Kdo je žid?

Letadlo letí nad oceánem a najednou vyskočí chlap ze sedačky, vytáhne zbraň a zařve: „Kdo je tady žid?“ a vzadu se opatrně přihlásí rabín a říká: „No to ovšem velmi dobrá otázka!“

Podle halachy (židovského zákona) je žid ten, kdo se narodil židovské matce a nebo konvertoval. Židovství není jen náboženství, ale i příslušnost k národu a kultuře, což dost komplikuje psaní slova žid v češtině, neboť Žid je příslušník národa a žid věřící židovského náboženství. Pro tyhle účely by to chtělo zavést v abecedě poloviční ž. A protože židovství není jen náboženství, vznikají takové problémy jako: je žid ten, kdo se tak narodil, ale později konvertoval k jinému náboženství? Ateista? Dítě židovského otce, které bylo jako žid vychováno? Dítě židovské matky, které žádné židovské vychování nedostalo? Je žid ten, kdo konvertoval před bejt dinem (rabínským soudem), který má jiný halachický názor než komunita, ke které se chce konvertita hlásit? A různé názorové proudy v židovství mají různé odpovědi. Všechny se ovšem shodnou na neexistenci polovičního žida.Člověk buď žid je nebo není, stejně jako žena nemůže být „napůl těhotná“. Norimberské zákony tedy postihovaly i lidi, kteří podle halachy židy vůbec nebyli. A právě z důvodu pronásledování používá podobnou definici „žida“ i Stát Izrael když rozhoduje, komu přiznat tzv. „právo návratu“ (možnost přestěhovat se do Izraele a získat občanství). Vrchní izraelský rabinát ale pracuje s definicí podle halachy.

V současné době existují 4 hlavní proudy judaismu: ortodoxní, konzervativní, reformní a rekonstruktivní. Pokusím se vysvětlit zákládní rozdíly mezi nimi tak, jak je vidím já, ale předem bych ráda upozornila, že kde jsou dva židé, jsou minimálně tři názory a můj pohled na věc se nutně nemusí shodovat s názory jiných. Navíc žádný z těchto směrů není jednolitou masou lidí se stejnými názory. Takže všechny definice se budou hemžit slovy jako obvykle, většinou...

Ortodoxní judaismus: vychází z toho, že Tóra-psaná (tedy pět knih Mojžíšových) i ústní („prováděcí předpisy“ psané Tóry původně tradované ústně, nicméně později sepsané v Mišně a Gemaře (Talmudu) a v návazných komentářích) byla zjevena Mojžíšovi na Sinaji (ať už si to zjevení představíme jakkoliv) a proto není možné ji měnit. Moderní ortodoxie se snaží najít cestu mezi tímto tradičním učením a moderním světem a poznatky vědy. Ultraortodoxní židé volí cestu větší či menší izolace. Ortodoxní židé obvykle neuznávají reformní a konzervativní konverze (i když v ČR není situace až tak problematická, jako třeba ve Francii nebo USA. V ČR je možné se stát členem obce, která je součástí Federace židovských obcí), nepovažují za žida dítě židovského otce a nežidovské matky, ale obvykle považují za žida dítě židovské matky která konvertovala k jinému náboženství.

Konzervativní judaismus: považuje Tóru za Bohem inspirovanou, leč lidskou rukou redigovanou, nemá problém s moderním studiem Bible. Halachu jako celek považuje za závaznou, ale tam, kde je to možné se drží mírnější interpretace. Obvykle uznává konverze jiných denominací, pokud byly provedeny v souladu s halachou. Neuznává patrilineární židy (tedy ty pouze s židovským otcem).

Reformní judaismus: považuje Tóru za Bohem inspirovanou, ale z halachy uznává za závazný pouze etický kodex, ale dodržování  rituálních micvot (přikázání) ponechává na rozhodnutí jednotlivce (nicméně v poslední době se k rituálním micvot vrací víc a víc). V USA jsou v reformním hnutí obvykle uznávany děti židovských otců jako židé, pokud byly jako židé vychovány, v Evropě musí podstoupit konverzi, ale proces konverze je pro ně kratší a jednodušší. Obvykle ovšem neuznávají za žida někoho, kdo konvertoval k jinému náboženství.

Obecně je rozdíl mezi americkým reformním judaismem, který je liberálnější, a evropským, který se svým pojetím blíží více konzervativnímu judaismu.

Rekonstruktivní judaismus: odštěpil se od konzervativního judaismu- teologicky je velmi liberální (jedna z definic říká, že judaismus považuje za progresivní civilizaci), prakticky s halachou zachází podobně jako konzervativní judaismus, ale s tím, že to není Bohem daný zákon, ale lidmi vytvořená tradice, která má ovšem velkou hodnotu a všechny případné změny je potřeba dobře uvážit a neuspěchat.

Myslím, že z předchozích odstavců je jasné, že židé netvoří zrovna názorově homogenní skupinu. Asi nejlíp by se to dalo popsat tak, že existuje spojitá škála, kdy zcela vpravo jsou ultraortodoxní židé a zcela vlevo úplně sekulární židé a nelze úplně jednoznačně říct, kde vlastně končí reformní judaismus a začíná konzervativní, nebo jaká je přesná hranice mezi konzervativními židy a moderně ortodoxními. Takže na závěr můj oblíbený vtip: Ztroskotá loď a na pustém ostrově se zachrání jen Kohn s Roubíčkem. Po letech je objeví jiná loď, zachrání je a kapitán se ptá: „Pánové, jste tady na ostrově jen vy dva, tak proč tady máte tři synagogy?“  A Kohn povídá: „No to je jednoduché, pane kapitáne. Do téhle chodím já, do támhleté Roubíček, no a támhleté třetí, té se oba zdaleka vyhýbáme!“