépe (i když lépe se samozřejmě máme!), ale proto, že je levnější, hlavně kuře z velkochovu (opět vřele doporučuji Jídlo s.r.o. od Romana Vaňka, zeména díl o standardním velkochovu kuřat). "Máme se tedy dobře" na úkor masných zvířat. Je na každém, aby se rozhodl, zda bude jíst méně masa a pohlídá si, odkud se to maso bere a zaplatí za něj cenu, která odpovídá nákladům (protože chceme-li masná zvířata chovat za slušných podmínek, je to samozřejmě dražší) a nebo ho původ masa co má na talíři nezajímá/velkochovy mu nevadí.
Pro mne je tohle i jedna z moderních interpretací kašrutu-tedy že si hlídáme, co přesně nám přistane na talíři. Tóra žádné vysvětlení nenabízí, kašrut patří mezi chukim (přikázání, která nemají žádné zdůvodnění) a tak si každý člověk v každé době sám pro sebe může hledat nová a nová vysvětlení. Ale opakuji, že je to pro mne jen jedna z moderních interpretací, ale není jediná. Proto, aby člověk věděl, co má na talíři, ještě nemusí jíst košer...

Lag ba-omer

Lag ba-omer je třicátý třetí den omeru. Tak a teď by to chtělo vysvětlit, cože je to ten omer. Omer je biblická jednotka na počítání objemu zrní a tato jednotka se používala, když byly do Chrámu přinášeny oběti ve formě obilí. O Pesachu byla přinesena do Chrámu obět z ječmene (jehož sklizeň připadá právě na ten čas-v Izraeli, samozřejmě!) a od druhého dne svátku Pesach se začne počítat 7 x 7 týdnů (tedy 49 dní) a padesátý den je Šavuot (letnice), kdy byla do Chrámu přinesena oběť z pšenice (protože to byl čas její sklizně, v dobách existence Jeruzalémského Chrámu měly svátky i významný zemědělský charakter).
Takže když počítáme těch 49 dní, počítáme tzv. omer. Každý večer řekneme požehání a pak větu: "Dnes je x dnů, což je y týdnů a z dnů omeru."(paříklad "Dnes je 31 dnů, což jsou 4 týdny a 3 dny omeru."). Existují různá "počítadla", která nám mají pomoct nezapomenout a počítat poctivě každý den, ať už různé kalendáře, upomínky do telefonu nebo počítače až po něco, co velmi připomíná adventní kalendář :-)

Nahoře historický, ručně vyrobený omerový kalendář, dole novodobý doma vyrobený, zacílený na děti :-) oboje uloveno na netu

Omer sice dávno ztratil zemědělský význam. ale to neznamená, že bychom přestali počítat. Navíc se stal polosmutečním obdobím, kdy se nekonají svatby ani žádné jiné veselice a muži se neholí (pokud to není nutné v jejich zaměstnání nebo pro "šalom bajit"-domácí pohodu/mír, tedy v případě, že se manželce její zarostlý choť nelíbí). Podle talmudu totiž vypukla v tomto období mezi žáky rabiho Akivy epidemie moru a ti po tisících umírali. Historikové to vidí trochu jinak a z umírání žáků rabiho Akivy neviní mor, ale Římany, kteří se snažili zpacifikovat povstalce během Bar Kochbovy revolty. No a 33. dne omeru prý ten mor ustal (a podle mystiků v tento den zemřel Šimon Bar Jochaj, údajný autor Zoharu). A proto v tento den se naopak svatby slaví, chasidé se shromaždují u hrobky Šimona bar Jochaje a v Izraeli se pálí vatry. Oheň prý symbolizuje záři, kterou svým učením rabi Šimon světu přinesl (koneckonců Zohar znamená záře, nicméně z historického hlediska je z autorství Zoharu podezírám Moše z Leonu ve 13. století). V ultraortodoxních kruzích je také zvykem na Lag ba-omer poprvé stříhat vlasy tříletým chlapečkům (a nechat jim samozřejmě charakteristické pejzy).

Vzhledem k tomu, že nejsme chasidé, tak s Elim žádnou oslavu neplánujeme, pokud se teda za oslavu nepočítá to, že jsem mu slíbila upéct v kečeři pizzu a že si otevřeme víno...:-) Ale počítáme!

O antisemitismu

Nelze mluvit o židovství, aniž by člověk vcelku záhy nenarazil na problém antisemitismu. A podle Talmudu je bejt din povinnen se konvertity zeptat, zda ví, že antisemitismus existuje a co může přinést (taky se mě zeptali).
Antisemitismus je definován jako nepřátelství nebo předpojatost vůči židům jakožto představitelům židovského náboženství nebo rasy (hahaha) a nebo občanů státu Izrael. pokud nemáte rádi nějakého konkrétního žida, protože je to bídák, nebo kritizujete politiky státu Izrael, nejste antisemita. Pokud nemáte rádi židy jako celek a myslíte si, že stát Izrael by neměl existovat, pak se obávám, že do škatulky spadáte.
Antisemitismus má několik forem-ta nejstarší je antijudaismus-nepřátelství vůči židům založené na jejich odlišném náboženství a předsudcích o něm. Když se žid dal pokřtít/odříkal šahádu, byl z toho venku. Až do začátku 19. století to byl převládající směr antisemitismu a vedl k řadě tragédií. Existují náznaky, že antisemitismus se vyskytoval už ze strany starověkých Řeků a Egypťanů, ale neexistují pro to dostatečné podklady.
Obvinění z bohovraždy a antisemitismus jako takový se v křesťanství objevil vcelku brzy a lze ho přičíst na vrub snaze křesťanů vymezit se proti judaismu, ze kterého vzešli, ukázat, že oni jsou těmi nositeli "Nové smlouvy". Kolektivní obvinění židů z vraždy Ježíše sice nepratřilo nikdy do katolického dogmatu a znovu to bylo potvrzeno na 2. vatikánském koncilu, ale to v praxi málokoho pálilo (nemálo papežů i dalších církevních hodnostářů se snažilo židy chránit, ale obvykle bez většího úspěchu). A z obvinění z bohovraždy časem vypučelo i několik nechutných výhonků-démonizování (obvinění ze spolčení s ďáblem), obvinění z rituální vraždy (poslední případ u nás byla hilsneriáda, v roce 1899!!! židé vůbec nekonzumují krev, tak proč by ji, navíc lidskou!!, měli míchat do macesů?!), znesvěcování hostií a křížové výpravy (hlavně první tři). Ty sice byly primárně zaměřené proti muslimům ovládajícím Svatou zemi, ale proč cestou nepovraždit židy, kteří žijí v Evropě a jsou taky nevěřící? Důsledkem hysterie během morových epidemií bylo obvinění židů z trávení studní, tady ve Štrasburku upálili něco kolem 1000 lidí ještě dřív, než mor do města dorazil, a zakázali židům ve Štrasburku bydlet. Zákaz vydržel až do francouzské revoluce. Samozřejmě, že se mor Štrasburku nevyhnul.
Křesťanská majorita také využívala jinakosti židů k jejich hospodářské diskriminaci, čímž se zbavovala nežádoucí konkurence. Židům nakonec zbýval pouze drobný obchod, výběr daní a půjčování peněz. Že nám to na popularitě nepřidalo, to je asi nabíledni. Půjčování peněz byl hodně nejistý podnik, zvlášť předlužení panovníci mívali sklony dluhy buď jednoduše zrušit, v horším případě věřitele nechat zatknout, nebo nechat vypuknout pogrom (mimochodem, to se týká i Karla IV.

popesachový komentář...

Ve svém článku o sederu jsem se zmiňovala o dvou písních, které k sederové večeři neodmyslitelně patří, ale jejichž spojení s Pesachem není úplně zřejmé-Echad mi jodea? a Chad gadja...
Ale rabín při komunitním seder mluvil o symbolice těchto dvou písní a bylo to opravdu zajímavé, takže se podělím...
Echad mi jodea, tedy v překladu Jednoho kdo zná je taková ta klasická "počítací" píseň, kdy každou sloku přidáme další číslo (tady se počítá až do třinácti)

jedna-Bůh (v židovství nic překvapivého, zajímavé ale je, že tahle píseň a právě její první sloka sloužila španělské inkvizici k rozeznání tzv. marranos, tedy lidí, kteří z donucení konvertovali ke křesťanství, ale potají dál pratikovali židovství. Protože na rozdíl od křesťanství, v židovství je jedinost Boha naprosto jasná. Jaké následky mělo dopadení inkvizicí si asi všichni dovedou představit...)

dva-dvě desky smlouvy-tedy dvě desky, na kterých bylo napsané desatero

tři-Abrahám, Izák, Jákob, otcové židovského národa

čtyři-Sára, Rebeka, Ráchel a Lea, matky židovského národa

pět-Pět knih Mojžíšových

šest-Šest pořádků Mišny (Zeraim (=semena, zabývá se různými požehnáními, oddělováním desátků, provotinami a tak podobně), Moed (=stanovené časy, předpisy pro šabat a svátky), Našim (=ženy, svatby, rozvody a tak dál, holt Mišnu psali muži...), Nezikin (=škody, občanské a trestní právo, svědectví, přísahy), Kodašim (=svaté věci, předpisy vztahující se k Chrámu a obětní bohoslužbě), Tohorot (=čistoty, týká se otázek rituální nečistoty a očišťování. Rituální nečistota nemá nic společného se špínou, ale s tím, zda můžete nebo nemůžete jít do Chrámu, který už 2000 let nestojí. Dnes se z téhle části dodržuje, alespoň v ortodoxních kruzích, rituální nečistota ženy během menstruace. Ta ovšem nebrání tomu, aby žena šla do synagogy, nebo se dotkla Tóry, týká se pouze sexuálních styků s manželem. A pak ještě několik málo předpisů týkajících se kohenů.)

sedm-dní v týdnu

osm-osmého dne po porodu jsou obřezáni novorození židovští chlapci

devět-devět měsíců těhotenství

deset-desatero

jedenáct-jedenáct hvězd v Josefově snu (Josefovi se zdálo, že se mu klaní slunce (t.j. jeho otec), měsíc (matka) a 11 hvězd (jeho 11 bratrů), tenhle sen rozčílil i jeho otce, ale nakonec došel naplnění, když celá rodina přišla hledat záchranu před hladomorem do Egypta, kam byl Josef svými bratry prodán do otroctví a kde udělal velkou kariéru

dvanáct-dvanáct hebrejských kmenů, tohle číslo je spíš symbolické, Jákob sice měl dvanáct synů, od svých 4 žen (Lea, Ráchel a jejich služby Bilha a Zilpa), ale Josef získal prostřednictvím svých synů Efraima a Manaseho jakoby dvojnásobný podíl-dva kmeny...často se ale ve výčtu nezmiňuje kmen Levi, který neměl svoje území, protože jeho úkolem byla služba v Chrámu

třináct-božích atributů, najdeme je v knize Exodus (34:6-7, tam kde Mojžíš požádá Boha, že by ho rád viděl a ten mu na to řekne, že nikdo nemůže vidět Boha a zůstat živý, ale že pro něj¨může udělat to, že se Mojžíš ukryje v průrvě skály a Bůh kolem něj projde a on uvidí jeho zádad (jedná se samozřejmě o šílený antropomorfismus, který je třeba chápat přeneseně-tedy, že nikdo z nás nemá kapacitu na to pochopit Boha, který je zcela mimo naši představivost, smyslové vnímání a mozkovou kapacitu, i ti největší proroci, tedy Mojžíš, neviděli nic, než odlesk Boží slávy-dokázali vnímat Boží přítomnost a tuto svou zkušenost zprostředkovat svým současníkům a dalším generacím, ale ani oni nemohli říct, že Bohu rozumí, Jeho cesty nejsou naše cesty...). Takže co přesně Exodus říká: Adonaj, Adonaj, El rachum ve-chanun erech apajim ve-rav chesed ve-emet. Notzer chesed la-alafim nose avon va-feša ve-chataa ve nake.  „Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, dlouho ovládající svůj hněv a velký milostí a pravdou! Schraňující milost pro tisíce pokolení, odpouštějící vinu a špatnost a hřích a zprošťující viny"

1. Adonaj— soucitný předtím, než zhřešíme (Adonaj, nebo mimo liturgii Hašem (takto čteme tetragramaton) je jméno Boží vyzdvihující soucit a milosrdenství)
2. Adonaj — soucitný potom, co jsme zhřešili
3. El — soucitný se všemi živými tvory, které stvořil (El, nebo Elohim je jméno Boží zdůrazňující jeho roli Stvořitele všeho živého a všech přírodních zákonů, ve starověkých semitských jazycích to bylo generické označení boha)
4. rachum— soucitný
5. ve-chanun a milostivý
6. erech apajim — dlouho ovládající svůj hněv
7. ve-rav chesed — a velký milostí
8. ve-emet — a pravdou
9. nocer chesed la-alafim — schraňující milost pro tisíce pokolení
10. nose avon — odpouštějící vinu
11. va-feša — a špatnost
12. ve-chataa — a hřích
13. ve-nake — a zprošťující viny

 Tak to bychom měli Echad mi jodea a teď je na řadě Chad gadja-píseň o tom, jak táta koupil za dva zuzy kůzle, to sežrala kočka, kočku zakousl pes, psa ubila hůl, hůl sežehl oheň, oheň uhasila voda, vodu vypil býk, býka zabil šochet (řezník), pro šocheta si přišel Anděl smrti a Anděla smrti srazil Svatý, budiž požehnán. Jedna z nejčastějších interpretací je taková, že to jedno kůzle, co táta koupi za dva zuzy, je Izrael (erec Jisrael) a ty dva zuzy jsou dvě desky desatera. A kočka, pes a tak dál jsou všichni dobyvatelé, kteří Izrael obsadili a okupovali (Asýrie, Babylónie, Persie, Řekové, Římani, Arabové, Křižáci a Turci).
A také, dva zuzy se rovnají půl šekelu a to je částka, kterou byl každý dospělý žid povinen odvádět Chrámu na provoz, takže je to vlastně "cena židovské duše". :-)

Jom ha-acmaut

Jak jsem psala minule, přesně týden po Jom ha-šoa slavíme 5. ijaru Jom ha-acmaut (Den nezávislosti Izraele), ale protože vyhlášení a vybudování Izraele se neobešlo (a stále bohužel neobchází) bez obětí, den před Jom ha-acmaut si připomínáme všechny padlé během Jom ha-zikaron. Tyto dva dny jsou spolu provázané tak, že měl-li by jeden z nich kolidovat se šabatem, přesouvají se oba dva. Takže letos je Jom ha-acmaut přesunutý už na 4.ijar (a Jom ha-zikaron na 3.ijar), tedy od dnešního do zítřejšího večera. Tady ve Štrasburku se chystáme oslavit Jo ha-acmaut komunitní večeří v izraelském stylu, hummus, pita, salát a falafel (na mě padlo to smažení falafelu). Ještě typičtější by byla grilovačka pod širým nebem, jako se to dělá v Izraeli, ale jednak počasí ještě není úplně vypočitatelné a druhak náš komunitní standard jsou vegetariánská jídla (tedy, že pokud máme nějakou společnou večeři, jíme jen vegetariánská jídla, kde nehrozí konflikty ohledně kašrutu).

Státu Izrael přeju k 68. narozeninám vše nejlepší, ať překoná všechny problémy, ať už přicházejí z vnějšku nebo zevnitř (extrémisté palestinští i ve vlastních řadách) a snad se postupně podaří najít společnou řeč s Palestinci a dohodnout řešení, které povede k trvalému míru, amen.


P.S. omlouvám se, ale nestíhám napsat nic delšího ani složitějšího...:-(

UPDATE: takhle vypadal stůl s jídlem v naší synagoze na Jom ha-acmaut, než přišlo spousta dalších lidí a přinesli spoustu dalšího jídla..:-)