Avi: Parašat Balak (Num 22:2 -25:9)

V naší paraše Balak se setkáváme se dvěma postavami : moábským králem Balákem a prorokem Bileámem. Izrael po vyjití z Egypta získal respekt okolních národů. Balák věděl, že to není jednoduchý soupeř, na kterého by stačila jenom prostá síla zbraní. Bileám mu měl pomoci v té druhé, duchovní stránce boje.

Obě ty postavy vytvářejí prototypy nepřátel Izraele až do dnešních dnů. Jedna síla, vedená iracionálním strachem a nenávistí jde otevřeně Izraeli po krku. Netouží po ničem jiném než po zničení Izraele. Balák měl jistě své informátory. Dobře věděl, že Izrael netouží po konfrontaci, ale když je napaden, tak se účinně brání a ubrání. Věděl, že Midjáncům nijak neuškodil. Přesto vysílá posly za Bileámem s jediným cílem- získat ho jako duchovní oporu v jeho boji za zničení Izraele. Bileám je složitější, ne tak přímočará povaha. Jako prorok má povědomí o tom, že nemá proklínat Izrael, že to není Boží vůle. Ale znáte to. On v podstatě taky nemá Izrael rád. Sice to v popisu příběhu vypadá, že to dalo hroznou fušku ho angažovat. Kolik to bylo jen lichotek a úplatků. A tak nakonec jde. To skryté nepřátelství v něm ho nakonec vede na cestu proti Boží vůli. Že to ve výsledku dopadlo jinak, není ani trochu jeho zásluhou.

Porovnejme si ještě jednou ty dvě postavy : Balák chce jednoznačně zničit Izrael, zatímco u Bileáma jsme svědky takového lavírování, stále ale navenek říká, že udělá všechno, o co ho žádá Bůh. Kdo z těch dvou postav našeho příběhu si zaslouží větší zavržení?

Mínění našich moudrých je jednoznačné : Bileám je „raša“, ten zlý, bezbožný ničema. Jenom málo biblických osobností si zasloužilo takto nelichotivou nálepku a dokonce ani Balák neměl tuto pochybnou čest. Mudrci o Balákovi totiž ani příliš nemluví a v jejich textech se dokonce dají najít i určitá pozitivní slova na jeho adresu. V midraši Tanchuma se vysvětluje ten rozdíl: že Balák nepoužíval takového dvojznačného jazyka jako Bileám. Balák se jednoznačně deklaroval jako nepřítel Izraele, který ho chce zničit a nakonec se mu paradoxně dostává té cti, že je prapadědem Rút a tedy i předkem krále Davida! Proč tedy svým způsobem chápeme a respektujeme Baláka a naopak pohrdáme Bileámem a nerozumíme jeho chování?

Odpověď nacházíme v tom, co obě postavy říkají. Balák, jak už bylo řečeno, je náš nepřítel a jasně vyjadřuje svoje záměry. Obává se o svoje království a v souvislosti s tím dělá to, o čem je přesvědčen, že je to to nejlepší, aby odstranil tohle možné ohrožení. V této záležitosti můžeme jenom ctít jeho rozhodnutí. Je možné se mu postavit, bojovat s ním, modlit se k Bohu, aby jeho plány byly zmařeny. Ale v podstatě můžeme Balákova slova respektovat, respektovat i jeho motivaci , dokonce i jeho plán. Bileám je naopak člověkem dvou tváří. Jeho slova mají dvojí význam. Nikdy si u něj nemůžeme být jistí, že jeho přátelský úsměv a jednoznačná slova budou platit i zítra, stejně jako dnes. Jak to říká jeden poněkud vyčpělý politický bonmot o stupnici nepřátel : 1. stupeň- nepřítel ; 2. stupeň – úhlavní nepřítel; a 3. stupeň-koaliční partner. Ale tento bonmot má určitou platnost. Určitě vás víc zabolí a oslabí, když vás zradí a nepřátelsky se zachová ten, kdo tak pěkně mluvil a nakonec se zachoval úplně jinak. U Bileáma vidíme jeho touhu zviditelnit tu svoji jedinečnost, zalíbit se za každou cenu, jeho připravenost k tomu, aby „prodal“ svoje služby každému, kdo ho o to poprosí a náležitě odmění. Může proklínat Izrael, může mu žehnat, udělá cokoliv, jen když z toho bude mít nějaký zisk.

Bileám je odpudivý. Naši moudří nestrpí lháře. Judaismus netoleruje lidi nepoctivé vůči jiným i vůči nim samým. Bileám je prorokem, dobře ví o co jde a jak má učinit dobrou volbu. Ani my nejsme často tak hloupí, abychom nevěděli, jak se zachovat správně, poctivě, z očí do očí. Příklad Bileáma nás má naučit, jak nebýt odporný jiným, ani sám sobě, ani Bohu. Že se nemáme chovat pokrytecky, jako lidé dvou tváří- pokaždé jinak, podle toho, koho právě potkáme... Nechce se po nás nic jiného, než být opravdu sám sebou.