Avi: Purim 2020

Se zpožděním je tu Aviho interaktivní purimová draša. Když už všichni sedíme doma, můžeme si alespoň zacvičit a nacvičit to na příští rok:

Ke každému slavení svátku Purim je povinností přečíst svitek knihy Ester. Příběh se vztahuje k historické události na perském dvoře, kde Židům hrozil pogrom. K němu nakonec nedošlo, takže je to svátek veselý. Ve svitku Ester se vůbec nevyskytuje Boží Jméno, jako by tu byl Bůh ukrytý za kulisami. I samotná Hadasa - Ester svým jménem naznačuje, že jde o skryté Boží působení, které není na první pohled zřejmé. Ke zvykům patří i to, že jméno hlavní záporné postavy, Hamana, je posluchači přehlušeno řehtačkami, dupáním, křikem- kdykoliv je při vyprávění zmíněno. Já jsem to letos vymyslel tak, abyste mohli reagovat i na ostatní postavy. Tak třeba krále Achašveroše, který tu vystupuje hlavně na oslavách, můžeme při každé zmínce znázornit lehce do strany nakloněnou hlavou, do které pantomimicky kopneme další perskou štamprdličku. Moudrého Mordechaje budeme hrát poklepáním ukazováčku na hlavu, Ester zahrajeme naznačením závoje skrytosti pohybem ruky před obličejem. Vyzkoušeno ? Jdeme na to.

Jak už bylo naznačeno, král Achašveroš nechával vládu v říši na starosti darebákovi, jménem Haman. Ten už za léta svého působení dokázal postavit první čtyři metry říšské dálnice a tak byl širokou veřejností a stranickým tiskem považován za zdatného manažera. Král Achašveroš se tak mohl na plný úvazek věnovat svým pitkám a bonmotům. Jednou nechal před své zpité kumpány předvolat manželku, královnu Vaští. Protože byl náležitě ješitný a dostatečně nekorektní, trval na tom, že královna před nimi musí předvést i své přednosti fyzické povahy. Královna Vaští odmítla a stala se tak feministickou modlou. Byl to ovšem její konec a nastalo hledání nové královny. My už víme, jak konkurz dopadnul, a že byla vybrána dívka lepého zjevu, která navíc nedržkovala – Ester, která se tak usadila na uprázdněný trůn. Její moudrý strýc Mordechaj Esterce poradil, aby neprozradila svůj židovský původ.

Jednou se stalo, že moudrý Mordechaj seděl v královské bráně a zaslechl spiklence, jak se domlouvají na zabití krále Achašveroše. Mordechaj na nic nečekal, poslal o tom zprávu Ester, a ta ji jeho jménem sdělila králi Achašverošovi. Vina byla prokázána, atentátníci potrestáni a celá událost byla zanesena do Knihy letopisů.

Mezitím byla králem Achašverošem oceněna Hamanova úžasnost dalšími státními dotacemi a příkazem, že se Hamanovi musí každý klanět. Haman byl na vrcholu blaha. Ale celou tuhle dětinskou radost mu pokazil Mordechaj. Sedával v bráně a Hamanovi se ne a ne poklonit. Prý proto, že je Žid. A ti se klaní jen Bohu. Ale jak známo, slovo Bůh se tu nevyskytuje. Prostě nepoučitelný Žid, jak mi nedávno napsal jeden zlý anonym… A Hamanovi bylo málo navždy se zbavit Mordechaje, rozhodl se vyhladit všechny Židy- se stejnou dojemnou péčí se také ten můj anonym zmínil i o mé rodině. Je to stále se opakující příběh…

Haman spěchal za králem Achašverošem. A Haman krále přesvědčil, že Židé jsou potížisté a že když král dovolí, Haman ho této starosti nadobro zbaví. Achašveroš, lihový král perské říše, s ním souhlasil a pomocí losů = purim vybrali vhodný den k této pohromě. Za to Haman slíbil králi Achašverošovi širokou paletu sazeb DPH na pivo a lihoviny. Mordechaj se o chystaném pogromu dozvěděl ,a vyzval Ester, aby se Židů u krále Achašveroše zastala. Ester dobře věděla, že nemůže jednoduše ke králi přijít a o něco ho žádat, to by ji mohlo stát hlavu. Vyzvala tak Mordechaje, aby shromáždil všechny Židy a společně se postili ,že ona udělá to samé. Zase tu není zmíněn Bůh, ani žádné Boží Jméno, ale všichni tušíme, ke komu se v takové nouzi obraceli.

Ester se dvakrát po sobě dostalo cti, že ji král Achašveroš pokynul a nechal ji přistoupit k sobě. Vždy se jí zeptal : „Co je ti, královno Ester, jaké je tvé přání ?“ A ona ho vždy jen pozvala i s Hamanem na další pivní slavnost. A protože po něm nic dalšího nechtěla, pomyslel si jen něco o konečně ideální manželce. Haman se také cítil potěšen, že je královnou zván jedním dechem se samotným králem. Ale radost mu zase nevydržela dlouho. Zase spatřil Mordechaje a ten se zase neklaněl, ani se strachy netřásl. Přišel domů rozhořčený, ale jeho paní ho uklidňovala : „Copak na něj nemůžeš „zakleknout“? Dej postavit šibenici a ještě bude vzpomínat, že se ti mohl klanět a mít klid, Kalůsek jeden. Už zítra může viset.“ A Hamanovi se ta řeč náramně líbila.

Tu noc ale král Achašveroš nemohl spát a tak si nechal předčítat z Knihy letopisů. Znovu si tak připomněl, jak mu vlastně Mordechaj zachránil život a že se mu zatím vůbec nijak neodměnil. A tak když druhý den za králem přišel Haman, král Achašveroš se ho zeptal : „Copak bych měl udělat muži, kterého chci poctít?“ Haman už se viděl jako ten poctěný a tak si začal vymýšlet a přehánět: „Ať takovému muži obléknou královské roucho, posadí na králova koně, na hlavu vloží královskou korunu a nejvyšší králův dvořan ať jde před ním a volá na všechny strany – toto je ten muž, kterého se rozhodl krám poctít !“ „To je fakt výborný nápad, Hamane, přesně takhle to uděláš a ty sám uctíš našeho hrdinu Mordechaje ! A na nic nezapomeň ! Ať je to vyplněno všechno přesně tak, jak jsi to pěkně vymyslel !“

Co už jiného Hamanovi zbývalo. Musel Mordechajovi vzdávat veřejně poctu v ulicích královského města. Byla to pro něj hrozná potupa a tak potom utíkal domů se zakrytou hlavou. A tam si ještě přisadila jeho žena : „Židy jsi chtěl zabít a Mordechaj je Žid, to není dobré znamení !“ Ale v tu chvíli už volali Hamana ke králi Achašverošovi na hostinu.

Na hostině se zase popíjelo a znovu se král Achašveroš ptal Ester : „Co si přeješ, řekni už konečně.“ A tehdy mu královna Ester řekla : „Ať mi král daruje život, mně i mému lidu. Máme být povražděni, já i můj lid!“ Král Achašveroš se rozlítil a vykřikl : „Kdo by se něčeho takového odvážil ?“ a Ester odpověděla : „Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman !“ Bystří královští služebníci králi poradili, že právě Haman nechal postavit šibenici pro Mordechaje. A král řekl :“Pověste ho na ni!“

A tak pěkně, milé děti ,končí náš příběh . Kdo jinému jámu kopá, tak se z lesa ozývá. Odpusťte mi můj šibeniční humor. A na závěr poslední upozornění : někdy se zdá, že Pán Bůh ani není, ale my víme, že poslední slovo patří právě Jemu. A proto se dnes můžeme radovat a jak nám je přikázáno, opít se tak, abychom neuměli odlišit zlého Hamana od moudrého Mordechaje. Lechajim, na život !