Avi: Parašat Tazria (Vajikra 12,1 - 13,59)

 V naší paraše Tazria narazíme na něco, co je opravdu typické pro judaismus – na obřízku: „A osmého dne bude obřezán“ (Vajikra 2,2). Je to něco, co je nám předhazováno jako zpozdilost a často je to i předmětem posměchu. Naštěstí židovství je na rozdíl od některých jiných náboženství vnitřně tak silné, že si dokáže samo ze sebe udělat legraci. A tak existují i vtipy židovské na toto téma. Jedním z nich je ten o obchodě, kde stojí ve výkladní skříni budík. Dovnitř vejde zákazník a překvapeně se uvnitř rozhlíží. „Prodáváte tu vůbec hodiny nebo hodinky?“ – „Ne.“ – „Nebo je tu opravujete?“ – „Ne.“ – Tak mi teda řekněte, proč máte za výlohou ten budík!“ – „No, já jsem mohel, provádím obřízku, řekněte mi vy, co bych asi tak měl dát do výlohy!“  Existuje i další, který patří do top ten nejlepších vtipů na toto téma. Ten už jen naznačím, všichni ho stejně znají. Je o tom, jak představitelé obce pošlou vedlejší produkt této činnosti na finanční úřad… Známe, viďte?

  Že obřízka nebyla pochopena už v tom řeckém světě, se můžeme dočíst v Berešit Raba 11,7: „Filosof se zeptal rabiho Hošiji: „Když je obřízka tak vysoce ceněna, proč nebyla dána prvnímu Adamovi (tj., proč nebyl stvořen jako obřezaný)?“ Řekl mu: „Vše, co bylo stvořeno v šesti dnech stvoření, vyžaduje dělání, činnost (tj., jak bylo řečeno: „Které bylo stvořeno, aby bylo vykonáno“ – Berešit 2,3), stejně jako hořčice vyžaduje doslazení… a pšenice mletí a dokonce i člověk vyžaduje zlepšení.“ Přesně takhle je tohle významné nařízení zamýšleno, kromě svého účelu jako znamení smlouvy s Bohem (Berešit 17,11); také pro poučení, že člověk by se neměl spokojit s dnešním stavem své moudrosti a se svými přirozenými charakterovými vlastnostmi; stejně jako vyžaduje zdokonalení obřízkou, potřebuje také neustálé přidávání moudrosti a pokrok ve zdokonalování charakteru. Jak jsme si říkali o oděvu kohanim, který měli mít přímo na těle, aby symbolicky nic nestálo mezi nimi a službou Bohu, tady už se jedná o zásah do živého, trvalou připomínku smlouvy mezi konkrétním člověkem a Bohem.

  Ten zdokonalující rys „mila“= obřízky je ve skutečnosti uveden už v úvodu paraši, kde se o obřízce mluví poprvé: „zjevil se Abramovi Hospodin a řekl mu… Choď přede mnou a buď dokonalý.“ (Berešit 17,1), což znamená: touto smlouvou si mě budeš vždycky uvědomovat, a tím se staneš dokonalým. Smlouva slouží jako připomínka Hospodina, který stvořil člověka za účelem dokonalosti: „To, co Bůh stvořil, vykonal“. Tohle konání – tvoření je funkcí, kvůli které Hospodin vytvořil celé stvoření, aby se mohlo znovu-vytvořit a posílit. Ale pro člověka, který je konečným účelem stvoření a jeho nejdůležitější složkou, je ve slově vykonat další význam: očekává se od něj, že se bude stále zdokonalovat. A prostřednictvím této smlouvy je mu vždy připomenuto: „Kráčej přede mnou a staň se dokonalým“, protože tím, že člověk bude neustále myslet na Hospodina, může získat největší dokonalost. „V Hospodinu (tj. tím, že si uvědomuje Hospodina) nalezne spravedlnost a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele“ (Izajáš 45,25). To „chození před Hospodinem“ znamená udržovat si neustále vědomí Hospodina: „abys… pokorně chodil se svým Bohem“ (Micheáš 6,8) v soukromí své mysli. Přikázání obřízky nám bylo dáno, aby nám pomohlo k „vykonání“ této dokonalosti.

  A že se obřízka dělá chlapcům osmý den po narození je taky velmi symbolické. Sedmička představuje celek stvoření. Osmička je číslo, které vyjadřuje překročení toho běžného, stvořeného světa. Není to popření všeho racionálního, co bylo blízké Řekům. Je to vykročení ještě dál za tato omezení. Řekové, a věda obecně, popisují svět, jak funguje. Rozeberou ho na součástky. Náboženství ty rozsypané součástky dává dohromady a dává jim smysl. Proto i konvertité, a to i u reformních směrů, se podrobují obřízce. Patří to k osobnímu rozhodnutí vytvořit a potvrdit smlouvu s Bohem i tímto nařízeným způsobem. A nejspíš i proto se tak rozhodují jen ti, co to myslí opravdu vážně. Je to vůbec zvláštní rozhodnutí  v této době, kdy jakoby přestávala platit jakákoli pravidla, duchovní, i ty racionální. Válka jako by to všechno smazala. Je zázrakem navázat vztah s Bohem a je to něco, co nám dává sílu v každé době. A je to síla, která pomáhá překročit hranice i mezi lidmi, aby mezi nimi mohl fungovat normální, láskyplný vztah. Je na nás, abychom konali, zdokonalovali sebe i svět.