Micvot

O micvot jsem se už několikrát zmínila, bez nějakého bližšího vysvětlování a myslím, že je tedy na čase zkusit vysvětlit, o co vlastně jde. Micva (v množném čísle micvot) znamená přikázání a podle Talmudu jich Tóra obsahuje přesně 613. Z toho je 248 příkazů (třeba o ctění otce a matky nebo svěcení šabatu) a 365 zákazů (nepokradeš, nezabiješ a tak dál...). Velká část z nich se vztahovala k obětní bohoslužbě v jeruzalémském Chrámu, který ovšem roku 70 občanského letopočtu zbořili Římané, takže nám zbývá 77 příkazů a 194 zákazů. Z nich ovšem 26 lze aplikovat pouze v Izraeli, některé se vztahují pouze na koheny (potomky Mojžíšova bratra Árona, kteří byli kněžími v Chrámu) a některé mohou z biologických důvodů dodržovat pouze muži (obřízka) nebo ženy (rituální lázeň po menstruaci a porodu). Navíc ženy tradičně nejsou povinné (ale mohou) dodržovat časově vázané micvot (rituální záležitosti spojené s modlitbou-tefilin, cicit atd., víc někdy příště). Je tedy nasnadě, že nikdo nemůže dodržovat všechny micvot.

Micvot lze různě dělit-na ta mezi člověkem a Bohem a na ta mezi člověkem a člověkem, nebo třeba podle „logičnosti“ na mišpatim (zákony)-to jsou přikázání, která se objevují v jakékoliv civilizaci hodné toho jména-nezabiješ, nepokradeš a tak dál. Pak na edut (svědectví)-přikázání, která nám mají něco připomínat, rituální micvot, k nimž Tóra poskytuje vysvětlení (jako třeba šabat, jako připomínka stvoření světa a zároveň vyvedení z egyptského otroctví) a nakonec chukim (nařízení)-rituální přikázání, ke kterým Tóra neposkytuje žádné vysvětlení a my se můžeme jen dohadovat, co tím chtěl Nejvyšší říct. Sem patří například kašrut, o kterém brzy také něco napíšu.

Při dělení micvot na ta mezi člověkem a Bohem a člověkem a člověkem bývá problém najít přesnou dělící čáru. Vraždou člověk spáchá na první pohled jasný hřích proti druhému člověku (své oběti a její rodině), ale protože Bůh je tvůrcem všech lidí, je vražda také proviněním proti Bohu (a proto Tóra zakazuje možnost, že by se usvědčený vrah z trestu vykoupil penězi, jak to umožňovaly jiné starověké zákoníky). Nebo budu-li přísahat při Bohu, že někomu pomůžu a pak to nesplním, je to hřích proti člověku, nebo proti Bohu? Když žid s jarmulkou na hlavě ošidí svého obchodního partnera, je to hřích proti ošizenému, nebo i proti Bohu, protože mu dělá špatnou reklamu?

Rabíni se vždycky bránili tomu, abychom některé přikázání považovali za důležitější, než jiné (až reformní judaismus v tomto směru přinesl změnu a upřednostnil etické micvot před rituálními, ale s touto myšlenkou přišli již někteří bibličtí proroci, není to žádná novinka). Nicméně, jak Tóra říká „Aby ses bál Hospodina, svého Boha, zachovával jeho nařízení a zákony, které ti dnes přikazuji-tobě, tvému synu a synu tvého syna-po všechny dny tvého života, aby se tvé dny prodloužily.” Deuteronomium 6:2, přikázání máme proto, abychom dlouho žili, nikoliv umírali a proto je v případě nutnosti (ohrožení života) možné porušit jakékoliv přikázání, kromě tří-vraždy (vražda a nutná obrana jsou ovšem dvě různé věci!), modloslužby a smilstva (biblická definice smilstva jepohlavní styk s vdanou ženou, bez ohledu na to, zda muž je svobodný nebo ženatý, a nebo v rámci příbuzenských vazeb-nejen pokrevních, ale i “vyženěných”).

Až dosud jsem mluvila o micvot obsažených přímo v Tóře, ale abychom to ještě trochu zkomplikovali, existují take micvot nařízené rabíny (obsažené v Talmudu), které se buď týkají událostí, které nastaly až po darování Tóry, jakou jsou svátky Chanuka a Purim a micvot s nimi spojenými, rituálů, ze kterých se časem stala micva (zapalování šabatových světel, různá požehnání), nebo budují “plot” kolem micvy obsažené v Tóře (od “nevař kůzle v mléce jeho matky” k nevaření drůbežího masa v mléce-protože by mohlo dojít k záměně). Rabínské interpretace biblických 613 micvot a jejich vlastní přidané micvot dohromady tvoří halachu-soubor židovského práva, které obsahuje nejen náboženské, ale i civilní a trestní právo (tedy podobně, jako funguje v islámu šaria), nicméně platí princip dina de-malchutecha dina (zákon země je zákon), který znamená, že v trestním a civilním právu se židé řídí zákonem země, kde žijí. V současném Izraeli se halachou řídí rodinné právo-sňatky a rozvody Židů má pod palcem vrchní rabinát (který je bohužel ortodoxní a značně netolerantní).

A když už mluvíme o micvot, nelze se nezmínit o desateru. Desatero nemá v židovství tak centrální význam jako v křesťanství, protože koneckonců micvot je mnohem víc, a i když jsou v desateru uvedené příkazy a zákazy velmi důležité, nelze celou Tóru shrnout jen do nich. Jak už jsem jednou říkala, existují dvě verze-jedna v knize Exodus a druhá v Deuteronomiu. Kdo má křesťanské vzdělání, bude asi překvapen, že židovské číslování přikázání úplně nekoresponduje s tím, co lze najít v katolickém katechismu (nemluvě o tom, že různé protestantské církve mají svoje verze).

	Exodus 20:2-14	Deuteronomium 5:6-18	Katolický katechismus
1.	Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh, jenž tě vyvedl ze země Micrajim z domova otroků,	Já Hospodin jsem Bůh, jenž tě vyvedl ze země Micrajim, z domova otroků.	Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
2.	neměj jiná božstva před mou tváří! Nedělej si sochy, obrazy čehokoli, co je na nebesích shora a co je na zemi dole a ve vodě pod zemí! Neklaň se jim a nesluž jim, protože já, Hospodin, tvůj Bůh, jsme Bůh žárlivý, vyhledávající provinění otců u jejich synů do třetího, čtvrtého pokolení svých soků, a čině milosrdenství tisíci pokolení těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy!	Před mou tváří neměj jiná božstva! Nedělej si sochy, obrazy čehokoliv, co je nahoře v nebi a co je na zemi dole a ve vodě pod zemí! Neklaň se jim a nesluž jim, protože já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, vyhledávající vinu otců u jejich synů do třetího a čtvrtého pokolení svých soků. A činící milosrdenství tisíci pokolení těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy!	Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3.	Jména svého Boha nezneužívej, jelikož toho, kdo zneužije jeho jméno, Hospodin nezprostí viny!	Jméno Hospodina, svého Boha, nezneužívej, jelikož toho, kdo zneužije jeho jméno, Hospodin nezprostí viny!	Pomni, abys den sváteční světil.
4.	Pamatuj dne odpočinku, abys jej posvěcoval! Šest dní pracuj a konej všechnu svou práci. Sedmý je však dnem odpočinku Hospodina, tvého Boha, a tak nekonej žádnou práci ty, tvůj syn, tvá dcera ani tvá služka, tvůj dobytek a přistěhovalec ve tvých branách. Protože šest dní dělal Hospodin nebesa, zemi, moře a všechno v nich, a sedmého dne odpočinul, požehnal Hospodin dni odpočinku a posvětil ho.	Zachovávej den odpočinku, abys jej posvěcoval tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh! Šest dní pracuj a konej všechnu svoji práci! Ale sedmý den je odpočinkem Hospodina, tvého Boha: proto, aby si mohli oddechnout tvůj otrok a tvá služka jako ty, ty sám, tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá služka, tvůj býk, tvůj osel a všechen tvůj dobytek a přistěhovalec ve tvých branách, nekonejte žádnou práci! Připomeň si, žes byl otrokem v zemi Micrajim a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vyvedl pevnou rukou a nataženou paží; proto Hospodin, tvůj Bůh, přikázal konat den odpočinku!	Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5.	Cti svého otce a svou matku, aby se na té půdě, kterou ti dává tvůj Bůh Hospodin, prodloužily tvé dny!	Cti svého otce a svou matku, jelikož ti tak přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby ti bylo dobře na té půdě, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává!	Nezabiješ.
6.	Nevraždi!	Nevraždi!	Nesesmilníš.
7.	Nesmilni!	Nesmilni!	Nepokradeš.
8.	Nekraď!	Nekraď!	Nepromluvíš křivého svědectví.
9.	Nevypovídej na svého druha jako křivý svědek!	Nevypovídej na svého druha jako křivý svědek!	Nepožádáš manželky bližního svého.
10.	A neprahni po domu svého druha, po ženě svého druha, jeho služce, jeho otroku, volu a oslu a čemkoliv, co je tvého druha!	A nebuď žádostiv manželky svého druha! Nebuď žádostiv domu svého druha, jeho pole, jeho otroka, jeho služky, jeho býka, jeho osla a ničeho, co je tvého druha!	Nepožádáš statku bližního svého.

Myslím, že si jednotlivá přikázání zaslouží krátký komentář:

1.       Na první pohled to nevypadá úplně jako přikázání, ale podle Maimonida (velkého středověkého učence) jde vlastně o příkaz věřit v Boha. Podle jiných středověkých komentátorů takový příkaz neexistuje a existovat nemůže, protože víru nelze přikázat a pokud akceptujeme přikázání a nevěřili bychom v Boha, kdo by nám to teda pak přikazoval!? Další interpretace se soustředí na tu část o vyvedení z otroctví-že abychom mohli opravdu věřit v Boha, nemůžeme být otroci, ať už ve starověkém a nebo moderním smyslu slova (o vztahu Tóry a otroctví se příležitostně také rozepíšu, ačkoliv Tóra otroctví povoluje, neschvaluje ho, stejně jako mnohoženství, ale to je na delší povídání). Svoboda a svobodná volba je v judaismu zcela zásadní.

2.       Pasáž o vyhledávání viny na třetí a čtvrté generaci je poněkud problematická, protože na jiném místě se v Tóře píše, že „Otcové nebudou usmrcováni za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý budiž usmrcen za vlastní hřích.“ (Deuteronomium 24:16). Ale v tomhle případě je potřeba chápat odpadlictví v širším měřítku-když odpadne jednotlivec a vykašle se na etické principy, které Tóra vyžaduje, jeho chování ovlivní jeho děti a ty zase ovlivní svoje děti. Můžou z nich vyrůst lidi bez jakýchkoliv morálních zásad, ale pořád to bude jen pár jednotlivců. Pokud dojde k opuštění etických principů Tóry v masovějším měřítku, pak za tři až čtyři generace nastane totální marast.

3.       Obvyklý výklad je, že bychom neměli přísahat při Božím jméně a nedělat Bohu špatnou reklamu. Obvykle se v běžných textech nepoužívá tetragrammaton (tedy čtyřpísmenné označení Boha J-H-V-H), knihy, kde se tetragrammaton vyskytuje, nesmí být jen tak vyhozeny do odpadků a ortodoxie tento zákaz rozšířila i na zástupná označení Boha a v textech používá místo toho B-h.

4.       O šabatu je samostatný článek

5.       V normálních rodinách, kde děti milují své rodiče, není problém, aby je také ctily. Přikázání ovšem říká, že i když máte špatné rodiče, nebo jste s nimi na kordy, nebo je snad dokonce nenávidíte, pořád jsou to oni, kdo vás přivedli na svět a je nutné se k nim chovat slušně.

6.       Tóra důsledně rozlišuje mezi vraždou, zabitím z nedbalosti a zabitím v sebeobraně!

7.       Jak je uvedeno výše-smilstvo je pohlavní styk se zakázaným partnerem/partnerkou. Zákaz se vztahuje na vdanou ženu a pak na nemalý okruh příbuzných ať už pokrevních, nebo přiženěných.

8.       Kromě majetku se vztahuje také na lidi-tedy únosy za účelem prodeje do otroctví (v době vzniku desatera aktuální téma).

9.       Nejen křivé svědectví před soudem, ale i pomluva a drby.

10.   Závist je nebezpečná a je to jedna z mála emocí, kterou Tóra zakazuje, protože od prostého závidění není daleko k činům.

První verze desatera je uvedená v knize Exodus, poté co děti Izraele odešly z Egypta a dorazily pod horu Sinaj. Druhá verze je z Deuteronomia, což je kniha obsahující Mojžíšovu řeč před tím, než po 40 letech bloumání po poušti, děti Izraele překročí Jordán do Země zaslíbené. Mojžíš ví, že do Země zaslíbené nevejde a tak ještě před svou smrtí nabádá ostatní k dodržování zákonů Tóry. Podle tradice byly obě dvě verze desatera na Sinaji vysloveny zároveň. Jak, to je mystérium :-) . Moderní zkoumání Tóry a jejího vzniku vedlo k vytvoření různých teorií, z nichž asi nejzásadnější  a stále rozvíjenou je ta, že Tóra vznikla spojením čtyř různých pramenů, které mají různé autory a utvářela se v průběhu zhruba 600 let (JEPD teorie). Ať už se ale židé a potažmo i lidstvo dostalo k Tóře jakkoliv, jde o text, který se svým obsahem v době svého vzniku vymykal tomu, co je známo z ostatních starověkých civilizací, na kterém stoji naše dnešní civilizace a který má stále co říct.

Poznámka na závěr:

Křesťané s oblibou citují „oko za oko, zub za zub“ aby na tom demonstrovali, jak je židovské pojetí Boha nemilosrdné a kruté. Jde ovšem o chybu v interpretaci. Verš znamená to, že kdo vyrazí jinému oko, zaplatí mu náhradu právě ve výši, která odpovídá způsobené škodě (stanovováním výše náhrady se dopodrobna zabývá Talmud), a ne několikanásobně více, jak bylo zvykem v jiných blízkovýchodních civilizacích.

Obecně je potřeba mít při studiu Tóry po ruce komentáře, které vysvětlují, jakým způsobem tomu kterému verši rozumět v kontextu dalších veršů a v kontextu doby. Komentářů existuje velké množství, od starověkých (takže je jasné, že ani tehdy se Tóra nečetla bez výkladu!), středověkých až po úplně moderní, které pracují i s výsledky archeologických výzkumů, historického zkoumání textu a dalších vědeckých objevů. Fundamentalistické čtení a aplikace Tóry-tedy například doslovná aplikace pověstného „oko za oko, zub za zub“ by bylo velice nebezpečné. K problému se chci brzy vrátit a zkusit vysvětlit, co to vlastně znamená „studovat Tóru“.

Micrajim=Egypt