Když to v synagoze vypadá spíš na parašu Noach než na parašu Balak

poslední dvy týdny byly fakt divoké. Minulé úterý jsme byli se Šmulim na očním, kde se definitivně potvrdilo, že zdědil moji oční vadu a musí nosit brýle. Zatímco oční vyšetření zvládl v pohodě, výběr brýlí byla náročná disciplína a nevybírali jsme podle ceny, vzhledu nebo čehokoliv jiného. Hlavní kritérium bylo, že si je zkusil a měl je na nose alespoň 10 sekund, aby optička mohla posoudit, jestli mu budou sedět. Naštěstí už druhé brýle seděly. Uf! Ve čtvrtek se nám špatně aktualizoval počítač a přestal fungovat, na kterém Eli homeofficuje, takže si jistě umíte představit ten stres. Ale po cca půl dni googlení a několika pokusech se nám podařilo ho zase zprovoznit. V pátek ráno šel Eli otevřít synagogu elektrikářům, kteří tam něco potřebovali udělat, ale dovnitř se nedostal, protože se zasekl zámek. A tak odvolal elektrikáře a sháněl zámečníka. Navíc, navečer přijela na svouji poslední návštěvu rabínská studentka, která u nás měla letos stáž. Když se s ní tedy Eli navečer sešel v synagoze, zjistil, že synagoga je pod vodou. Z odtokových kanálů uprostřed synagogy vytekla voda a na některýh místech zůstala stát, rozmočila koberce a několik krabic s knihami, které jsme dostali od jedné rodiny. Pro cestu na záchod jsme na podlahu museli položit prkna a chodit po lávce. Že to v synagoze v sobotu ráno na šacharitu poněkud zavánělo, je asi celkem zřejmé...Naštěstí byli všichni i přes okolnosti v dobré náladě a užili jsme si šacharit "live". Ale Eli byl ve stresu, protože za dva týdny (parašat Balak) má být v synagoze velká bar micva. V pondělí Eli sepsal i s majitelem sálu (protestantská farnost) zápis pro pojišťovnu a v úterý přijeli specialisti na čištění odtokových kanálů. Ti zjistili, že jedn kanál vede pravděpodobně do bývalé studny (hm, hm, proč se asi ulice, kde máme synagogu, jmenuje studniční???) a pokud je to tak, tak by tam právně žádná budova stát neměla. Hezké...Ve čtvrtek Eli zmobilizoval několik členů obce, aby mohli zvednout Aron ha-kodeš a odstranit zpod něj promáčený koberec, který v pátek vyzvedla specializovaná firma. Pokud si v tuhle chvíli kladete otázku, kdy Eli pracoval, tak vám mohu potvrdit, že byl celý týden fakt unavený...Ale uklízečna na příští týden už byla domluvená a vypadalo to, že bar micva proběhne v důstojných podmínkách (a pokud vytře nějakým obzvlášť silným přípravkem, tak to tam nebude ani moc zatuchle smrdět).

No a včera přišla dlouho očekávná bouřka po nekonečném týdnů tropických veder. Na jednu stranu úleva, protože v tom vedru se nedalo dělat vůbec nic. Na druhou stranu stres, jestli synagoga nebude zase plavat. Eli se tam šel dneska dopoledne podívat...a ano, už zase plave, snad i hůř, než minule.

Co teď? Modlit se, aby žádná další nepřišla mezi momentem úklidu synagogy a bar micva?? V tuhle roční dobu by to byl víc než zázrak. Sehnat jiný sál? Pro 45 lidí na poslední chvíli a v centru města? Uf!

A až vyřešíme akutní problém, bude potřeba přemýšlet, co dál, respektive kam dál...protože se studnou pod podlahou bychom si možná mohli udělat mikve, ale nemůžeme takhle fungovat. Navíc synagoga má prosklený strop a v zimě je tam děsná kosa a v létě na padnutí. Myslím, že tohle je poslední kapka (tedy, hodně kapek), před stěhováním...

V tomhle výklenku je normálně Aron ha-kodeš, po odstranění koberce ho prozatím odsunuli na místo, kde minule voda nedosáhla

A odtud se vzala voda

A tudy se můžete brodit na záchod...