Dvě otázky

V sobotu po studiu Talmudu jsme pozvali Izáka, který  studium vede, aby u nás zůstal na večeři a mohli jsme si popovídat. Už dlouho se nám ho totiž nepodařilo pozvat na šabatovou večeři, protože finišuje doktorát a má spoustu práce a u nás v brzké době hrozí menší přestávka ve zvaní hostů na šabat (jak dlouhá bude závisí na tom, jak "společenský" bude náš potomek).
A jako obvykle se hovor stočil i na komunitu. V nedávné době nám přibylo několik dětí do kurzu Talmud-Tóry, kterou Izák učí a také dva smíšené páry (muž-žid a manželka nežidovka), které čekají chlapce a chtějí ho nechat obřezat a konvertovat a vychovat jako žida. A Izák položil dvě docela zásadní otázky: 1. Nepodporuje liberální židovství svou akceptací smíšených párů asimilaci? a 2. K čemu je kurz Talmud-Tóry pro děti z rodin, které doma nedělají nic židovského, nevytváří to jen zmatek v jejich hlavách?
Izák je z ultraortodoxní, ale vzdělané rodiny, a prošel klasickým židovským vzděláním včetně 5 let v ješivách v Izraeli, nakonec všechno opustil a šel studovat na univerzitu. Nicméně se mu podařilo zachovat dobré vztahy s jeho rodinou, byť to znamená kompromisy na obou stranách. A i když už je to nějakých deset let, co není šomer micvot (nedodržuje přikázání), pořád ještě nevyřešil, jaký vztah k tradici by mu vlastně vyhovoval. A protože má tradiční židovské vzdělání, když přibyl do naší komunity, těžko chápal, že je možné dodržovat jen něco, nebo dodržovat mnohem mírněji (například fakt, že my s Elim máme sice nastavený ohřev jídla na šabat, zásobník s horkou vodou a naprogramovanou myčku, ale normálně rozsvěcíme a zhasínáme elektrická světla). Pro něj to bylo "všechno, nebo nic". Postupem času si přečetl ledacos o liberálním židovství a zjistil, jak to chodí v tradičních alsaských rodinách, jejichž praxe také obvykle moc nekoresponduje s Šulchan Aruchem (jak mi jednou řekla paní z takové rodiny: "já dělám o šabatu všechno, kromě šití, na šabat se nešije").

Ale k těm otázkám. První otázka zaznívá často od ortodoxních židů a samozřejmě je to zcela legitimní dotaz. Jak nastavit hranice tak, aby na jednu stranu byla jasně srozumitelná informace, že standardem jsou židovská manželství (eventuálně konverze nežidovského partnera ještě před svatbou) a zároveň neostrakizovat ty, jejichž partnerský život tomuto ideálu z nějakého důvodu neodpovídá. Na příkladu dvou rodin v očekávání, které přibyly do naší komunity, aby konvertovaly jejich budoucího syna, lze ovšem ukázat, že velmi často si páry vůbec moc otázek předem nekladou a situaci řeší, až když nastane. Tyto páry se nesnažily přesvědčit rabína, aby je oddal, nehledaly "schválení" jejich vztahu židovskou komunitou. Komuntu vyhledaly, až když zjistily, že čekají dítě a to dítě bude chlapec (trochu je podezírám, že kdyby to byla holčička, tak by otázka její židovské identity byla mnohem méně naléhavá). Pro mě je tedy ta hranice tady-a priory bychom neměli smíšené sňatky podporovat (t.j. rabíni by na nich neměli nijak participovat, což se mimochodem v Evropě, alespoň té kontinentální, neděje), ale měli bychom umožnit takovým rodinám a posteriori, aby zůstaly součástí židovské pospolitosti a předaly maximum svým dětem (pokud se na tom pár dohodne, samozřejmě, není možné aby vychovávat dítě jako žida proti vůli druhé partnera). A když už jsme u toho, je také potřeba, aby židé měli možnost si někde židovského partnera najít, to také dneska není žádná legrace, zejména pro ty, kdo nejsou ortodoxní (ale v malých komunitách je to problém i pro ně).

A tím se plynule dostáváme k druhé otázce-k čemu je Talmud-Tóra, pokud rodina nedodržuje vůbec nic? A to se mimochodem netýká jen smíšených párů, Izáka vykolejil chlapec z židovské rodiny, který netušil, co je to šabat...Je dobrý nápad, aby rodiče posílali svoje děti na Talmud-Tóru, kde se dozvědí, že židé o šabatu nepracují, že děláme kiduš, že v pátek zapalujeme svíčky, že jíme chalu...když nic z toho nikdy doma neviděly a nezažily? Já chápu, že se rodiče snaží předat alespoň něco, ale je potřeba, aby si uvědomili, že židovská identita a židovství obecně začíná v rodině a hodina a půl Talmud-Tóry jednou týdně nebo jednou za dva týdny na tom nemůže nic změnit (zdá se, že úspěšnější je v budování židovské identity židovský skaut, ve Francii zvaný Ěclereurs israelites). Myslím, že tady je odpovědnost na vedení komunity, aby rodičům, zapisujícím své děti do kurzů Talmud-Tóry, opakovaně připomínalo, že je potřeba, aby se alespoň aktivně účastili života komunity, když už doma nedodržují nic a nebo jen velmi málo. Aby ty kurzy měly alespoň nějaký smysl...