Avi: Parašat Vaetchanan (Deut. 3:23- 7:11)

Tato paraša je v pořadí druhou v V. Knize Mojžíšově – Devarim. Devarim je takovou závěrečnou řečí Mojžíšovou, shrnutím toho, co chce lidu sdělit předtím než zemře. Proto je i taková naléhavá a přímočará, není čas na kudrlinky. Není to tak, jako v tom židovské vtipu, kdy u lože umírajícího starého, moudrého rabína v úctě stojí jeho žáci a s napětím čekají na jeho poslední slova. A on nakonec řekne: „Všechno je jinak.“ Tak to se tady rozhodně neděje. Každé Mojžíšovo slovo se dá tesat do kamene.

Já jsem si z toho všeho, co obsahuje tato paraša, vybral tento verš : „Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není.“ (Devarim 4,39) Je to něco podobného jako známé Šma Jisrael - prohlášení o Boží jedinosti a jedinečnosti. Tady mě zaujalo to-„ poznej dnes a vezmi si k srdci“. Jsou to dvě věci, dva přístupy. Dva přístupy k Tóře, ve které Bůh zjevil svoji vůli. Jeden je takový akademický, studijní a druhý vede k uplatňování poznaných věcí, ke změně života podle těchto přikázání, k činění. Jednoduše řečeno- to, že si vůbec člověk pustí ta studovaná přikázání k tělu.

Tyto dva přístupy se střetly v minulosti dost ostře mezi chasidy a mitnagdim- jejich odpůrci ve východní Evropě. Mitnagdim a později i maskilim vyčítali, jistě oprávněně, chasidům jejich povrchní vzdělání. Báli se, aby tito venkovští nadšenci opět nepodlehli kouzlu nějakého falešného mesiáše, jak se to už předtím několikrát stalo. Neučený nemůže být zbožný – to by si mohli nechat vyšít na prapor. Učenost je jistě fajn, člověk se dozvídá spoustu věcí, může o nich spekulovat a tříbit svoji mysl, rozšiřovat si obzory.

Takhle jsem se v ješivě nedávno dozvěděl, jaké je vlastně to spojení mezi Židy a česnekem. V rámci vyučování o Mišnajot Nedarim (což je mišna, která se věnuje slibům) jsem se dozvěděl, že když někdo složil neder= slib, že si na nějaký čas zakazuje mít užitek od těch, kteří odpočívají o šabatu, že se to týká jak od samotných Židů, tak i od mužů z Kútu. O nich se píše v 17. kapitole Druhé Královské. Proč jsou ale extra zmiňováni i mužové z Kútu, když regulérně konvertovali? Byli prostě nespolehliví, jak je v knize jasně naznačeno. A Talmud doplňuje, že když se vracel lid s Ezdrášem z vyhnanství, tak oni nechtěli respektovat nařízení miderabanan – od rabínů. A je zmíněno i jedno konkrétní: jíst česnek v pátek večer. A proč česnek a proč v pátek večer ? Česnek byl považován za afrodisiakum a jak známo, o šabatu měl muž potěšit svoji manželku. A mužové z Kútu sice jedli česnek, ale ne proto, aby respektovali nařízení miderabanan, ale jen proto, že jim chutnal…

Takže je pěkné znát i takové podrobnosti, to jistě každý uzná. A člověk může studovat celý život a stále je co studovat. Z toho uvedeného verše se rozhodně drželi toho – POZNEJ. Z toho chasidského pohledu bylo jasné, jakým způsobem se chtějí zaměřit oni. O maskilim zcela správně tvrdili, že se snaží o intelektuální pochopení naprosto všeho. Sebe samotné nazývali chasidé ovdim, ti, co pracují. Jejich hlavním cílem byla práce na sobě – zlepšení se v myšlení, slovech a skutcích. Reb Šalom Ber z Lubaviče k tomu později dodal: „Rozdíl mezi maskil a oved je ten, že u prvního z nich je výchozím bodem jeho rozum, a od něj začíná pracovat, aby se jeho vlastní avoda (prací) zušlechtil tak, aby byl v souladu s tím, co studoval. Oved začíná se svými úkoly avoda –BERE SI K SRDCI -, to znamená praktikuje, a teprve pak se snaží učit, aby uměl vysvětlit svoje jednání v akademických termínech.

Není zkrátka možné jedno od druhého oddělit, to vidíme, všechno se to doplňuje a ti nejzdatnější z obou táborů se nutně setkávají na půli cesty . My DNES můžeme jen závidět oběma těm kdysi znesvářeným stranám a z odstupu si vzít to nejlepší z obou jejich tradic a učení. A z jejich zaujetí. Vždyť i díky nim můžeme lépe porozumět dnešnímu verši: „ Proto poznej DNES a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není.“ (Devarim 4,3)