Vysoké svátky

Pomalu, ale jistě se blíží nejvýznamnější svátky židovského kalendáře-Roš Ha-šana (Nový rok, začíná 13.9. po západu slunce) a Jom Kipur (Den smíření, 23.9. po západu slunce). Společně se často označují jako Vysoké svátky a nebo Jamim noraim (dny bázně). Na rozdíl od sekulárního Nového roku se ten židovský nevyznačuje nemírným požíváním alkoholu a bujarými oslavami (na to máme jiné svátky).

Roš Ha-šana-Nový rok, nebo také Jom ha-din (den soudu), Jom t´rua (den trobení na šofar) a Jom ha-zikaron (den vzpomínání, nezaměňovat s Jom Ha-zikaron, který je moderním svátkem státu Izrael a je na jaře) trvá dva dny, tedy 1. a 2. dne měsíce Tišri.  V Tóře je zmíněn právě jako den troubení na šofar a spojení s Novým rokem (tedy dnem, kdy se mění letopočet) je zmíněno v Mišně někdy z prvního století občanského letopočtu. Proč se ale letopočet mění prvního dne sedmého měsíce a proč svátek trvá dva dny, ačkoliv Tóra hovoří o dni jednom, to je otázka na komplikovaný židovský kalendář a ještě chvíli potrvá, než si budu dost jistá v kramflecích, abych o něm psala. V té době byl by také spojen právě se dnem, kdy jsou lidé Bohem souzeni a spravedliví jsou zapsáni na další rok do „knihy života“ zatímco hříšníci jsou z ní vyškrtnuti. Šedý průměr (tedy naprostá většina) má čas do Jom Kipur přesvědčit „nebeský tribunál“ že do „knihy života“ také patří. K tomu slouží pokání (tešuva), modlitba (tefila) a cedaka (překládá se jako charita, ale přesný překlad je spravedlnost. Tím, že pomůžeme druhému v nouzi, pomáháme vnášet spravedlnost do našeho světa). 

Během deseti dnů pokání (tedy v čase mezi Roš Ha-šana a Jom Kipur, ale s přípravou začínáme už celý měsíc před Vysokými svátky) se máme věnovat zpytování svědomí a také se snažit usmířit s lidmi, kterým jsme během roku nějak ublížili nebo se s nimi rozhádali. A také odpustit, pokud někdo přijde o odpuštění požádat nás. Na Jom Kipur jsou totiž odpouštěny hříchy proti Bohu, ale naše provinění vůči druhým za nás Bůh zamáznout nemůže, to si musíme vyřešit sami-napravit, co jsme zvorali a už to znovu neopakovat. A teprve poté, co se usmíříme s ostatními lidmi, můžeme žádat o odpuštění i Boha.

Jom Kipur-den smíření je nejvýznamnějším dnem v roce a existuje nemalé množství židů a Židů, kteří do synagogy zavítají právě jen v tento den.  Jom Kipur je postní den a půst v židovství je trochu něco jiného, než jak ho provozují křesťané. Na Jom Kipur (připomínám, že začíná večer a trvá 25 hodin jako šabat) nejíme, nepijeme, nemyjeme se (kromě rukou), nepoužíváme žádné kosmetické prostředky, nenosíme kožené boty (jsou pohodlné, nebo tak to alespoň viděli rabíni v dobách vzniku talmudu) a je zakázán sex. A jakákoliv práce, stejně jako o šabatu. Je asi celkem jasné, že s takovýmhle přístupem by to křesťané 40 dní před Velikonocemi daleko nedotáhli (a taky je jasné, proč byla Jomkipurská válka pro Izrael na začátku takový šok). Celý den je v podstatě jedna dlouhá bohoslužba, která nás vede ke zkoumání hlubin a temných zákoutí naší duše. Několikrát se opakuje vyznání hříchů-Ašamnu a Al chet. Rabíni usoudili, že aby nikdo na nějaký hřích nezapomněl a aby se někdo necítil zahanbeně, protože jeho seznam je delší než jeho souseda, sestavili abecední seznamy a všichni je říkají společně. Každý si tam pro sebe ty svoje najde. 

Dokud stál v Jeruzalémě Chrám, tak velekněz konal na Jom Kipur velmi složitou obětní bohoslužbu, aby usmířil Boha za celý židovský národ a za celý svět. Během ní vstoupil do nejsvětějšího místa Chrámu (kam jinak nevstupoval) a vyslovil Boží jméno, které bylo jinak přísně zakázáno (znalci Monthy Pythona již tuší...nicméně jejich vokalizace tetragrammatonu taky není správná). 

Na Jom Kipur se čte také, krom jiného, kniha proroka Jonáše (to je ten s tou velrybou), která říká, že když Bůh odpustil hříšnému městu Ninive, když se začalo kát ze svých hříchů, tak odpustí i nám. Jonáš je vůbec zvláštní prorok-nejdřív se před úkolem, který mu dal Bůh, snažil utéct a pak, když teda konečně do Ninive dorazil, ohlásil proroctví, že město bude pro jeho hříchy zničeno, ninivští se dali na pokání a Bůh jim odpustil, Jonáš remcá a vyčítá Bohu, že se nad ninivskými slitoval a že on (tedy Jonáš) teď vypadá jako blbec. A Bůh mu názorně vysvětlí, že brblat, protože Bůh se smiloval na kajícími se hříšníky a nezničil celé město, je hnusné a že ninivští (kteří nejsou židé) jsou božími dětmi stejně jako Jonáš. 

Na závěr celého dne se ještě troubí na šofar, který ohlašuje zavření „bran milosrdenství“ a konec půstu. A pak už je nejvyšší čas chystat se na Svátek stanů (Sukkot), který začíná pět dní po Jom Kipuru.

Takže 

ŠANA TOVA U-METUKA! (dobrý a sladký rok)

GMAR CHATIMA TOVA! (nechť jste zpečetěni k dobrému-t.j. do „knihy života“)

a

COM KAL! (snadný půst)

Poznámka na závěr: 

Těsně před západem slunce před Jom Kippur se recituje (respektive zpívá) Kol Nidrej (Všechny sliby), což není modlitba, ale právní formule, kterou rušíme sliby a přísahy, které jsme udělali v uplynulém roce a uděláme v roce nadcházejícím. Neruší ale jakékoliv sliby, ale jen ty náboženské (třeba slíbím, že budu chodit poctivě každý den do synagogy) a nemá žádný vliv na přísahy sekulárního charakteru (třeba u soudu, nebo když slíbím, že vrátím knihu, kterou jsem si půjčila). Také neruší sliby, které jsme udělali s tím, že je právě na Jom Kipur zase zrušíme. Prostě se to vztahuje na takové ty nepředloženosti, které v návalu emocí a dobré vůle slíbíme). Nicméně v minulosti bylo Kol Nidrej často využíváno antisemity jako důkaz, že se židům nedá věřit.

K poslechu ještě také doporučuji Avinu Malkenu nazpívané Barbrou Streisand, což je modlitba spojená právě s Vysokými svátky.