Avi: Parašat Ekev (Devarim 7:12 – 11,25)

  Tato sidra Ekev by se dala tématicky rozdělit na několik oddílů, jako výzva k poslušnosti, výzva k vděčnosti, k pokoře a k následování. Takže kdyby se vám zdálo, že vás budu k něčemu vyzývat, není to prosím můj nápad.

  Text začíná touto větou: „Jestliže budete poslušni oněch zákonů a budete je zachovávat a uplatňovat, zachová Hospodin, tvůj Bůh, svou smlouvu  a tobě milost, jak přísahal tvým otcům.“  (Devarim 7,12). Slovo „ekev“, jestliže, znamená také „pata“. Proto k tomu verši říká rabín Lejb ze Sasova zhruba toto: člověk si musí dobře rozmyslet každý svůj krok, který dělá a zamýšlet se nad tím, jestli jím plní Boží vůli. Jiní zase v té „patě“ a v tom „jestliže“ vidí to, že pata je v podstatě ta nejnižší a nejméně citlivá část končetiny člověka a proto je to příhodná symbolika jeho fyzické povahy, která by i tak mohla být změněna nasloucháním Božímu slovu.

  Už při paraše Devarim jsme si říkali o rozdílu mezi tím, když Izrael na poušti Boha viděl, a když jej pak pouze slyšel prostřednictvím Jeho slova. Na začátku paraši Vaetchanan ještě Mojžíš touží „spatřit tu dobrou zemi“ (Devarim 3,25), vidět ji, zatímco na začátku paraši Vaetchanan říká Bůh: „jestliže budete poslouchat (doslova poslechnete) tyto zákony...“ Něco vidět je jasnější a přímočaré. Pokud slouží zrak, není mlha, atd., tak není sporu o tom, co vidíme a může nás to jednoduše ovlivnit. Ale něco skutečně vyslechnout je problém. Když už si udělám čas, abych někoho nebo něco vyslechl, v té spoustě možností, které se nabízejí ke slyšení, pak to  vyžaduje i něco ode mě. Musím být nějak připravený, citlivý k tomu, co se chystám vyslechnout. Pak se to teprve může dostat do mého nitra a může mě to nějak ovlivnit.

  V dnešní době, kdy Boží tvář je skrytá a my ho musíme hledat vnitřně, je slyšení významnější než kdy předtím. Vidění je jedna z lidských schopností. Ale když se něco z toho, co slyšíme, dotkne nás, našeho intelektu, ve snaze pochopit Boží příkaz, Jeho vůli, tak jakoby celý člověk ožívá, startuje, a celá ta vnitřní proměna se potom  projevuje správnými  činy.  Dokonce i židovské právo to odráží. Protože pokud někdo nešťastně zaviní něčí slepotu, je povinen mu nahradit ztrátu očí. Ale když je někdo zodpovědný za jeho hluchotu, je povinen mu zaplatit za celou hodnotu jeho života, jako by ho obral  o všechny jeho schopnosti (Bava Kama 85b, Šulchan Aruch, Chošen Mišpat, kap. 420, 17 a 25).  Snad proto je i v dnešní paraše druhá část tak podstatné modlitby „Šema Jisrael“ – Slyš, Izraeli!

  Minulý týden a teď  v tomto týdnu čteme první haftarot „útěchy“, dvě silné pasáže z proroka Izajáše, které představují vizi naděje a útěchy pro Izrael v temných dobách po ztrátě Chrámu. Midrašický zdroj však říká, že je mezi nimi rozdíl. U první z nich jde o Boží výzvu k prorokům, aby utěšili lid. Ale Izrael už usiluje o víc,  potřebuje  útěchu od samotného Boha. A to je to, co představuje druhá haftara, připojená ke dnešnímu čtení Tóry.

    Tady snad můžeme vidět souvislost mezi těmito dvěma druhy zjevení, zastoupených v parašách Vaetchanan a Ekev, a dvou druhů útěchy, obsažených v jejich haftarách.  To je důvod, proč haftara k Vaetchanan „Potěšte, potěšte Můj lid“, popisuje nepřímou útěchu, takovou, která přichází prostřednictvím proroků.

  Ale haftara k paraše Ekev předkládá lidskou snahu bojovat vnitřně, i když s Bohem. Její úvodní slova dramaticky vyjadřují tuto nejtemnější situaci: „Ale řekl Sijón: Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ A přesto je právě tohle měřítkem niternosti, když potěšování proroka nestačí. A tak nám midraš říká, že Bůh přistupuje na žádost Izraele. Přiznává: „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená“. Vztah s Bohem není přetržen, stále můžeme milovat Boha, jak nás k tomu Šema vybízí. V paraše Vaetchanan, spojené s viděním a přímým kontaktem s Bohem, je první část modlitby Šema. Tam jsou jen příkazy, ničeho víc nebylo třeba, tváří v tvář Bohu člověk nepotřebuje žádnou jinou pohnutku. V paraše Ekev je druhá část Šema  doplněna o odměny a tresty. Jde o ústupek lidské křehkosti, lidé pro začátek potřebují motivaci, odměnu a trest, aby to mohli pochopit z čistě lidského hlediska.  A tak se obloukem dostáváme k začátku naší paraši: „Jestliže budete poslušni oněch zákonů a budete je zachovávat a uplatňovat, zachová Hospodin, tvůj Bůh, svou smlouvu a tobě milost, jak přísahal tvým otcům.“