Tefilin, mezuza, talit a Šema Jisrael

Jak spolu všechny tyto pojmy souvisí? Začnu od konce. Šema Jisrael (Slyš Izraeli) je asi nejznámější židovská modlitba, kterou jsme povinni říkat dvakrát denně-ráno a večer. Technicky vzato to ale žádná modlitba není, ale jsou to tři pasáže z Tóry.

Slyš, Jisraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden! (když recitujeme Šema, tak tady ještě přidáváme: Požehnané je jméno království Jeho na věky věků.)

Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a z všech svých sil! A ona slova, která ti dnes přikazuji, měj ve svém srdci! Vštěpuj je svým synům a mluv o nich sedě ve svém domě a jda po cestě, uléhaje a vstávaje! A přivaž si je za znamení na svou ruku a ať jsou ti šperkem mezi očima! A napiš je na veřeje svého domu a do svých bran! (Deuteronomium 6:4-9)

Budete-li poslušni mých příkazů, jak vám dnes přikazuji, abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v příhodnou chvíli, podzimní a jarní a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a svůj olej. A dobytku dám trávu na tvém poli a ty se najíš do sytosti. Střežte se však nechat se svádět svým srdcem, abyste se odvrátili a sloužili jiným bohům a klekali před nimi! Pak by se na vás vzplanul Hospodinův hněv, uzavřel by nebesa, nebylo by deště, půda by nedávala úrodu a vy byste z té dobré země, kterou vám dává Hospodin, rychle zmizeli. Mějte tato má slova na srdci a na mysli a přivažte je jako znamení na svou paži a jako šperk mezi své oči! A učte jim své syny a mluvte o nich sedíce doma a kráčejíce cestou, uléhajíce a vstávajíce! A napiš je na veřeje svého domu a do svých bran! Aby se na té půdě, o níž Hospodin vašim otcům přísahal, že jim ji dá, rozmnožily vaše dny a dny vašich synů na tak dlouho, kolik je dní nebes nad zemí. (Deuteronomium 11:13-21)

Hospodin pravil Mošem, říkaje: „Pověz synům Jisraele a řekni jim, ať si v každém pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně a ať přidají do třásně na každém cípu modrou nit. Bude vám součástí třásně, a budete se na ni dívat a připomínat si všechny Hospodinovy příkazy a budete je konat a nebudete se spouštět za svým srdcem a za svýma očima, jimiž se necháváte svádět. Abyste měli na paměti a plnili všechny mé příkazy a byli svatí svému Bohu! Já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž vás vyvedl ze země Micrajim, abych vám byl Bohem, já, Hospodin, jsem váš Bůh!“ (Numeri 15:37-41)

Tefilin jsou realizací příkazu přivázat si Hospodinova slova na svou ruku na mezi oči. Tento příkaz se v ortodoxii často používá jako důkaz toho, že Mojžíš dostal na Sinaji nejen psanou Tóru (tedy to, co je dnes Pět knih Mojžíšových), ale i takzvanou ústní Tóru-prováděcí předpisy, které byly později sepsané v Talmudu. Protože v Pěti knihách Mojžíšových není ani čárka o tom, JAK bychom si měli přivázat Hospodinova slova na ruku a mezi oči. Praktická realizace vypadá takhle:

Izraelský voják s tefilin (krabička+pásek na hlavu a ruku), fotku jsem upytlačila na internetu, fotit selfíčko s tefilin ani talitem nebudu.

Uvnitř těch dvou malých krabiček,kterým se říká batim (domečky) jsou svitky pergamenu se čtyřmi pasážemi z Tóry, které se o tefilin zmiňují. Dvě z nich jsou právě součástí Šema a dvě jsou z knihy Exodus.

Tefilin se pochopitelně nenosí celý den, ale nasazují se jen na ranní modlitbu (a pouze během týdne, nikoliv o šabatu. Protože jsou znamením a šabat je sám o sobě znamení (že jsme židi) a šlo by tedy o zbytečnou duplikaci). Tradičně mají tuto povinnost jen muži, protože jde o micvu, která má své časové určení a z takových micvot byly ženy z praktických důvodů vyňaty. Nicméně v dnešní době praček, myček atd. není důvod, proč by tuto micvu neměly plnit i ženy a i mezi ortodoxními (hlavně mezi moderně ortodoxními) židovkami pomalu narůstá počet žen, které tefilin používají. Samozřejmě se to neobejde bez vášnivého odporu tradicionalistů.

Název tefilin je odvozen od slova tefila=modlitba. Někdy se používá také název fylaktéria z řeckého phylacterion=ochrana, amulet, což ovšem značí hluboké nepochopení funkce tefilin a jak řekl jeden rabín, jehož jméno si nevybavuju: "Ten, kdo tefilin říká fylaktéria, ten je zaručeně nepoužívá!" 

Mezuza je malá krabička, ve které je svitek pergamenu a na něm jsou ručně napsány opět dva odstavce z Šema Jisrael, které se o mezuze zmiňují. Mezuza je umístěna na veřejích zhruba ve výšce ramene dospělého člověka, pod úhlem 45 ° směrem dovnitř. Pro splnění micvy stačí právě jedna mezuza na hlavních dveřích do bytu/domu, nicméně ortodoxnější židé mívají mezuzy na dveřích každého pokoje kromě koupelny, záchodu a kuchyně. Prodávají se i mezuzy do auta, ale nechápu proč, asi pro obchodní cestující, kteří v autě prakticky bydlí???

Zas jeden obrázek upytlačený z webu, tentokrát mezuza a svitek, který se pak sroluje a dá dovnitř.

 

Cicit alias třásně. Protože dnešní módní trendy jsou značně odlišné od těch v době darování Tóry na Sinaji, k realizaci micvy (tedy k připevnění cicit) se dnes používá speciální kus oblečení zvaný talit. Existují dva druhy talitu, nejprve tedy ten běžnější zvaný talit gadol (velký talit)-je to obdélníkový kus látky a v jeho rozích jsou přivázány cicit (třásně), byl inspirací při tvorbě izraelské státní vlajky. Nosí se při ranní modlitbě, v aškenázské tradici jej nosili jen ženatí muži, v sefardské tradici všichni muži starší 13 let a v reformním židovství nosí talit i ženy (a stejně jako v případě tefilin i talit se začíná objevovat i mezi moderně ortodoxními ženami). 

Schématický obrýzek velkého talitu (nahoře) a k porovnání izraelská vlajka. Podobnost čistě náhodná (obrázky opět upytlačeny na webu).

A pak ještě existuje talit katan (malý talit), který vypadá jako nátělník nebo tričko s cicit a nosí se pod košilí. V naprosté většině případů ho nosí pouze ortodoxní muži (už od malička, takže se dá koupit i talit katan s medvídkem a tak). Ortodoxie se nemůže shodnout, zda „..a budete se na ně dívat“ znamená celý den (to jsou ti, co nosí cicit z kalhot ven) a nebo jen ráno a večer při oblékání (to jsou ti, co nosí cicit zastrčené do kalhot).

 Talit katan v reálu. Tady ve Štrasburku lze potkat celkem dost mužů, kterým čouhají cicit, v ČR je to dost vzácnost. Obrázky opět upytlačené.

K cicit se váže moc pěkné vyprávění z Talmudu o jednom studentovi, který vždy dbal na to, aby měl cicit na sobě. Jednou se dozvěděl o velmi krásné prostitutce, která si za svoje služby žádala značnou sumu. Nicméně student peníze našetřil, sjednal si schůzku, zaplatil a když už se svlékal, tak ho přes obličej švihly právě jeho cicit. Muž si uvědomil, co to vlastně chce udělat a zase se oblékl. Prostitutka se ho zeptala proč, zda se mu nelíbí (něco takového se jí totiž ještě nestalo). On jí vysvětlil, že jak ho přes obličej švihly cicit, připoměly mu „...a nebudete se spouštět za svým srdcem a za svýma očima, jimiž se necháváte svádět“ a odešel. Na prostitutku udělal takový dojem, že vyhledala jeho učitele (rabína), konvertovala a vzali se a žili spolu šťastně až do smrti.