Avi: Parašat Ki Tisa (Šemot 30,11 – 34,35)

Dnešním čtením parašat Ki Tisa se dostáváme k okamžiku, kdy Mojžíšovi na hoře Sínaj končí to čtyřicetidenní Boží školení. Čteme tam: „Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sínaj mluvit (Hospodin), dal mu dvě desky svědectví…“ (Šemot 31,18)

V té větě – vajiten elMoše kechaluto ledaber- je jedno slovo napsáno nesprávně. Aby se to dalo číst kechaluto, muselo by se v tom slově doplnit mezi písmena lamed a tav písmeno vav. Takže tak, jak je to zapsáno ve skutečnosti, by se to mělo číst spíše jako kechalato- čili jako jeho nevěsta. Raši tenhle postřeh z Tanchumy uzavírá s tím, žeTóra byla Mojžíšovi předána jako dar, stejně jako je nevěsta dána ženichovi, protože se nemohl všechno naučit v tak krátké době.

Midraš Raba k tomu uvádí: Rabi Avahu řekl: Během 40 dnů, kdy byl Mojžíš v Nebesích, se naučil Tóru a zapomněl to. Mojžíš řekl Hospodinu: „Pane světa, už (jsem se učil) 40 dní a nic nevím!“ A co udělal Svatý, ať je požehnán? Když skončilo 40 dní (Mojžíšovy dřiny při učení), daroval Mojžíšovi Tóru jako dar. (Šemot Raba 41,6)

Ale jestliže měl Hospodin darovat Tóru Mojžíšovi jako dárek, proč se potom musel Mojžíš nejprve 40 dní dřít? Proč ten dárek nemohl převzít okamžitě? Alšich k tomu říká, že Tóru nelze získat bez námahy. Student se musí namáhat každý den, s tím největším úsilím a využívat všechny své přirozené schopnosti k pochopení Tóry, kterou studuje. Teprve takové snažení pak může přinést ovoce v tom, že skutečně pochopí Tóru a udrží si ji a to i za hranicemi svých vrozených schopností.

Steipler gaon dokonce říká, že i ten, kdo má veliké potíže s pochopením Tóry, pokud opravdu vynaloží velké úsilí, zaslouží si, aby se stal gadol baTora, velkým učencem Tóry, i když se zdálo, že je to nad jeho přirozené schopnosti. A aby pozvedl sebevědomí těch sklíčených, co si v tomhle nevěří, uvedl příklad z knihy Sefer Chut HaMešulaš. A v ní se mluví o chlapci, kterému bylo tak 16-17 let a v Drážďanech přišel ke slavnému učenci Chatam Soferovi a řekl mu, že jeho duše touží studovat Tóru. Když to slyšeli bachurim, žáci z ješivy, tak se mu smáli. Nedovedli si představit, že by se chlapec jeho věku, který se předtím nikdy neučil, mohl nyní věnovat studiu Gemary.

Chatam Sofer je ale napomenul: „Proč se smějete? Každý, kdo se chce učit, nechte ho přijít a učit se.“ Přivedl chlapce blíž a pokynul svým žákům, aby se u něj hodinu po hodině při učení střídali. Tenhle chlapec ale měl víc problémů, než že by byl jen takovým pozdním začátečníkem. Měl velké problémy s chápáním a všechno, co se naučil, do příštího dne zapomněl- jako kdyby se to ani nikdy nedozvěděl!

Přesto všechno jeho silná touha po Tóře nezmizela a studoval s tou největší pečlivostí. „Každému, kdo se chce očistit, je poskytnuta pomoc z Nebes“ (Šabat 104a). A tohle talmudické ujištění u něj platilo stoprocentně. Postupem času byl stejně tak bohabojný, jako i vynikající učenec Tóry. Nakonec byl v Mattersdorfu jmenován dajanem (rabínským soudcem), protože byl známý svou spravedlností a také svými znalostmi. Dokonce je i často citován v dílech Chatama Sofera.

Takže, i když o sobě máme pochybnosti, co se týká schopností se učit a naučit- že se budeme 40 dní jako Mojžíš dřít a pak jako by nám v hlavě stejně nic nezůstalo- důležitá je jenom naše touha, vůle a vytrvalost té naší námahy. A pak dostaneme Tóru jako dar, kterého si budeme cenit nade vše.