Avi: Pesach a Píseň Písní

Při svátku Pesach, během sederové večeře, se mají vypít čtyři poháry vína- arba kosot- k připomenutí čtyř výrazů pro vysvobození z Egypta : „Vyvedu vás ven…osvobodím vás...zachráním vás…přijmu vás za svůj lid.“ ( Šemot 6,6-7) Pátý pohár na stole, určený proroku Elijášovi, zůstává nevypitý a vztahuje se k výroku „přivedu vás do země“ ( Šemot 6,8 ). Tyto opakující se výrazy nám mají zvýraznit, podtrhnout tu Boží lásku k jeho vyvolenému lidu. A je dobrým zvykem během svátku Pesach číst knihu, překypující takovou láskou- Píseň Písní.

Píseň Písní je tou nejsvatější a nejkrásnější alegorií lásky mezi Bohem a jeho lidem. Tato Píseň Písní se stala absolutním vzorem milostné poezie a poezie vůbec. Poezie má schopnost pozvednout obsah a uchránit ho od zevšednění a zploštění. Důkazem toho je, že kniha Zohar ze všech knih Tanachu cituje nejčastěji Píseň Písní a Žalmy.

Dovolte mi osobní vzpomínku. Kdysi, hódně dávno,před asi čtyřiceti lety, jsem za svoji nynější manželku napsal školní úlohu. Ona měla za úkol napsat popis své kamarádky. A mně takové věci šly líp, tak jsem jí to prostě napsal sám. Problém byl v tom, že jsem popsal ji. A to těma svýma, zamilovanýma očima. K Písni Písní to mělo jistě daleko, ale přesto to nebyl jen nějaký technický popis, za těma písmenkama planula živoucí láska. Všichni spolužáci v její třídě to věděli. Paní, tenkrát soudružce, učitelce se to líbilo až tak, že nechala chudáka Evu ten „její“ popis číst nahlas. A tak ten chvalozpěv na ni, celá uzardělá, před pochechtávající se třídou, opravdu přečetla. Dostali jsme tenkrát jedničku. Ale co tím chci říci : v textu Písně Písní je cítit přesně taková láska. Kdyby to byla jen láska tělesná, bylo by to žalostně málo. I já bych se tenkrát strašně urazil, kdyby to někdo chápal pouze tak zúženým, povrchním způsobem. Však jsem si takových obhroublých komentářů užil i na vojně, když tam za mnou budoucí manželka jezdila. Zlobil jsem se na ty kluky, co se chovali tak uboze a přízemně. Pak jsem to nechal být, uvědomil jsem si, že oni vůbec neví, co je to láska a neměli zatím to štěstí ji prožít.

Přál bych vám číst rabínské komentáře k Písni Písní, ohromně by vám otevřely oči, stejně jako mně. Každé slovo v metaforách Písně Písní je nezbytné a plné alegorických významů. Nic v ní není napsáno bez příčiny, nebo výlučně pro kouzlo textu. Píseň Písní je jistě o lásce, ale ne o lásce mezi dvěma lidmi. Naši moudří vždycky považovali za správnou její interpretaci alegorickou. Když chceme důkladně popsat nějakou osobu, tak nevynecháme ani detaily jejího oblečení. Mohou něco napovědět o vkusu dotyčného, případně o jeho finanční situaci a tak se vlastně dozvíme i něco o tom člověku samotném. Oděv ale není osobou. Jenom hlupák by oslovoval jménem jejich majitele šaty, visící na věšáku. Podobně Píseň Písní je biblickým, alegorickým oděvem hlubokého významu.

Alegoričnost výrazů Tóry vyžaduje používání vypůjčených termínů. Bůh není tělesný, nemá ruce ani oči, přesto Tóra užívá těchto slov jako přirovnání, abychom lehčeji porozuměli kontextu. Když se v Tóře mluví o Božím „oku“, znamená to určitou Boží moc, způsob vnímání. Jinde se mluví o Boží „ruce“, ale nemůžeme to chápat tak doslova, protože se to vztahuje k Boží moci ovlivňovat události na zemi. Když se naučíme rozumět této alegorické řeči, pochopíme, že ahava = láska je tou nejhlubší duchovní blízkostí mezi Bohem a spravedlivými lidmi. Píseň Písní je prozářena láskou a Boží inspirací. Je plná nadšení, touhy a tesknoty. Z Písně Písní můžeme vyčíst, že Bůh je nadšen svým lidem, svým stvořením. A Izrael, jeho lid, zase s nadšením po tisíciletí hledí do tváře Boží. Tomuto uchvácení se může naučit ten, kdo čte Tóru a kdo čte tuto Píseň Písní.

Ne náhodou se Píseň Písní čte o svátku Pesach, kdy Izrael zažil tak mocné důkazy Boží lásky. Čte se ale také během každého šabatu. Při něm je také pokaždé zmiňováno vyjití z Egypta. Máme si uvědomit, že vztah mezi Bohem a námi je vztahem lásky. Někdo se tomu může vysmívat, ale každý z nás může tento vztah Boží lásky k nám opětovat a zažít něco tak hlubokého a krásného, o čem si zatím mohl jenonm teoreticky počíst v Písni Písní.