Avi: Parašat Vajišlach (Gen. 32:4 – 36:4)

V naší paraše Vajišlach je několik momentů, které naši rabíni hojně a často kriticky hodnotí. Jednou takovou událostí je setkání bratrů Ezaua a Jákoba a tou druhou je pomsta, kterou provedli Izraelci pod vedením Šimona a Lévího kvůli únosu své sestry.

Ta první událost je setkání bratrů po letech. U Jákoba vzbuzuje oprávněné obavy. Bratr stále neodpustil ztrátu požehnání pro prvorozeného. Jákob se na to setkání připravuje ve třech krocích: posílá dopředu ponížené posly s dary, modlí se k Bohu a připravuje se na boj. Někdo to má za skvělou přípravu a správnou diplomacii. Vždyť Ezau s sebou má 400 ozbrojenců a dobrá vůle se čekat nedá. Je tu mocenská převaha, které má Jákob čelit. Někteří komentátoři to ale mají Jákobovi za zlé. Copak zapomněl, že je v Boží péči? Je opravdu nutné se tak před tím strašným bratrem ponižovat? Ramban dokonce, s odvoláním se na Midraš Raba tvrdí, že kdyby se králové z doby II. Chrámu tak nelísali k Římanům, nezažili by pak takovou pohromu. Existují i milosrdnější komentáře, ale tohle střetnutí s mocí nás nutí k zamyšlení: kdy je dobré při takové příležitosti vyjít vstříc a projevit i určitou míru úslužnosti tváří v tvář přesile a kdy je naopak nutné projevit v takové chvíli naopak víru a vlastní odhodlání. Nekompromisnost zélótů taky nebyla vždcky nejlepším řešením, takže to je samozřejmě na posouzení konkrétní situace. A někdy to bývá i naopak. Politici se lísají k nám, aby ukázali naoko svou vlídnější tvář. A na nás je, abychom posoudili, jestli projevíme určitou zdvořilost, a nebo se odmítneme stát jejich fíkovým listem, nebo jak se dnes říká - užitečným idiotem, který má vylepšit jejich pošramocenou reputaci.

Tou druhou, spornou událostí byla msta, která se zvrhla v masakr. Ve 34. kapitole se můžeme dočíst, že synové Jákoba masakrují kenaánské město za to, že knížecí syn unesl a znásilnil jejich sestru Dínu. A pomohli si přitom úskokem- kníže navrhnul Jákobovi, aby nechal dceru jeho synovi za ženu a aby uzavírání manželství mezi členy obou rodů bylo bráno jako běžné a přípustné. Synové Jákoba k tomu řekli, že je to možné pouze v případě, že budou muži z toho města obřezáni. Ti to učinili a Jákobovi lidé využili jejich oslabení, vytáhli pod vedením Šimona a Lévího a všechny zabili. Komentátoři tvrdí, že pouze ti dva chtěli masakr. To říká například Ramban. A že ti ostatní chtěli pouze vysvobodit Dínu.

Taková šílenost se nedá omluvit. I když je jasné, že o upřímnosti slov knížete by se dalo s úspěchem pochybovat. Protože když mluví o plánu smíšených manželství ke svým lidem, přidává k tomu slib, o kterém při jednání s Jákobem řeč vůbec nebyla. Říká: „Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit nám?“ (Berešit 34,23) Tu smlouvu si tedy od začátku vykládal po svém. Něco jiného je ale vysvobodit Dínu a potrestat konkrétního viníka a něco jiného je zmasakrovat a vyloupit celé město. Jákob to těmto synům taky nikdy neodpustil a dokonce ještě na smrtelném loži říkal o Šimonovi a Lévím: „Do jejich úmluvy ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky.“ (Berešit 49,6) Těžko se dá přehlédnout pobouření a pocit studu v těch slovech. Ramban ho popsal jednoduše jako chilul haŠem = znesvěcení Jména. Je to asi nejvýstižnější pojmenování této události.

Jsme vyzývání k tomu, abychom byli svatí. Nikdo z nás není bez chyby, bez hříchu. Tóra to ve svém textu i na postavách pro nás nejvzácnějších nijak nezastírá. Proto tu popisuje i tenhle odporný čin. Ale jen jako výstrahu- tak takhle tedy ne!

  Na závěr bych si dovolil připomenout slova rabína Josepha Telushkina na téma chilul haŠem = znesvěcení Božího Jména.  On říká, že se projevuje třemi způsoby :

-          Když Žid svým nepoctivým nebo odporným chováním vůči nežidům způsobuje, že oni pak hledí na Židy nebo na judaismus s pohrdáním

-          Když se zbožný Žid  chová takovým způsobem, který způsobuje u nenáboženských Židů vznik  negativních názorů na judaismus a na zbožné Židy

-          Když se Židé vzdávají judaismu, aby unikli pronásledování, nebo aby z toho měli užitek.

V každém případě jsme zavázáni k tomu, abychom svoje jednání vždycky posuzovali z morálního hlediska, které vychází z Tóry, a podle něj se i řídili ve svých životech.