Ne, nebojte, nejsem tak rychlá, abych už měla odpověď na titulní otázku.
Ale provedla jsem v posledních dnech "průzkum" bojem a nějaký hrubý náčrt toho, kam bych naši domácnost ráda směrovala a co pokládám za možné a relativně snadno realizovatelné. Takže to tady napíšu a za půl roku se můžu podívat, kam jsme se od té doby posunuli.
Začnu tím jednodušším-úklidové prostředky a hygiena obecně
Na webech o bezodpadovém životě se to jen hemží návody na "samodomo" prací prostředky, čističe všeho druhu, ale i zubní pasty a líčidla. Bez mučení přiznávám, že nic z toho nemám v plánu vyrábět, ne proto, že bych to nezvládla (přeci jen, jsem chemik), ale proto, že na to nemám ani čas, ani chuť. Nehledě na to, že naše společnost je založená na dělbě práce a tak domácí výroba naprosto všeho není ani ve všeobecném zájmu. Ve všeobecném zájmu je používat ekologické prostředky, které jsou biologicky odbouratelné, v rozumných baleních, ideálně znovu naplnitelných a nebo zálohovaných. Podařilo se mi najít v jedné nedaleké drogerii eko prací prostředek, který nabízí v litrové láhvi a nebo v 20l kanystru. To mi přijde jako docela rozumná minimalizace plastových obalů, teď ještě najít podobná řešení pro myčku na nádobí a podobně. Kosmetiku požívám jen málo, většinou bio a je pravda, že tady by to ještě chtělo na plastových obalech zapracovat, byť jich nevyprodukuji nijak závratné množství. Odličovací tampony a další jednorázové záležitosti bych ráda vyměnila za pratelné, což by neměla být žádná velká oběť. Bambusový zubní kartáček vyzkouším a uvidím.
Nákupy a kuchyně jsou přeci jen složitější. Na jednu stranu jsou židé, kteří jedí košer nebo alespoň v košer stylu, ve výhodě-jsme zvyklí, že si nemůžeme v obchodě koupit naprosto cokoliv se nám zamane. Takže fáze "odvykání" průmyslově zpracovaným potravinám se nás víceméně netýká. Také jsme obvykle zvyklí vařit. Na druhou stranu je ovšem spousta potravin, které nejsou košer a zároveň bez obalu, alespoň za předpokladu, že nejste vegan.
U zeleniny a ovoce je to jednoduché, stačí se vybavit dostatečným množstvím látkových sáčků a zbavit se tak jednou pro vždy igeliťáků (jen je potřeba se naučit mít při sobě dostatek látkových sáčků, když jdete nakoupit, to je ta složitější část problému). Těstoviny, luštěniny, ořechy a další "zrní" lze sehnat v bezobalových obchodech, jen je opět potřeba nezapomenout doma sáčky. Ze zpracované zeleniny kupuji pouze rajčata v plechovce nebo ve skle (obojí recyklovatelné) a občas mražený hrášek (plastový pytlík, ale ty čtyři sáčky ročně nás nevytrhnou).
U sýrů a mléčných výrobků obecně to začíná být komplikované. Pokud člověk trvá na tom, že sýr musí mít hechšer, pak jediné "bezobalové řešení" je výroba sýrů doma (zde odkazuji na knihu Kláry z Kopce "Domácí mlékař", bude také potřeba si trochu nastudovat otázku kašrutu syřidel, která je komplikovaná a díky její benevolentní interpretaci dovoluje konzervativní židovství konzumaci sýrů z běžné produkce). Ale i pro ty, kdo na hechšeru netrvají nejsou sýry bez obalu zrovna dostupnou záležitostí. Ve Francii máme obchody se sýry, které jsou navíc i ochotné navážit sýry do přinesené krabičky, ale musím si něco nastudovat o skladování, aby si sýry v lednici vzájemně nepovyměňovaly plísňové kultury (navíc v těhotenství jsou nebalené sýry velmi důrazně nedoporučovány kvůli možné kontaminaci listerií, takže dobré sýry jí v tuhle chvíli jen Eli). V principu by ale neměl být problém dorazit k pultu v prodejně s krabičkou a říct si o plátkový eidam...jen je otázka, na koho narazíte na druhé straně pultu. Jogurty kupuji téměř výhradně ve skleničkách, docela se to pronese, zatím pro dvě osoby to celkem jde, ale až nás bude víc jogurtožravců, možná dojde i na nákup jogurtovače (za předpokladu, že se mi podaří Eliho přesvědčit, že domácí jogurt je jedlý a bezpečný). Mléko je v PET-lahvi a s tím asi nic nenadělám (pokud by došlo na domácí výrobu, tak ve Francii lze koupit mléko i ve větší než litrové láhvi). Mlékomaty ani nic podobného se tady nevyskytuje.
Maso a masné výrobky jsou samozřejmě problém. V ČR je problém už jen s jejich dostupností, kterou řada lidí řeší nákupem masa z košer zvířat z běžné nebo bio produkce, ale samozřejmě bez hechšeru. Tady je situace lepší, protože ve Štrasburku je košer řezník. Má chytrá kniha žádá, abychom chodili k řezníkovi taktéž s krabičkou a požádali řezníka, aby zboží navážil do ní. Myšlenka je to hezká, ale nějak mi chybí krabička, do které se vejde celé jehněčí ramínko. A ani náš řezník nemá všechno, například bio košer kuře je pouze balené. A když jsem sháněla před Roš Hašana kachnu, tak jsem sehnala pouze zmražená stehna, vždycky o dvou, na tácku a obalená folií. Náš známý, který pracuje na košer jatkách v Hagenau (rozjel tam e-shop s košer masem a dodává i leckam po Evropě, ale do ČR v tuhle chvíli ne) mi slíbil, že až budou kachny, tak mi dá vědět, abych mohla naplnit mrazák a mít jistotu, že na Roš Hašana budeme mít kachnu. Takže na konci listopadu přišlo echo, že v prosinci budou kachny (asi aby židé mohli také jist na Vánoce foie gras). Objednávka dorazila v pátek, takže v sobotu večer u nás nastaly plastikové orgie, protože kachny byly samozřejmě na tácku a obalené plastikovou folií a poté, co jsem je naporcovala, tak jsem je zas musela v něčem zamrazit. Nemám dostatek krabiček, takže jsem použila sáčky do mrazáku. Ano, vím, že to není zrovna ekolo, ale opravdu netuším, v čem jiném bych to maso měla mrazit? (na svou omluvu dodávám, že se snažím sáčky do mrazáku po použití vymýt a následně znovu použít, samozřejmě odděleně "masové" a "mléčné" sáčky). Takže co se masa týče, nejsme a nejspíš nikdy nebudeme zrovna bezodpadoví, ale naše spotřeba masa není nijak velká (jen šabat a svátky), tak to snad nebude tak velký hřích. A co platí o mase, platí u mě i o rybách, byť tady by na nějaké krabičky asi dojít mohlo.
Když už jsme u těch krabiček a skladování potravin. Všichni, kdo jedou v "zero waste" potřebují spoustu krabiček. Židé, kteří mají oddělené masové a mléčné nádobí potřebují o to víc krabiček, navíc nějak vizuálně odlišných, aby bylo jasné, co do které krabičky patří. Zajímavý nápad, jak nahradit plastikovou folii je voskované plátno, kterým lze přikrýt misky se zbytky a uložit je do lednice, nebo do nich zabalit svačinu (pro židy opět ve dvojím, masovém a mléčném provedení). Jen pozor, není možné jimi přikrýt pekáč a pak ho šoupnout na šabatovou plotnu, aby se ohřál oběd, to byste měli oběd i s voskem. Plastikovou folii samozřejmě také při ohřívání na šabatové plotně nepoužívám, tam přichází na řadu alobal, což ovšem také není vůbec ekologické řešení. Jediné ekologické řešení, které mě napadá, je sehnat poklici na pekáče, které občas na šabatové plotně ohřívám, ale to nebude úplně jednoduché. Navíc bych se měla definitivně vzdát hliníkových jednorázových pekáčů, které mi občas vytrhnou trn z paty...no, snažím se je používat co nejméně a budu se snažit si už po spotřebování zásob žádné nekupovat. Problém je, že skleněné nádobí se na šabatové plotně ohřívat nedá, zatímco tyhle hliníkové "pekáčky" ano...
Samostatnou kapitolou je Pesach, protože podle konzervativní pesachové příručky nelze na Pesach kupovat kitniyot v bezobalových obchodech (pravděpodobnost, že v nádobě s čočkou byly předtím třeba ovesné vločky je příliš velká), navíc je potřeba nějak "odchamecovat" kuchyň, ale to je na samostatný článek, který přijde na řadu později (až to začne být aktuální).
Teď se tedy chystám ušít ještě nějaké další sáčky (na chleba, bagety, luštěniny) a vyrobit voskované plátno. Postupem času nakoupit čistící prostředky ve velkých objemech (hlavně prací prostředek a prášek do myčky), aby obalů bylo co nejméně, nahradit maximální množství jednorázových věcí, věcmi opakovatelně použitelnými. Nakupovat ve skle, co ve skle koupit lze, i když je to dřina nosit, protože sklo lze recyklovat do nekonečna. Odmítat v obchodech tašky a sáčky (i papírové) a různé "dárky", které nechci. A dávat pozor na to, odkud se bere oblečení, které nosím, komu půjdou peníze, které za ně utratím, z čeho je vlastně vyrobené a jestli mi vydrží a hlavně nekupovat blbosti!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire