Svitek Tóry

Tóru, alis Pět knih Mojžíšových, lze najít ve dvou podobách. Jedna z nich je klasická knižní, často navíc i s komentářem, nebo překladem a říká se jí Chumaš. Takový chumaš používám i já a když tady na blogu cituji Tóru, používám právě tenhle chumaš s překladem rabiho Sidona. Na pravé stránce je vždy text v hebrejštině, včetně vyznačených samohlásek, značek pro kantilaci a kapitola a verš. Na levé straně je pak český překlad. Ovšem když se při bohoslužbě čte z Tóry, nečte se z chumaše, ale ze svitku, přesně takového, jaký byl používaný před tisíci lety a text je bez jakýchkoliv značek, jen nad některými písmeny jsou korunky a občas jě některé písmeno větší, nebo menší, nebo napsané nějakým zvláštním způsobem. Takže ten, kdo čte (respektive zpívá=kantiluje, protože melodický přednes Tóry je jedna hezký a druhak melodie zlepšuje porozumění textu-důrazy na správné slabiky, emoční zabarvení, tedy za předpokladu, že posluchači umí hebrejsky) musí znát text i melodii předem, a nebo nakukovat do vedle položeného chumaše.

Svitek Tóry je jednoznačně to nejvzácnější, co v každé synagoze lze najít, a proto se k němu také všichni chovají s velkou úctou. Pokud by se stalo, že by svitek upadl na zem, musí se celá komunita postít. Pokud je v textu chyba (i třeba jen jedno špatně čitelné písmeno) nebo je svitek jinak poškozený,nesmí být používaný pro veřejné čtení a musí být opraven (svitek je takzvaně pasul-neplatný). Je-li poškozen tak, že už opravit nelze, nesmí být jen tak vyhozen do smetí, ale uložen v genize (speciální místnost v synagoze) nebo pohřben na hřbitově. Takové genizy jsou neocenitelným zdrojem informací pro archeology a například proslulá káhirská geniza ukrývala náboženské i obchodní dokumenty z let 870-1880.

Svitek vypadá tak, jako ve starověku běžně knihy vypadaly. Jsou to pergamenové obdélníky (pergamen je kůže zpracovaná tak, aby se na ni dalo psát, v tomto případě se jedná o kůži z košer zvířat, obvykle krávy nebo ovce) sešité k sobě do pruhu, který je akorát dlouhý, aby se na něj vešel celý text. Okraje pergamenu jsou připevněny ke dvěma dřevěným tyčím (ec chajim=strom života), na které se navinuje.  Svitek Tóry speciálně vyškolený písař (sofer) opisuje z předlohy, používá speciální inkoust, font písma a píše brkem. Píše vždy jednotlivé archy pergamenu zvlášť a jsou sešité k sobě až na závěr. Vždy, když se chystá napsat Boží jméno (tetragrammaton), jde se nejprve ponořit do mikve. Z praktických důvodů tam samozřejmě neběhá jen kvůli jednomu každému napsání, ale nechává volná místa a vždy po nějaké době zajde do mikve a pak doplní text do mezer. Než napíše celý svitek, trvá mu to zhruba rok a půl. Samozřejmě taková sranda něco stojí a cena nového svitku se v současnosti pohybuje kolem 35000 dolarů.

Také svitek nenecháváme jen tak válet. Obě dvě tyče s navinutým svitkem jsou svázané k sobě povijanem a přes svitek natažený pláštík. Nahoru na tyče přijde ještě koruna a nebo dvě „granátová jablka“ (rimonim) se zvonečky, zavěsí se ukazovátko (při čtení na Tóru nehamtáme prsty), aby se nezatoulalo a někdy ještě i štít, na kterém je cedulka, která část Tóry se právě tento týden čte, nebo ke které pasáži je aktuálně svitek srolován. A pak už je možné Tóru uložit do aron ha-kodeš (schránka na Tóru).

Kongregace mají různý počet svitků (minimálně jednu, ale ideálně alespoň tři), samozřejmě čím bohatší obec, tím více svitků, zdobnější pláštíky a koruny.

Svitky Tóry, jen v plášti, bez koruny a salších ozdob v již nepoužívané synagoze v Mutzigu (všechny svitky zde jsou pasul-nepoužitelné)

Rozvinutý svitek (opět pasul a opět zrušená synagoga v Mutzigu)