Avi: Chanuka (proslov během včerejšího zapalování všech osmi svíček na chanukíji)

  Svátek Chanuka se historicky vztahuje k úspěšnému makabejskému povstání proti náboženské perzekuci, vyvolané helénizovanými Syřany za Antiocha IV. Epifana v II. století před obč. l. Povstání vedla kněžská, hašmonejská rodina. Po osvobození Jeruzaléma a znesvěceného Chrámu bylo třeba Chrám znovu zasvětit – odtud název Chanuka – svátek zasvěcení. K tomu bylo třeba i neznesvěceného oleje. Podle Talmudu ( Šab. 21b) nalezli Židé jen jediný džbánek neznečištěného oleje, který byl potřeba k tomu, aby v Chrámu mohlo hořet věčné světlo, ner tamid. A tohle minimální množství oleje, které by vydrželo hořet tak jeden den, vydrželo zázračně celých osm dní, než se podařilo opatřit novou zásobu čistého olivového oleje do lampy – proto i dodatečný název svátku chag ha- urim, svátek světel.

  Tento svátek židovského kalendáře je stejně jako například Purim – miderabanan. Čili není ustanoven z Tóry, ale rozhodnutím rabínů. Nic to neubírá na jejich duchovní hloubce, oba přece připomínají Boží zázraky.

  Všichni známe tu běžnou praxi, kdy se při tomto svátku zapalují svíce na speciálním chanukovém svícnu, který má osm ramen. První den svátku se pomocí šamaše, pomocné svíčky, zapálí jedna, druhý den dvě, až nakonec osmý den všech osm svící. Je to taková srozumitelná metafora – přibývání světla, duchovního světla. Však ji se svými adventními věnci se čtyřmi svícemi, postupně zapalovanými, převzali i křesťané. Tady se ale dostáváme k číslu osm.

  V židovské číselné symbolice má téměř každé číslo nějaký svůj zvláštní smysl. Po šesti dnech stvoření a sedmém dni odpočinku nadchází číslo osm jako něco, co přesahuje tento svět, co je jakoby za ním, převyšuje běžnou logiku, co je transcendentní. Řekové byli pyšní   na svoji kulturu a pohrdali Židy kvůli právě takovým věcem, které nechápali: a to byl šabat, roš chodeš a brit mila. Šabat, protože připomínal, že Bůh stvořil svět z ničeho, roš chodeš, protože představoval posvěcování času, a obřízku, tu už nechápali vůbec. Aspekt čísla osm je duchovní světlo, které neignoruje, ale převyšuje rozum. Vzpomeňme si, že osmý syn Jákoba, Ašer, od něj získává požehnání, ve kterém se mluví o oleji, tučném chlebu, a je narážkou na Mesiáše.

  Zvláštním číslem je i 36. To je celkový počet svící, které se během svátku spotřebují. Možná vám to něco připomene – ano, je to lamed vav cadikim = třicet šest spravedlivých, o kterých se říká, že žijí v každé době, a jen kvůli nim může svět existovat. Člověk je natolik člověkem, nakolik je osvícený tím duchovním světlem, o kterém řekl Bůh bezprostředně po jeho stvoření, že je dobré. Stejné slovo je použito při narození Mošeho – tov, dobrý – jako narážka na to, že svému lidu přinese světlo Tóry. Píše se, že spravedlivý je základem světa. Jak je to ve světě se spravedlností, víme všichni. Už Midraš Ejcha říká: „Když ti někdo poví, že je moudrost mezi národy, věř mu, ale jestli ti poví, že je Tóra mezi národy, nevěř mu.“ Ano, svět by musel vypadat jinak, kdyby byla Tóra mezi národy. Protože Tóra staví na nejvyšší stupeň etiku: „Budeš milovat bližního ... neboť JÁ JSEM BŮH.“ Výraznější razítko k tomuto přikázání už snad nelze najít.

  Ale svět, ten „řecký“ si jde svojí cestou. Bertrand Russel, britský matematik, filozof a spisovatel 20. století byl jednou dotázán, proč se nechová tak eticky, jak o tom tak pěkně píše. Dotčeně odpověděl, že taky píše o trojčlenkách, ale není trojčlenkou. Taková odtrženost moudrosti a etiky je židovskému myšlení naprosto cizí.

  Světlo svící představuje světlo Tóry. Tak jako se chanukový svícen staví tak, aby osvětloval v té zimní tmě i kus té vnější temnoty, máme osvětlovat i my okolní „řecký“ svět, který neuznává Boha, a věří jen sám sobě. Máme zářit tak jako Moše, když se vracel z hory s deskami přikázání a obličej mu zářil, až se ostatní lekali. Jak říkají moudří , moudrost Tóry rozsvěcuje tváře. Světlo chanukového svícnu zasahuje i mimo náš soukromý prostor do rešut harabim, do toho vnějšího, veřejného prostoru, který nemá zůstat navždy temný.

  A perlička na závěr: nebyli by to ti správní židovští moudří, kdyby si trochu nezašťourali i v tom počtu osmi svící. Říkají: dobrá, v Chrámu bylo oleje na jeden den svícení, takže první den se svítilo i bez zázraku, takže by se mělo slavit sedm dní a zapalovat jen sedm svící! Vznikla na to téma celá rabínská literatura, s množstvím skvělých nápadů. Například: viděli, že je oleje málo, tak ho okamžitě rozdělili do osmi nádobek, a tak se zázrak projevil už prvního dne, protože už prvního dne by jim to světýlko chcíplo. Další říkají,že odlévali olej, ale že ho ve džbánku neubývalo – čili, zase zázrak  od prvního dne. Jiní zase říkají, že to je tím, že od začátku věřili v Boží zásah, atd.

  Hašmonejci, kteří vedli to makabejské povstání mají už ve svém jménu ukrytou symboliku oleje = šemen, a čísla osm = šmone.

  Můžeme na to všechno myslet, až budeme zapalovat další svíčky na chanukiji. Ve tmě i malé světýlko krásně září, stejně jako každý etický čin, nebo každá tvář, rozzářená moudrostí Tóry.