Náš první seder v našem provedení se velmi vydařil, jídlo bylo dobré, hosté milí a Eli dobře vedl celý večer. Skončili jsme v jednu ráno a do postele jsme se dostali ve dvě (jsem velmi ráda, že konzervativní rabíni povolují košerování myčky na nádobí na Pesach a že povolují její nastavení na časovač před začátkem šabatu...). Druhý seder byl komunitní, přihlásilo se 140 lidí a všichni se zdáli být spokojení, ale my s Elim jsme se shodli, že to není náš šálek kávy a že se podobným akcím budeme vyhýbat (Eli tam přijde na začátku udělat proslov, protože je přeci jen předseda obce, a pak se omluví, že jsme pozváni jinam...).
Rabíni učí, že o Pesachu bychom měli být v dodržování halachy přísnější než během roku a nebránit se ani chumrám (chumra je něco, co jde nad rámec základního halachického předpisu) a letos jsem natrefila na tři chumry, nad kterými zůstává rozum stát:
První šokující záležitost je, že v buletinu konzistorní obce se objevil článek o předepsaných mírách macesů, vína a křenu, které je třeba během sederu pozřít. Talmud žádá, aby člověk snědl alespoň 1 kezajit macesu během 4 minut, tedy velikost olivy. Díky chumrám nám olivy nabobtnaly tak, že podle konzistorního buletinu mají velikost 3/4 velkého macesu značky Heymann...ovšem buletin navíc trval na tom, že to nesmí obyčejný maces, ale maca šmura-dozorovaný už od sklizně, ručně dělaný a dost tvrdý...množství křenu, které buletin požadoval naráz pozřít byl jen pro silné jedince, ale zas díky doporučeným mírám vína, které je nutné vypít bylo u stolu těch, kdo to dodrželi, hodně veselo...(alsaská tradice jsou strojově dělané macesy od Heymanna nebo od Neumanna, nikoliv maca šmura, to jen rabinát je čím dál striktnější a striktnější...)
Jak jsem už psala dříve, v chasidských kruzích se vyhýbají tzv. gebrokts-používání macesů spolu s tekutinou v obavě, že by v macesu mohlo být trochu mouky, která při pečení nebyla dostatečně tepelně ošetřena a mohla by snad začít kvasit-tedy žádné macesové knedlíčky, žádné matza brei, žádné matzakafé...Příbuzní našeho kamaráda, kteří jsou sice sefardim, ale stali ze z nich lubavičští chasidé (takových sefardských chasidů máme ve Francii spoustu) dotáhli koncept gebrokts ještě o stupeň dál a když jedí maces, dají si ho do sáčku, protože co kdyby měli vlhké ruce!
Na třetí chumru jsem natrefila na internetu (ve facebookové skupině God Save Us From Your Opinion) a ta zakazuje jíst kuře během svátku Pesach, protože by mohlo mít zrní v žaludku...co na tom, že v obchodech najdeme kuřata pouze vykuchaná...
No a když už jsem se zmiňovala o našich sefardských souvěrcích, tady je fotka sefardských macesů (rodina, která je vyrábí pochází z Alžírska a v současnosti má fabriku v Agen na jihu Francie) a jejich vynikajících pomerančových sušenek košer le-pesach, jsou sice hodně tvrdé, ale moc dobré, pokud na ně někde náhodou narazíte, neváhejte :-)
Maces à la sefarade-je tlustší a osobně mi víc vyhovuje na jídlo, ale na macesový kugel nebo na knedlíčky jsou lepší macesy od Heymanna, lépe se drobí
Pomerančové sušenky košer le-pesach
Macesy křupou a chutnají, díky za optání ;-) První seder byl společný komunitní (sice reformní, ale "nemohlo být použito ozvučení" - což moc nechápu, protože pochybuji, že by tam byl někdo, komu by to vadilo, nu co už), s výborným jídlem, ale po celodenním hladovění kombinovaném s finišováním úklidu to byl mazec. Víkend jsem trávila v práci :-( a tak druhý seder, soukromý ve dvou, připadl velmi reformně na nedělní večer a musím říct, že přestože mi milý vtipně odvezl Hagadu a nemohla jsem se dopředu zodpovědně připravit, tak to bylo bezvadné a jsem na svůj první vlastní seder náležitě pyšná. Velkou zásluhu mají i Vaše krásné melodie (ty jsem se naučit stihla), takže ještě jednou z celého srdce děkuji!
RépondreSupprimerK těm chumrot... Mno... Ono je důležité (i v ortodoxii) taky někdo zapojit náplň toho, co nosíme na krku. Mně se vždycky vybaví to vtipné vysvětlení Benjamina Kurase, proč je o šábesu zakázáno procházet se po břehu řeky (protože kdybychom tam spadli a namočili se, mohli bychom si začít ždímat mokré vlasy, což připomíná jednu z melachot - nejspíš praní prádla... Já si myslím, že Nejvyšší prádlo od vlasů rozezná zcela bezpečně:-D ).
Macot máme z Bnej Braku v červené krabici (ani nevím, jestli na obci mají i nějaké jiné), které mi chutnají velmi; milý prahne po těch slovenských - prý jediné, co tu byli za sociku aspoň někdy k dostání (ale ty nemají hechšer).
V rámci pesachové nálady doporučuji povídku Vojtěcha Rakouse, kterak Rézi poslala Modcheho pro jomtivik mouku, brečela jsem smíchy!
Chag sameach!
To jsem rada, ze nejsem jedina, komu macesy chutnaji :) Jeste jednou diky, ze se Vam moje melodie libi, moc me tesi, ze Vam prisly vhod! A gratuluji k povedenemu prvnimu vlastnimu sederu :)
SupprimerTa povidka Vojtecha Rakouse je o tom, jak jim pak pobuda rozhazel macesy vsude po okoli, protoze si myslel, ze v te bednicce jsou penize? Nebo je to nejaka jina?
Moadim le-simcha!
O těch macesech jsou dvě povídky - jedna je, jak si je objednali poštou a došly rozlámané a Rezi poručila, že se musí vrátit, ale Modche je místo toho vysypal za komín a pak je noční vichřice rozfoukala po dvoře. A druhá je, kterak se je Rézi rozhodla upéci sama, nejdřív Modche zapomněl mouku ve vlaku a když se tedy konečně napeklo a zapečetěná truhlička s macot měla zůstat na půdě do Pesachu, měkkosrdcatý Modche tam nechal přespat vandráka... A pak už tam nebyly.
RépondreSupprimerA dnes bude první pokus o maco knedlach! Domácí macesy mě taky čekají, ale to až po Pesachu, teď takové pokusy s nejistým výsledkem odmítám (a navíc nevím, kde bych sháněla tu jomtivik mouku!).
Moc dík, piště dál, pěkně se to čte a rozšiřuje obzory.