Dnes
znovu začínáme číst Tóru. A tak mi dovolte aspoň pár prvních vět ocitovat: „Na
počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou
tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“
A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval
Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. I řekl Bůh:
„Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody
pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl
večer a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na
jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a
nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.“ (Berešit 1,1 -10)
Judaismus od začátku chápe, že popsat, definovat a nazvat zlo zlem a
dobro dobrem není možné v chaosu, ale pouze v uspořádaném světě.
V chaosu zlo i dobro podléhají relativizaci, jejich obrysy jsou rozmazané
a lidé jsou zmateni a jejich etika tomu odpovídá. V knize Berešit, kterou začínáme číst, Tóra
prezentuje Boha jako toho, kdo přináší do chaosu pořádek („země byla – na
počátku- pustá a prázdná“). Děje se to na mnoha úrovních. Když tvoří svět, Bůh
odděluje světlo od tmy. Bůh odděluje souš od vody. A to uvádění pořádku do
chaosu se tedy děje prostřednictvím výrazného oddělení opačných věcí.
Příklady rozdělení, oddělení ,nacházíme v Tóře na mnoha místech a
v různých tématech. Neuškodí si jich pár připomenout. Například oddělení
života a smrti. K tomu se pojí micva,
přikazující oddělení masa a mléka. Maso mrtvého zvířete je symbolem smrti,
mléko je nápojem nového života. Není možné je spojovat, vařit spolu, jíst, mít
z jejich spojení jakýkoli zisk.
Nebo
rozdělení času: každodenního, všedního od času svatého- šabatu a svátků. A o
šabatu zákaz vykonávat činnosti všedního dne. A na konci šabatu, při tom
přechodu od svatého k všednímu času vykonáváme rituál nazvaný„havdala“,
který neznamená nic jiného, než oddělení.
Existuje i micva, zakazující šaatnez, čili mísení vlny a lnu ve
tkanině. Zdůvodnění toho zákazu vyplývá ze záměru odlišení produktu zvířecího
od rostlinného. Nemá to zřejmě nějaký praktický význam, ale symbolizuje to
rozdělení.
Samozřejmě tu nacházíme i rozdělení pohlaví: micva zakazující, aby muž nosil ženské ozdoby a šaty a micva zakazující ženě nosit mužské šaty,
atd.
Pak je
tu rozdělení přikázání i v rámci Aseret
hadibrot – Deseti přikázání. Dokonce i to je zapsáno na dvou deskách, protože na jedné se
nacházejí přikázání, týkající se vztahu člověka k Bohu a na druhé – člověka s jinými
lidmi. Je to příklad na rozdělení toho, co je Boží a co je lidské. Navazuje to na to první rozdělení: na „nebesa a
zemi.“
Popsání protikladů a jejich rozdělení se nezastavuje jen u těchto pár
příkladů, pokračuje dál. Jiné micvot
a zákony halachy oddělují prostor
svatý od běžného, oddělují člověka od zvířete, osob podřízených od nadřízených,
rodičů od dětí, mladších od starších, kohenů od nekohenů a nakonec-
v uspořádaném světě – především odděluje věci nejdůležitější – dobro a
zlo.
Ty
uvedené příklady mají pouze signalizovat neobyčejně důležitou věc: popsání, definování dobra a zla není možné
v chaosu, ale pouze v uspořádaném světě. V chaosu zlo i dobro
podléhají relativizaci, jejich obrysy vyblednou. Jaké jsou pak skutečné
důsledky chaosu, proti kterému se staví pořádkumilovný systém Tóry?
Poškozenými, zlem nejvíce ohroženými jsou tehdy vždycky ti nejslabší. Chaos je
vždy prostředím,, v němž křivda, jakou zakusí ti, kteří se nedokážou
bránit, ani nebude postřehnuta. Každý si umí představit, kdo je asi tou nejvíc
poškozenou stranou v době různých válek, revolucí, anarchie a nástupu
diktátorských režimů, kdy právo platí jen na papíře, nebo jen pro někoho…
Dokonce i ten nejstručnější nástin přikázání, známý jako sedm
noachidských přikázání, má v jednom bodě příkaz nastolit uspořádání, které
umožní vládu práva kvůli zabránění chaosu. Na to bychom měli být zvlášť citliví
a vyžadovat každý den stejný metr pro všechny. Když se někomu práší od pusy, je
třeba říct: ten člověk lže, i kdyby mu
patřila všechna média. Tak, jak je zdravé oddělení státu a náboženství, stejně
tak je zdravé oddělit soukromé podnikání od státu. Když se tu má podnikat, tak
nemůže být zvýhodňovaný ten, kdo je u moci - jinak na to doplácejí všichni
ostatní a nastává chaos, rozklad pocitu spravedlnosti a etiky vůbec. Dobrá
pravidla, která platí pro všechny stejně- minimálně na tom bychom se měli umět
shodnout všichni. Potom by se na to mohl i Pán Bůh podívat, a řekl by: „Hmm,
to je dobré.“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire