Bývalý štrasburský chazan z konzistorní synagogy

Včera jsem na facebooku Žida v praxi sdílela video, které bylo natočeno při návratu vysloužilého chazana štrasburské konzistorní synagogy (odešel do důchodu cca před rokem), když se vrátil po nějakých dvou měsících z nemocnice, kde bojoval s koronavirem. A tak jsem si řekla, že vám o něm něco málo napíšu, protože tenhle chazan je pro mě v určitěm směru velkou inspirací, jak bych htěla bohoslužby vést (když už je občas vedu).

Isaac Ouaknine, kterému nikdo neřekne jinak než Jacky, se narodil v Casablance a je tedy zřejmé, že není aškenázský žid. Jeho rodina přibyla do Štrasburku v 60.letech. Jacky začal vést bohoslužby už ve 13 letech, samozřejmě neprve v sefardském ritu. Jeho talent a hlas ovšem neunikly tehdy ještě velké, bohaté a prosperující aškenázské komunitě a ta Jackymu udělala nabídku, která se neodmítá-nabídla místo chazana s velmi, velmi slušným platm, který si sefardská komunita dovolit nemohla, pokud se naučí aškenázskou liturgii. Jacky se ji rychle naučil (i s aškenázskou výslovností!) a stal se tak chazanem hlavní konzistorní synagogy. V téhle synagoze chazan i rabín nosili talár a takovou tu zvláštní čepici a šámes žaket a dvourohý napoleonský klobouk (tohle jsem tady ještě viděla, když jsem přijela do Štrasburku, pak šel šámes do důchodu a takhle tradice se pomalu vytratila...a nový rabín už nosí kaftan).

fotka z webu http://judaisme.sdv.fr/histoire/rabbins/hazanim/ouaknine.htm# (v popředí Jacky Ouaknine, vzadu bývalý vrchní rabín René Gutman)

Náš chazan, operní zpěvák, se samozřejmě s Jackym zná a vždycky o něm říká, že mohl být jedním z nejlepších, n-li nejlepší, chazan v Evropě, kdyby tak strašně neřval a nedělal u toho šaškárny. Ale mě tenhle jeho "anarchistický přístup" fascinuje. Jasně, když jsem šla do konzistorní synagogy poprvé, už na chodbě jsem si říkala, že ten chazan hrozně huláká a navíc takovým kvákavým hlasem. Brzy jsem ale pochopila, že jeho síla hlasu má nespornou výhodu-je ho v pohodě slyšet i na ženské galerii. Štrasburská synagoga není sice tak velká jako ta plzeňská, ale i tak to chce pořádné plíce, aby bylo dobře slyšet. A pak jsem si začala všímat i toho, jakým způsobem, tenhle chazan vede bohoslužby-s lehkostí a hravostí. Místy, jako by to ani nebral vážně. Jak sbor občas bojuje s tím, že se Jacky vytasí s melodií, která nebyla dohodnutá a rychle loví noty na tu, kterou si na poslední chvíli vybral a začal zpívat. Jak rázuje po synagoze se svitkem Tóry, potřásá si s rukama, poplácává ostatní po ramenou a občas někoho štípne do tváře (představte si pětašedesátiletého chazanam co měří asi metr šedesát a má bříško, co štípe do tváře sedmdesátiletého kongreganta...). Tohle chování samozřejmě mnohým lezlo na nervy (a mnozí nechápali, že mu to vrchní rabín toleruje), ale přesně tenhle mix vážnosti a hravosti bych chtěla umět vytvořit. Nemám ambice štípat nikoho do tváře, to není můj styl, ale umět vést bohoslužbu s lehkostí a vtipem a mít liturgii tak v malíčku, abych byla schopná vytáhnout z rukávu nějakou jinou melodii, pokud bych zrovna měla pocit, že se hodí líp. Jeden čas jsem si pohrávala  myšlenkou požádat našeho chazana, zda by mi nzprostředkoval konzultace právě s Jackym, ale nikdy jsem si netroufla (jsem ženská, že jo...), ale třeba se ještě někdy odhodlám. Koneckonců, nic horšího než odmítnutí, se mi snad stát nemůže...

Na youtube jsou jeho tři (vizuálně dost strašná) videa, která vytvořil s Remi Boosem, tak jen pro ilustraci Hištabati ma tagidu chaim Jisrael