Naše paraša Behaalotcha je
bouřlivá. Kromě různých ustanovení ohledně pochodu a táboření
na poušti je tu dokonce i instrukce ohledně troubení –
mobily nebyly a tak to byly všechno praktické pokyny. Zvyšuje se
ale také nervozita před vstupem do zaslíbené země. Dochází ke
vzpouře, lidu se přejídá mana a tak dostává z nebes i
křepelky. S křepelkami se však dostaví i Boží hněv. A
jako by toho nebylo dost, objevuje se i závist, pomluvy a stížnosti.
A ještě ke všemu přímo v Mojžíšově rodině. Jak k tomu
došlo ? Nedávno jsme o tom mluvili v souvislosti s caraat a
lašon ha-ra, zlým jazykem: „Mirjam s Áronem mluvila
proti Mojžíšovi kvůli kúšské (etiopské) ženě, kterou si
vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku“ (Bemidbar 12,1).
Následuje zpochybňující dotaz : „Což Hospodin mluví jenom
prostřednictvím Mojžíše ? Což nemluví i naším
prostřednictvím ?! (12,2) A hned nato Tóra dodává :
„Mojžíš však byl nejpokornější z lidí, kteří byli na
zemi.“ (Bemidbar 12,3)
O co tu Mirjam šlo? Co spojuje ty
dvě stížnosti : že si Mojžíš vzal Kúšanku a že Bůh mluví
nejen k Mojžíšovi, ale i k Mirjam a Áronovi ? Raši
konstatuje, že Mirjam a Áron byli proti manželství Mojžíše se
ženou, která neměla jeho status, jeho postavení. Vždyť ona byla
Kúšanka a on levíta! Podle nich nadešel čas, aby Mojžíš,
jako předák Izraele, se rozvedl se svou ženou Midjánkou (o
Kúšance ani nemluvě) a našel si vhodnou ženu. Mojžíš rázně
odpověděl,, že se s ní oženil (Mošav Zekenim,
sbírka komentářů k Tóře z Tosefty), když byl
chudý ubožák a teď, když je bohatý, tak se s ní přece
nerozvede! Proto bylo o Mojžíšovi řečeno : „v celém mém
domě je jedině spolehlivý!“ (Bemidbar 12,7)
Z těch dvou stížností
vyplývá, že Mirjam si stěžuje proto, že se domnívá, že ten
fakt, že Mojžíš zůstává ve svazku s nevhodnou ženou,
ovlivňuje status celé rodiny a týká se všech proroků : „Což
nemluví ( Bůh ) i naším prostřednictvím ?“ (12,2)
Ten postoj Mirjam se dá vyjádřit tak : Když pocházíš
z pokolení Lévího, musíš takový status udržet. Mirjam
pocházela také z pokolení Lévího, které zrodilo kohena –
Árona. Ale nechápala, že kromě toho být kohenem, je také možné
být prorokem. A jaký je rozdíl mezi kohenem (dědičným knězem)
a prorokem?
Kohen s ohledem na svůj původ
od Árona patří do určité zvláštní společenské třídy. Být
kohenem přinášelo určité výhody, prospěch, ale také se na ně
nakládala spousta povinností. Kohenům se projevovala úcta,
přijímali jistou daň z úrody typu truma, chala, atd,
ale není mu dovoleno oženit se s určitými ženami a má také
povinnost zůstávat ve stavu rituální čistoty. Je to naprosto
speciální třída v hierarchii židovské společnosti.
Být prorokem je něco úplně
odlišného. Týká se to osobního duchovního života, vlastní
cesty... Být prorokem znamenalo- svým způsobem – neznat hranice.
Každý, kdo užívá svou mysl, srdce a duši, jím může být.
V tomto smyslu je proroctví přesným opakem toho formálního
a zinstitucionalizovaného kněžství.
Mirjam se zřejmě domnívala, že
Mojžíš je knězem jako jeho bratr a že ho tedy zavazují určité
zásady a povinnosti vůči sobě a ke kněžství jako takovému. A
proto se stavěla proti svazku Mojžíše s Midjánkou/
Kúšankou, protože takové manželství nebylo kohenovi dovoleno.
Tóra zdůrazňuje, že Mojžíš byl nejskromnějším z lidí.
Nemyslel na sebe jako na někoho, kdo zaujímá vysoké postavení.
Viděl také svoji ženu stejnýma očima jako dříve v Midjánu,
když byl psancem a ne knížetem. Proto Tóra hned dodává slova o
Mojžíšově pokoře- protože jen nejskromnější z lidí pak
může být pozvednutý a vyznamenaný. Proto také byla Mirjam
potrestána a Mojžíš zůstal v Božích očích stále stejně
vysoce hodnocen.
Co si z toho vzít pro nás? Každý z nás má v sobě
něco z kněze, ale i z proroka. Tóra říká, že jsme
„královstvím kněží“- rodíme se do něj (nebo konvertujeme,
jako v mém případě), máme své povinnosti, které z toho
vyplývají. Každý den se přizpůsobujeme různým omezením,které
se týkají například jídla. To všechno je už strukturované,
zformalizované. Když přikázání plníme, povznáší nás to a
přibližuje Bohu. Zároveň v sobě máme něco i z proroka,
dobýváme duchovní území prostřednictvím svého vlastního
duchovního rozvoje. A co je nejdůležitější: prostřednictvím
pokory . Zasloužíme si jen tolik, nakolik sami zapracujeme. My
rozhodujeme , jak daleko zajdeme, jakých duchovních úspěchů
dosáhneme, nebo jak hluboko padneme, když pokoru ztratíme. To je
lekce dnešní paraši Behaalotcha.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire