V našem čtení můžeme číst: „Toto bude nauka o malomocném.
V den svého očištění bude přiveden ke knězi.“ (Vajikra 14,2) Pro vás už je asi zbytečné připomínat základní
fakta, že: caraat, kterému se tu
říká malomocnství, bylo fyzicky projevené onemocnění kůže, které bylo spojováno
s lašon hara- zlým jazykem,
pomluvou. A ten, který takto onemocněl, byl tzv. mecora. Pak už tomu rozumíme líp, když čteme: „To jsou zákony (přikázání), týkající se mecory“.
V této souvislosti se také zmiňuje:
„Kdo je ten muž, který touží po životě…?“ (Žalm 34,13).
V midraši můžeme číst o tom, že kdysi byl jeden podomní obchodník,
který obcházel města poblíž Cipori. Vykřikoval:“Kdo si chce koupit elixír
života?“ Když se shromáždil dav kolem tohoto obchodníka, reb Janaj seděl ve
své studovně a vykládal Tóru. Když uslyšel tu halasnou reklamu, zavolal na toho
obchodníčka:“Pojď sem a prodej mi ten elixír.“ Obchodník odpověděl: „Ani ty,
ani ti, co jsou jako ty, ho nepotřebují.“ Rav Janaj ale trval na svém, dokud
k němu konečně ten obchodník nepřišel. Obchodník vytáhl knihu Žalmů a
ukázal rav Janajovi verš: „Kdo je ten muž, který touží po životě…?“ – a co následuje dál? „Střeží před zlobou svůj jazyk a své
rty před záludnými řečmi. Vyhýbá se zlu a koná dobro…“ (Žalm 34,14-15)
Rav
Janaj odvětil: Král Šalomonoun také prohlásil: „Kdo střeží svá ústa a
jazyk,střeží svou duši před soužením.“ (Přísloví
21,23) Rav Janaj pak zvolal: „Celý život jsem četl tento verš Žalmů
a jeho prostý význam jsem nechápal, dokud nepřišel tento prodavač a nevysvětlil
mi ho.“ (Vajikra Raba 16,2)
Co
vlastně řekl ten podomní obchodník, že to rav Janaj ještě nevěděl? Rabín
Mordechaj Jehuda Lubart to vysvětluje: Když ten prodavač označil šmirat halašon (střežený, ohlídaný jazyk) za elixír
života, myslel tím, že tato vlastnost, nebo schopnost, má moc změnit život
člověka, a to doslova. Hřích běžného lašon
hara je jiný, než ostatní hříchy. Člověk, který si zvykne očerňovat ostatní,
je jako červ, který se živí shnilým, páchnoucím jídlem. Taková osoba tráví celé
dny diskuzemi o chybách jiných lidí, jejich kritizováním a zesměšňováním. Jeho život se točí jen kolem tohoto hříchu a
z něj bere své uspokojení- nebo si to tak aspoň myslí.
Naopak
ten, kdo je na svá slova opatrný a soustřeďuje své řečové schopnosti
na hojení a chválení, odvozuje duchovní „živobytí“ od svého zdravého,
pozitivního používání daru řeči. Jeho dny jsou plné skutečných úspěchů, když
používá svůj dar řeči k šíření pokoje, duchovního pozvednutí- a
k radosti svého Stvořitele se soustřeďuje na dobro svých bližních.
Rabín Jicchak Scheiner, roš ješiva v Jeruzalémě, vyprávěl následující, pravdivý
příběh: Byla už noc, když Mordy Gewirtz vystoupl z autobusu na zastávce
poblíž jeho domu v Ramat Eškol. Když už se blížil ke vchodovým dveřím jeho
domu, vyskočili ze stínu dva ozbrojení muži a vykřikli: „Peníze nebo život !“
Mordy
na okamžik ztuhnul. Pak se přinutil uklidnit se natolik, aby mohl myslet.
V tu chvíli měl v kapse několik tisíc dolarů v hotovosti. Nedal
by svůj život za peníze, ale přemýšlel o
tom, jestli neexistuje nějaký způsob, jak z toho ven a rozhodl se, že to
zkusí.
„Ó,
pánové,“ začal, „prosím, nevyhrožujte mi; ujišťuji vás, že budu plně spolupracovat.
Ale chci říct jen jednu věc.“
„Tak
to ale udělej hodně rychle!“ vyštěkl jeden z nich.
„Chci
jen říci, že na mě neděláte dojem, že jste v jádru špatní lidé. Umím lidi
odhadnout a mohu s jistotou říci, že někde hluboko ve vás jste slušní,
dobrosrdeční lidé, kteří chtějí dělat jen ty správné věci.“
Oba
lupiči byli zaskočení, jako by slyšeli
něco velmi zvláštního, něco, co předtím nikdy neslyšeli a co nikdy neočekávali-
a zvláště ne právě teď. Mordy pokračoval: „A teď – proč by to měli dělat takoví
dva chlapi, jako jste vy? Je to pod vaši důstojnost, dělat něco takového!
Potřebujete nějaké peníze, nějaké jídlo? Jsem ochoten vám pomoci. Ale krást,
to není způsob života, který by měli dobří lidé vést. Tak mi řekněte, přátelé,
jak vám mohu pomoci?“
Lupiči
nějakou dobu tiše stáli, aby strávili to, co právě slyšeli. Nakonec jeden řekl: „Tak nám dej jen sto dolarů, abychom si mohli ráno koupit dobrou snídani.“
Mordy
odpověděl: „Udělám něco lepšího. Každému z vás dám sto dolarů.“ Oba
peníze přijali, otočili se a odešli.
Příští
noc někdo u Gewirtzů zaklepal. Stál tam jeden z těch lupičů a držel v ruce nějaké peníze. „Vracím 130
dolarů.“ Mordyho Gewirtze ty peníze překvapily. Jeho návštěvník pak se slzami
v očích řekl: „Nikdy se mnou nikdo nemluvil jako včera ty. Je pravdou,
že od té doby, co jsem byl dítě, jsem nikdy nebyl dobrý. Lidé na mě vždycky jen
štěkali, pohrávali si se mnou a vnutili mi pocit méněcennosti. Ale ty jsi jiný.
Řekl jsi mi, že jsem dobrosrdečný, že někde hluboko ve svém nitru jsem chtěl
být k lidem dobrý, že je pod mou důstojnost krást. Přinutil jsi mě cítit,
že navzdory všemu špatnému, co jsem udělal, existuje pro mě naděje, že se může
můj život změnit. Děkuji.“
Rabi
Jicchak Scheiner dospěl k závěru: „Pokud jednoduše mluvíš slušně, čestně,
nic světoborného, pouhá slova, vycházející ze srdce, slova, díky nimž si člověk
uvědomí svou vlastní hodnotu, můžeš takového člověka přetvořit.“
A to
je taky to správné využití řeči, na rozdíl od lašon hara.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire