Avi: Parašat Ekev (Deut. 7:12-11:25)

V dnešní paraše Ekev můžeme nalézt úryvek, který se stal součástí naší nejdůležitější, každodenní modlitby : Šema, Jisrael = Slyš, Izraeli. Konkrétně její druhou část, která začíná slovy: „Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší…“ (Devarim 11, 13). A následuje množství požehnání, však je znáte, vždycky znovu je čteme.

Proč se v této naší velké modlitbě zdůrazňuje slyšení, a ne například přímé vidění, nebo ta emoční stránka člověka- jeho srdce? Odpověď nacházíme v poslední, třetí části této modlitby , kde se mluví o cicit (třásních na modlitebním šálu) jako o připomínce Božích přikázání: „budete si (tak) připomínat všechny Hospodinovy příkazy a budete je konat a nebudete se spouštět za svým srdcem a za svýma očima, jimiž se necháváte svádět.“ (Bemidbar 15, 39).

Oči , kterýma se necháváme svádět, mají tu nejdelší historii. Vzpomeňte si jenom na Adama a Evu: „Žena viděla, že je ten strom dobrý k snědku, že je požitkem pro oči…“ (Berešit 3,6).  Adam jakoby v tom byl nevinně, ale znáte lidi… Jako v tom vtipu: Adam sedí s Evou v ráji, uprostřed té božské přírody, drží se za ruce a sledují jeden z prvních, úžasných západů slunce. Eva se k Adamovi přitulí a něžně se optá: „Opravdu mě miluješ?“ „A koho jinýho?“ odpoví Adam… Zkuste si představit, že by v ráji nebyla jen jedna Eva- Chava achat, ale že by tam byly i Chava šnija, Chava šlišit, reviit, atd. Adam by nejspíš pokukoval po ostatních, a kdo ví, jak by se potom přepisovaly první kapitoly Tóry. Ale i bez tohoto fantazírování si docela určitě umíme představit, že nás naše oči a zjitřené city mohou zavést tak daleko, že nám pak nezbývá než jen nevěřícně zírat a oči nám zůstanou tak akorát pro pláč.

Baal HaTurim poznamenává, že slovo „la-ejnajim“ je zmíněno jen čtyřikrát ve všech Písmech: Kromě už zmíněného verše v Berešit, kde oči zavedly Adama a Evu, ještě v I. Samuelově 16,7, kde se píše: „Člověk se dívá na to, co má před očima“ (v protikladu k : Hospodin však hledí na srdce); v knize Kazatel 11,7: „Sladké je světlo a příjemné očím“; a nakonec ještě v Přísloví 10,26: „Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.“ A Baal HaTurim vidí společné téma v těchto čtyřech rozptýlených verších: Adamovy oči zbloudily díky tomu vnějšímu, povrchnímu „vzhledu“ něčeho, který se zdál být něčím „dobrým a lákavým“. Zpočátku to „svítící“, zářící ovoce vypadalo jako „sladké a příjemné“. Až si nakonec Adam uvědomil, že jeho oči byly oslepeny „kouřem“ podvodu.

I když si člověk bláhově myslí, že je fakt docela dobrý a bezchybný, a Adam bez hříchu skutečně byl, pak hřích přichází zvenčí . A oči, ten žádostivý pohled, jsou tím prvním, vstřícným krokem k němu.

Jako takový protijed proti hříchu nám byla dána Tóra. Na poušti ještě byli Izraelci zásobováni celou řadou zázraků, které mohli vidět na vlastní oči. Pak už si museli vystačit jen s Tórou, museli ji slyšet a poslechnout. Šema Jisrael - slyš Izraeli, Hospodin, je náš Bůh, Hospodin je jeden! Často se přemítá nad tím, že jiné velké civilizace v dějinách (Egypťané, Babyloňané, Peršané) zmizely a jsou pouhou minulostí. A připomíná se i to, jak Židé kolikrát museli utíkat, ale vždycky se snažili zachránit Tóru, ten pergamenový svitek, který byl pro jejich život tím nejpodstatnějším, Božím sdělením pro ně. A tak se to dá i obrátit: Tóra zachránila Židy a židovství jako takové, i s jeho univerzálními hodnotami. Jenom pokud se Židé Tóře odcizí, pokud jim bude lhostejná, zaniknou v  dalších generacích v tom asimilačním procesu jako jakékoliv jiné velké civilizace… Stali bychom se tak tím pověstným poslem, který cestou zapomněl, co má vyřídit.

Až se zase budeme modlit Šema, uvědomme si, že tím zachováváme to úžasné, tisícileté poselství. A je dobrým zvykem při vyslovování prvního verše Šema zavřít, nebo si zakrýt oči. Abychom se nenechali rozptýlit svýma očima a mohli se plně soustředit na to, co máme slyšet a poslechnout.