Dnešní paraša z II.
Knihy Mojžíšovy se celkem oprávněně nazývá Mišpatim,
protože je napěchovaná zákony, čili micvot, právními
ustanoveními pro Izrael- tak, jak je Mojžíš přejal od Boha.
Posledně jsme z té spousty příkazů probírali to zneužívané
„oko za oko“, a dnes se podíváme na další z nich: „Buď
dalek každého klamu“ - midbar šeker tirchak (Šemot
23,7).
Moje oblíbená knížka: Mesilat
Ješarim (Stezka spravedlivého) v jedenácté
kapitole zevrubně popisuje různé úrovně lží, které existují
mezi lidmi. Vymezuje tyto úrovně v sestupném pořadí podle jejich
destruktivnosti. Rabi Moše Chajim Luzzatto tam píše: Mudrc (král Šalomoun) nás informoval, že toto vše je v rozporu
s vůlí Stvořitele i s vůlí jeho zbožných, jak je
psáno (Přísloví 13,5): „Spravedlivý nenávidí každý
klam!“ To je to, oč tu jde, když se píše: „Buď dalek od
každého klamu.“ Má nás to upozornit na tu ohromnou míru
distance, vzdálenosti , doslova uprchnutí od lži…
Naši moudří v Talmudu učí, že
„Pečetí Svatého, Jediného, je pravda“ (traktát Šabat
55a). A teď, když pravda je to, co si Bůh vybral jako svou
pečeť, jak asi milá, nebo naopak ohavná, je mu naše vzájemná
konverzace! Vždyť pravda je jedním z pilířů, díky nimž
svět existuje (+ soud a mír; Pirkej Avot 1,18).
Při jedné příležitosti HaRav
Segal citoval následující příhodu, jak je zaznamenána v Sefer
Chasidim:
Jednou se stalo, že zlý člověk
řekl moudrému muži: „Kdybys mě vedl cestou pokání v jedné
věci, udělal bych to, bez ohledu na potíže, s tím spojené!“ Moudrý muž odpověděl: „Dobrá, tak už nikdy nelži a tvé
pokání bude přijato.“
Když se pak ten zlý muž chystal
krást, řekl si: „Kdyby mě chytli a já přiznal, že jsem
kradl, pověsí mě. A jestli to popřu, budu lhát.“ A tak se
raději té zlodějny vzdal. Jindy mu král svěřil nádobu se
zlatem a stříbrem. (zřejmě tomu darebákovi věřil více než
ministru financí ) Jeho zlý sklon
ho ponoukal, aby ji ukradl. Muž se ale znovu zamyslel: „Kdybych
měl pronést falešnou přísahu, pak bych musel porušit slovo,
které jsem dal svému učiteli.“ A opět se ovládl. I při další
příležitosti, kdy už by jindy bez zábran spáchal jistý
nemorální čin, si zase řekl: „Kdyby mě chytli a já bych
lhal, porušil bych instrukce svého učitele.“ A ovládl se. Tímto
způsobem nakonec činil pokání ze všech svých hříchů.
Ten klam, lež, to není jen“ lživé
slovo“ (Přísloví 30,8) a“ jazyk lstivý“ (Sofonjáš
3,13). Ten příkaz, midbar šeker tirchak, se neomezuje
jenom na řeč . Poměrně dlouhá berajta (traktát
Šavuot 30b -31a) ukazuje, jak člověk může toto
napomenutí porušit i skutkem: Učitel tam říká svému žáku:
„Znáte mě, nezalhal bych, i kdyby mi někdo nabídl sto mane
(podle Chazon Iš to představuje 480 gramů stříbra). A teď mi
jeden člověk dluží mane, ale mám jen jedno svědectví (na podporu mého nároku).“ Víme, že u těchto soudů se
vyžadovalo svědectví dvou, na sobě nezávislých svědků. Odkud
víme, že žáku není dovoleno svědčit, a tak poskytnout žalobci
potřebnou dvojici svědků? Je to proto, že jsme učeni: midbar
šeker tirchak- „vzdaluj se lživých slov“. Gemara se ptá:
opravdu to odvodíme z midbar šeker tirchak? Jistě, (byl žákem, tak to udělá) on může říkat přímo lež a tak
přestoupit příkaz: „nevydáš proti svému bližnímu křivé
svědectví“ (Šemot 20, 16). Ale může to být spíš i
tak jako v následujícím případu: Učitel říká svému
žáku: „Mám jisté jedno platné svědectví. Přijď a stůj
tam (u soudu vedle svědka) a neříkej ani slovo, takže
nebudeš muset ani zalhat. (Tím, že to samotné bude vytvářet
dojem potřebné dvojice svědků, bude to vytvářet nátlak na
základě falešně vyvolané představy- tak to vidí Raši). I
toto je zakázáno, neboť je psáno: midbar šeker tirchak.
Takže odtud vidíme, že tento příkaz se nevztahuje jen na řeč,
ale i na skutky, které něco falešně předstírají.
Ten, kdo si přeje napodobovat svého
Stvořitele, musí zajistit, aby všechny jeho záležitosti, řeč
i činy mohly nést „pečeť“ pravdy. Jinak by se mu mohlo stát,
že ho spravedlivý bude nenávidět tak, jak se nenávidí lež a že
svým jednáním bude bortit jeden ze základních pilířů podstaty
světa.
Takže na to mysleme, aspoň o
chloupek víc než nebožtík v tomto vtipu: Zemřel bohatý
žid. Notář čte poslední vůli: „A Karlovi, mému milému
Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj v závěti
vzpomenu, posílám srdečný pozdrav.“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire