Co (ne)děláme o šábesu

Šábes (jidiš, v hebrejštině šabat) je nejlepší židovský svátek, protože přichází každý týden-začíná v pátek večer těsně před západem slunce a končí v sobotu večer po východu prvních tří hvězd. Pro židovský kalendář totiž začíná den západem slunce (...a byl večer a bylo jitro, jeden den...), ale aby nedošlo nějakým nedopatřením k porušení šabatu, místo očekávaných 24 hodin trvá šabat hodin 25-právě proto, že začíná už 18 minut před západem slunce zapálením šabatových svíček a končí až po úplném nastolení tmy havdalou, symbolickým oddělením šabatu od všedních dní. Samozřejmě dneska nikdo nevyhlíží tři hvězdy (ve městě by to navíc byla dost zbytečná snaha), ale přesný čas začátku a konce šabatu lze najít na různých židovských webových stránkách.

Jako jediný svátek je šábes zmíněný v desateru a co je zajímavé, v obou verzích desatera (ano, jsou dvě-jedna v knize Exodus a druhá v Deuteronomiu, někdy v budoucnu se k tomu vrátím v nějakém dalším článku) se zdůvodnění přikázaného odpočinku docela liší:

„Pamatuj dne odpočinku, abys jej posvěcoval! Šest dní pracuj a konej všechnu svou práci. Sedmý je však dnem odpočinku Hospodina, tvého Boha, a tak nekonej žádnou práci ty, tvůj syn, tvá dcera ani tvá služka, tvůj dobytek a přistěhovalec ve tvých branách. Protože šest dní dělal Hospodin nebesa, zemi, moře a všechno v nich, a sedmého dne odpočinul, požehnal Hospodin dni odpočinku a posvětil ho.“ Exodus 20:8-11

„Zachovávej den odpočinku, abys jej posvěcoval tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh! Šest dní pracuj a konej všechnu svoji práci! Ale sedmý den je odpočinkem Hospodina, tvého Boha: proto, aby si mohli oddechnout tvůj otrok a tvá služka jako ty, ty sám, tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá služka, tvůj býk, tvůj osel a všechen tvůj dobytek a přistěhovalec ve tvých branách, nekonejte žádnou práci! Připomeň si, žes byl otrokem v zemi Micrajim a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vyvedl pevnou rukou a nataženou paží; proto Hospodin, tvůj Bůh, přikázal konat den odpočinku!“ Deuteronomium 5:12-15

Existuje mnoho různých vysvětlení, proč se obě verze desatera liší zrovna v tomto přikázání, ale to důležité je praktický význam-tedy, že o šabatu je zakázána jakákoliv tvůrčí práce i jakákoliv všednodenní dřina (a to pro všechny). A nejen, že je zakázáno pracovat, ale je také přikázáno odpočívat-odpočinek není jen prostá absence práce.

Pokud tedy nemáme konat žádnou práci, je třeba nejdřív určit, co to vlastně ta práce je. Rabíni v talmudu definovali 39 druhů (kategorií) práce, které dále rozvíjeli a stále rozvíjí-je třeba držet krok s vývojem moderních technologií. Takovým základem moderního měststkého žida je nezabývat se svojí běžnou prací (ani na ni nemyslet), nevařit, necestovat, nepoužívat počítač, televizi, mobil, automobil, nenakupovat (diskuzi o elektřině si nechám na jindy)...Na první pohled jen nekonečný seznam zákazů, kdy si člověk říka, co vlastně teda můžu o tom šabatu dělat? Těžko vytvoříme sváteční a pohodovou atmosféru tak, že budeme doma chodit jako tygr v kleci a říkat si: „Tohle nesmím, támhleto taky ne...“. Na šabat je nutné se předem připravit (uvařit, uklidit, promyslet atd.) a když člověk se šabatem začíná, není dobré chtít zvládnout všechny zákazy naráz. Raději postupně přestat s jednotlivými nešabatovými činnostmi a vzniklý čas zaplňovat těmi šabatovými.

Co jsou tedy ty správné šabatové činnosti? Společné jídlo s rodinou a přáteli u svátečně prostřeného stolu. Čtení, hraní her (deskové hry, karty, pexeso...) s dětmi, vycházka do přírody, poobědový šlofík a samozřejmě studium Tóry a návštěva synagogy (která plní funkci nejen náboženskou, ale i společenskou jako místo setkání s ostatními).

Jistě lze argumentovat tím, že k odpočinku člověk nepotřebuje nařízený den v týdnu ani seznam zakázaných činností. Ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že to funguje. Ale každému co jeho jest.

Různé židovské denominace přistupují k vytváření šabatové atmosféry různě. Ortodoxní židé na to obvykle jdou tak, že se přesně drží předpisů co se smí a nesmí o šabatu dělat a tak vznikne atmosféra dne zcela odděleného a odlišného od ostatních dnů. Reformní židé na to obvykle jdou opačně a zaměřují se na vytvoření šabatové atmosféry a pak se snaží vyhnout pracem a činnostem, které by ji mohly narušit. Konzervativní židé se obvykle více drží ortodoxní interpretace práce, ale přesto povolují činnosti, které sice do kategorie práce patří, ale které ducha šabatu výrazně nenarušují (jako třeba jet autem do synagogy, pokud člověk bydlí příliš daleko).

A na závěr jeden z mých oblíbených vtipů (slovo šiksa znamená hezkou nežidovskou dívku, nicméně často mívá pejorativní nádech).

Syn odjíždí studovat na univerzitu a otec mu klade na srdce: „Synu, jedno mi slib, v žádném případě si neber šiksu!“ Syn slíbí, ale během studií potká nežidovskou dívku, zamiluje se a aby se mohli vzít, dívka konvertuje. Po svatbě volá otec synovi: „Tak co, půjdeme v sobotu na golf?“

„Ale tati, o šabatu nemůžeme jít hrát golf, moje žena říká, že to Tóra zakazuje!“

„Vidíš, vidíš,  já Ti říkal, ať si nebereš šiksu!“

GUT ŠABES!

ŠABAT ŠALOM! 

Pár poznámek na závěr:

Rozsvícení šabatových svíček se vyvinulo z potřeby si posvítit na šabatovou večeři. Protože je zakázáno o šabatu rozdělávat (a zhášet) oheň, bylo potřeba ještě před začátkem šabatu zapálit svíce, které osvětlovaly domov během pátečního večera. Postupem času se z toho vyvinula micva, která je tradičně určená ženám, s příslušným požehnáním. Svíčky se obvykle zapalují dvě právě jako připomenutí dvou verzí čtvrtého přikázání.

Stejně jako šabat začíná zapálením svíček, tak také zapálením svíčky končí. Havdala je velmi krátký obřad, kterým oddělujeme šabat od ostatních dnů, symbolicky se s ním loučíme a přejeme si dobrý týden (šavua tov).

Tohle je jen takový úvodní článek o šabatu a určitě se k tomuhle tématu budu průběžně vracet. Význam šabatu je pro židy obrovský a dneska s pětidenním pracovním týdnem už nevidíme, jak radikální myšlenka to ve starověku byla. Pro starověké Řeky byli židé banda lenochů, kteří sedminu svého života proflákají. Nemluvě o tom, že příkaz odpočívat se vztahoval na všechny včetně otroků. Pro ostatní civilizace něco nepředstavitelného. Ale že člověk by se měl pravidelně zastavit a věnovat čas jen sám sobě a svým blízkým a svým vztahem k duchovnu a k okolnímu světu, na tom se za posledních pár tisíc let nic nezměnilo.

Pro citace z Bible používám překlad rabiho Sidona

Tradičními šabatovými pozdravy jsou buď jidiš gut šabes (dobrý šábes) a nebo hebrejské šabat šalom (pokojný šabat).