V naší paraše Emor je
i výčet svátků a slavností, tak, jak je dobře známe. Včetně
svátku Šavuot i Sukot. Zrovna nedávno jsem četl
v midraších několik postřehů o čtyřech druzích, kterými
se má při svátku Sukot potřásat do všech světových
stran a nahoru a dolů- aby se tím dalo najevo Boží panování nad
celým světem. Těmi čtyřmi druhy jsou : krásný žlutý
citrusový plod- etrog, palmová ratolest- lulav, 3
větvičky myrty- hadas a 2 vrbové větvičky- arava.
Co symbolizují tyto čtyři druhy je vám notoricky známé.
Z midrašů jsem ale vyčetl i méně známé výklady. Podle
jednoho z nich čtyři druhy vypovídají i o židovské historii.
Etrog představuje vyhnanství v Babylonu. Hlava Nebúkadnesara
byla ve vidění zlatá ( Daniel 2,32 ) a tak to připomíná
žlutou barvu etrogu. Lulav je dlouhý a připomíná
vyhnanství u krále Achašveroše, při kterém byl Haman pověšen
na vysokou šibenici. Hadas množstvím svých lístečků
připomíná trpkou zkušenost exilu a jeho nesčetné problémy. O
aravot se tam už naštěstí neříká nic. Zatím.
V naší paraše můžeme
číst i Boží výzvu : „Neznesvětíte mé svaté Jméno. Ať
jsem posvěcen mezi Izraelci. Já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.
Vyvedl jsem vás z egyptské země, abych vám byl Bohem, já
Hospodin.“ ( Vajikra 22,32-33 ) Znamená to, mimo jiné, že
rouhače stihne trest. A opravdu je dnešní čtení zakončeno
takovým případem, který vrcholí kamenováním. V dnešní době
něco nemyslitelného. Ale i ve starších dějinách následoval
„pouze“ karat- duchovní vytětí ze společenství
Izraele, ne fyzické. Nestačí se ale jen nerouhat, Boží
Jméno máme posvěcovat věrností přikázáním.
Ta přikázání jsou závazná pro
všechny děti Izraele- potomky Abraháma i konvertity. Přece jen to
ale svádí k myšlence, že ti první jsou Pánu Bohu drobet blíž.
Proč se tu u případu , kdy někdo lál Jménu Božímu
zdůrazňuje, že byl synem izraelské ženy z pokolení Dan a
jakéhosi Egypťana ? Bůh posvětil ty, co vyšli z Egypta a jak to
bylo s ostatními, kteří se k nim připojili později ? Nebylo tím
problémem smíšené manželství ? Zkusme si představit tu
tehdejší situaci, kdy se ten člověk snaží stát příslušníkem
pokolení Dan, ze kterého pocházela jeho matka. Příslušnost k
pokolení se však dědila po otci. Dan ho odmítl a Mojžíš to
stanovisko podpořil. A veškerá hořkost toho odmítnutého člověka
vrcholí tím jeho rouháním a následným trestem. Tato témata
zdaleka nejsou minulostí.
A co další otázky : když je
člověk částečně, nebo úplně „jiné krve“ ( ten výraz
prosím berte s rezervou )- i když je stejné víry,
není potomkem některého z izraelských pokolení, proč by měl
slavit svátky, které připomínají události, na kterých on ani
jeho předkové neměli žádný podíl ? Svátek stánků například
upomíná na putování pouští. On neputoval, ani jeho předci, jak
je to s jeho posvěcením ? To jsou vážné otázky a mohou končit
i osobním neštěstím, rouháním a zavržením.
V naší paraše můžeme číst
následující verš : „Sedm dní budete bydlet ve stáncích ;
každý ezrach v Izraeli budou bydlet ve stáncích.“ (
Vajikra 23,42 ) Slovo „ezrach“ znamená v současné
hebrejštině- obyvatel, občan ; v dobách Tóry označovalo spíše
domorodce, místního člověka. Ale žádné ze 613 přikázání
není uvedeno takovým zdvojením, opakováním. Přece by stačilo
řící, že“ každý ezrach“ nebo „každý v Izraeli“.
Raši se tím zabýval a uvádí talmudické zdroje, aby prokázal,
že ezrach znamená Žid původem, a „v Izraeli“ - to jsou
konvertité. A proto to tu Tóra zdánlivě zbytečně opakuje, aby
nikoho nenapadlo, že ti, jejichž předky tenkrát Bůh neposvětil,
mají snad méně závazků nebo méně práv.
Judaismus není misijním
náboženstvím. Spasení je podle něj společné pro všechny lidi
na světě, kteří dodržují Boží etické minimum- tzn. 7
noachidských přikázání, a nenutí nikoho konvertovat. Od Židů
ale Bůh požaduje víc a kromě toho se k nim často národy
nechovají přátelsky. Takže rozhodnutí o konverzi podle všeho
nevypadá zrovna rozumně. Odůvodněné je to pouze v tom případě,
když zájemce o konverzi chce sdílet nejen společnou víru, ale i
židovský osud. Vyfasuje pak ten ranec přikázání, ale i možnost
posvěcení Božího Jména jejich plněním. V tom jednom balíčku
dostane i tu protižidovskou nenávist, ale i to společné putování
pouští. Vnímá pak i ty čtyři druhy při svátku Sukot
jako poukaz na přisvojenou židovskou minulost, ale i jako ty
známější symboly : jako jednotu Izraele lidí různé duchovní
úrovně, ale i jako symbolu různých částí těla, která mají
být v pořádku, dobré, abychom se všichni Pánu Bohu líbili:
etrog- dobré srdce, lulav- rovná páteř, čili
čestné jednání , hadas- dobré, přející oko a arava-
ústa, ze kterých budou vycházet jen dobré věci, ne lašon
ha-ra. To všechno mají společné jak rodilí Židé, tak
konvertité, bez rozdílu - aby nedocházelo k pyšnému vypínání
z jedné strany ani k uražené zahořklosti z té druhé.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire