Avi: Parašat Vaješev (Gen. 37:1 – 40:23)

 Parašat Vaješev nás seznamuje s Josefem a jeho bratry. Všichni tu historii známe, ale vždycky znovu nás dostane, dojme… Josef byl takovým expertem na sny, na jejich výklad.  Ale nebylo to vždycky šťastné počínání. Jeho bratři například nevydýchali jeho výklad snu o snopech, podle kterého se mu měli klanět. Kdo někdy zažil pořádnou sourozeneckou řevnivost, ví o čem je řeč. Nezamíchalo se tam Josefovi i kousek jeho vlastní ctižádosti? Každopádně ho bratři nakonec prodali do Egypta a zoufalému otci namluvili, že ho roztrhala divá zvěř.

  V Egyptě si ho koupil Potífar, faraonův dvořan, velitel tělesné stráže. Josefovi se tam dařilo natolik, že byl nakonec ustanoven jako správce jeho domu. Josefův úspěšný rozlet ale zastavilo falešné obvinění Potífarovy ženy, která mu marně nadbíhala. A tak se osud spravedlivého Josefa opět převrátil a on se ocitl ve vězení. A znovu tu hrají svou roli sny a jejich výklad. Ve vězení byl Josef pověřen, že má posluhovat rovněž arestovaným kolegům, z nichž jeden byl původně nejvyšším číšníkem u dvora a druhým byl zase nejvyšší pekař. Nějaký čas tam strávili společně. A pak měli sny jak číšník, tak i pekař, a s jejich výkladem si nevěděli rady. A Josef se jim nabídl s výkladem. Nejprve vyložil sen číšníkovi tak, že bude za tři dny omilostněn. A tehdy pekař „viděl, že dobře vykládá“ (Berešit 40,16). To „dobře vykládá“ podle většiny komentátorů znamená, že vykládá ve prospěch člověka, kterému se sen zdál.  Josef vyslechl číšníka a řekl mu, co se stane. A opravdu se stalo to, co řekl. Jak to mohl Josef vědět?

 První odpověď zní: bylo to díky Boží inspiraci. Vždyť i Josef k tomu říká: „Což vykládat sny není věc Boží?“ (Berešit  40,8)- když je povzbuzoval, aby se mu se svými sny svěřili. Chizkuni k tomu má komentář: „Člověk nemůže interpretovat sny díky své vlastní moudrosti.“. Je to tady možné chápat i jako Josefovu polemiku s místní, egyptskou kulturou, ve které patřili vykladači snů mezi intelektuální elitu.

 Komentář Akedat Jicchak ze Španělska XV. století zdůrazňuje opačnou věc: Josef se řídil svým rozumem- přihlížel k minulosti obou dvořanů, jejich postavení u dvora i rozdílům v obvinění. Dvořané prý byli obviněni za to, že v poháru faraona byla nalezena moucha a v chlebu kámen. Moucha mohla do poháru spadnout na poslední chvíli a nikdo tomu nezabrání. Zatímco přítomnost kamene ukazuje na nedostatečnou kontrolu kvality v pekárně. Josef  se toho hodně dozvěděl o egyptské politice, když pracoval pro Potífara, který byl jedním z hodnostářů u dvora. Mohl  zaslechnout i klepy o situaci číšníka a pekaře. Je možné připustit i to, že určil tři výhonky a tři košíky ze snů jako tři dny a ne třeba tři měsíce proto, že faraon měl mít za tři dny narozeniny- a počítalo se s jeho přezkoumáním žádostí o milost.

To ale byla okolnost, která nebyla neznámá ani číšníkovi a pekaři. To už jsme v oblasti psychologie. Snad tu hrály svou roli i jejich vlastní obavy. Tak to popisuje Abrabanel.  A Nechama Leibowitz to přirovnává k současné psychologii – s tím, že sen zjevuje osobnost snícího. Současný komentátor Benno Jacob poznamenává, že sen číšníka ukazoval na jeho aktivitu: vytlačoval hrozny do faraonovy číše a podával mu ji; zatímco sen pekaře ukazoval na jeho pasivitu: jen tam stál a nijak nereagoval  na to, že ptáci uzobávají z pečiva v košíku na jeho hlavě… Jako by už byl smířený se svým osudem.

Josef byl jistě obdařen neobvyklými schopnostmi, využil taky svoje znalosti, čerpané z místních zdrojů. Stal se v podstatě i takovým prototypem Žida v diaspoře, který je úspěšný i díky tomu, že chce ovládnout všechny znalosti lépe než kdo jiný. Odvolává se jistě na Boha, ale to neznamená, že vypíná rozum, právě naopak. Podle Lévinase „jsou četné talmudické texty, které dokazují, že podstata duchovnosti spočívá v intelektuální dokonalosti.“ Talmud  taky není sbírkou dogmat, učí nás dívat se na věci z různých úhlů, učí nás diskuzi, učí nás myslet.

Dnešní snaha vysvětlit Josefovy výklady snů byla tedy taková racionální, jak se sluší a patří. Ono je to v životě skoro vždycky tak, jako u Josefa,  že ty jednotlivé úseky jeho života se dají interpretovat normálně, obyčejně, přirozeně.  Když pak ale před sebou vidíme celou Josefovu historii- od jeho prodání až po tu jeho možnost přijmout po letech jako egyptský velmož svoji vyhladovělou rodinu a tak pokračovat v misi, kterou započal Abraham- tak to nám dojdou slova. Celý jeho příběh je ilustrací Boží prozřetelnosti.  Josef zažíval dobré i těžké chvíle, bylo to nahoru i dolů. Ale když to sledujeme z odstupu jako celek, celou tu geniálně složenou mozaiku, můžeme jen vydechnout: Pane Bože, díky.