Dnešní čtení je tím posledním
v tom ročním cyklu čtení Tóry, příští týden nás opět
čeká Berešit = Na počátku. A zakončení V. Knihy
Mojžíšovy obsahuje poslední požehnání dvanácti pokolením
Izraele- proto „Vezot habracha“ = „A toto je
požehnání…“ . A také je tu popis smrti Mojžíše- člověka,
který Židy vyvedl z Egypta a dovedl až k zemi zaslíbené.
Mezi tím požehnáním pro jednotlivá pokolení a samotnou smrtí
Mojžíše je ještě vložené požehnání pro celý Izrael, který
je tu nazýván Ješurůn. A způsob vyjádření se v tu chvíli
mění a věty jsou v něm formulovány ve druhé osobě.
Je to takové přímé oslovení, jako bychom měli být osloveni i
my.
Ty verše mluví o Boží pomoci
v boji s nepřítelem. Vždycky to mohlo být chápáno
buď jako popis dávných událostí, nebo náhled do budoucnosti,
anebo jako taková metafora pro boj s nepřítelem, kterého
máme každý sám v sobě. Dnes už jsou Židé zase znovu ve
své zemi a vedení bojů se stalo nechtěnou součástí
každodenního života. Mezi Izraelci jsou pochopitelně i ateisté,
kteří nevěří na pomoc Boží, ale všichni se rozhodně
shodnou na tom, že je jí zapotřebí.
Mezi těmi posledními Mojžíšovými
výroky je i taková trochu tajemná předpověď: „Izrael přebývá
bezpečně oddělený při Jákobově prameni v zemi obilí a
moštu…“ (Devarim 33,28) Protože tam ještě nejsou,
jde o budoucnost, tedy „bude přebývat“. Vysvětlení si žádá
ten výraz „oddělený“ (badad). Ten nejjednodušší
význam je: oddělený od nepřátel. Izrael nebude sužován
nepřítelem. Všichni kdo byli v Jeruzalémě a chtěli se
vydat do Betléma, ví, že je tam postavená zeď, která ta dvě
území odděluje. Byla postavena, aby zabránila pokračujícím
vražedným útokům. Jejich počet tím významně poklesl, i když
to jistě nevyřešilo všechno. Ale v Talmudu se dá najít i
úplně jiná interpretace. Původně žádoucí smysl toho žití
v oddělení se mění na nevýhodný, nežádoucí: „
v osamocení“. Slovo badad je užito na začátku knihy
Pláč Jeremjášův – osamocené, zpustošené město trpí.
I tahle interpretace je až k nevíře aktuální. Izrael je tak
osamocený jak v regionu, tak i na té mezinárodní scéně.
Počet odsuzujících rezolucí v OSN vůči Izraeli je
neuvěřitelný a naprosto neodpovídající situaci v porovnání
s jakoukoliv jinou zemí na světě. A tak je tedy nutné
pracovat na oddělení, které zajišťuje primární bezpečnost.
Ale vyžaduje to i práci na tom, abychom nezůstali osamoceni- tzn.
budovat přátelské vztahy se sousedy a také s našimi
spojenci, jak je to jen možné.
Raši uvádí ještě jeden význam
toho vyjádření „odděleně“. Po něm přidává čárku a pak
to chápe tak, že každý bude bezpečný ve vém domě, pod svým
viným keřem a fíkovníkem… a nebude nutné, aby se chránil
v opevněných městech. Dodatečný aspekt uvádá Raši ještě
v komentáři ke 4. Žalmu: bezpečí a pokoj mají být dány
dokonce i osamocenému Izraeli, čili žádní spojenci nebudou
potřeba k obraně před vnějším nebepečím. Tak to by bylo
skvělé. Je to stále tak žádoucí a nejisté jako kdysi.
Rabín Jehuda Cvi Berlin v 19.
století interpretoval to bezpečí, o kterém je tu řeč, jako
„pokoj duše“ a vzájemné milování se, život nenarušovaný
závistí jiných národů. To potřebují všichni lidé na světě,
i když si Židé „užili“ té závisti a nenávisti víc, než
kdo jiný. Ale Berlin to přebývání „v oddělení“ taky
interpretuje jako nepodlehnutí asimilaci, bez přílišného
přizpůsobování se. Slova Tóry, kterou dnes dočítáme, jsou
pořád stejně aktuální, protože se dotýkají problémů,
důležitých pro náš život. Tóra nás může inspirovat a měnit
naše životy a tak zůstat stále živou. Její text, osvětlovaný
komentáři rabínů, nevede, jak říká Lévinas, „k tajemství
Boha, ale k lidským úkolům lidí. Ať ti, co touží
pokračovat v judaismu, zajistí to, aby tyto knihy zůstaly
otevřené.“
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire