To
dnešní čtení obsahuje jako rozloučení tzn. píseň Mojžíšovu. Píseň proto, že ten
text má zvláštní poetickou sílu. Je v ní opět varování před nevěrností
Izraele, popis s ní spojených neštěstí, ale taky zároveň s tím i ohlášení
vysvobození od pronásledování ,slib Boží věrnosti. Podle samotné Tóry slova
písně směřoval k Izraeli Mojžíš, ale už i s Jozuem. (Devarim 32,44). „ A přišel Mojžíš a
promlouval slova této písně do uší lidu, on a Jozue, Nunův syn.“ Raši to chápe
tak, že Jozue právě v této chvíli stojí vedle Mojžíše, aby to všichni
viděli a přijali fakt, že on bude jeho nástupcem. Zřejmě to tak bylo, je to
přirozená věc. Otázky vzbuzuje jiná
záležitost: obsah těch slov je velice blízký jazyku proroků. Mohl takhle
Mojžíš mluvit? A má to nějaký význam i pro nás?
Někdo
se dnes dívá na ten text pouze kriticky, a nepřijímá ho tak, jak je zapsán,
jakožto poslední Mojžíšovu výzvu k lidu. A tihle kritici přemýšlí nad tím,
že Mojžíš mohl vyslovit třeba jen některá slova a někdo jiný je později
básnicky rozvinul. Podle nich tomu odpovídá pozdější literární styl. A když už
to jednou zpochybní, mohou dnešní kritici pokračovat dál: že text popisuje
pozdější situaci z doby, kdy jak se píše „ Ješurůn (Izrael) ztučněl a
zbujněl“ (Devarim 32,15) a velkým
problémem se stalo modlářství, skládání obětí „cizím“ bohům, které jejich
otcové neznali.
Tenhle
historicko-badatelský přístup k textu má zásadní význam pro historika-
pro toho jsou zásadními problémy doba vzniku, autor nebo redaktor textu. Ale
když hledíme na text jako na Tóru, tohle pro nás určitě není to nejdůležitější.
Chceme zjistit, co nám ten text chce říci. Jak píše Lévinas, který zformuloval
stanovisko, kterým nelze odvrhnout historickou kritiku, ale poukázat na její
meze: rabínský výklad „dovoluje textu, aby promluvil, zatímco historická
filologie pouze mluví o textu.“ Ten rozdíl v chápání je podstatný-
nesmíme si nechat vzít poselství, které k nám samotným, osobně, mluví.
Když
se tedy zaposloucháme do textu, zjišťujeme v Božím jednání určitou
dvojakost. Z jedné strany je tu trestání Izraele za přestoupení, čili
dopuštění toho, aby v takovém případě nepřátelé vůbec mohli využít téhle
Boží benevolence. Ale Bůh se jakoby „obává“ toho výsledku. Protože,
z druhé strany, Bohu záleží na tom, aby tito vítězové nezískali
přesvědčení, že za úspěch vděčí jen sami sobě a svým bůžkům. Ostatně i Židům, i
nám v současnosti, je známý fakt, že úspěch, čili to zmiňované "ztučnění“
vede k modlářství. I kdyby se ten
popis neštěstí vztahoval jen k těm zvratům, které zažilo první pokolení
žijící v Izraeli, tak ten kolotoč nevěrnosti a následných utrpení jakoby přes kopírák odpovídá i mnoha
pozdějším epochám židovské historie. A navíc, jak říká Sifre, „velká je ta píseň,
neboť zahrnuje současnost, minulost i budoucnost, tento svět i svět příští.“
Ramban to komentuje: podstata (této písně) byla naprosto potvrzena
skutečnými událostmi.“ A zároveň dodává: „O to více musíme celým srdcem věřit
a očekávat splnění Božích slov, předaných prostřednictvím nejspolehlivějšího
z Jeho proroků.“
V celé Tóře, a v této písní Mojžíšově jako ve zvlášť
zkoncentrované podobě, jde o smysl života a o naději. Odkud ji můžeme čerpat?
Jedno i druhé k životu potřebujeme. Taková otázka má význam i pro toho
nejméně věřícího člověka mezi námi. O co tedy opřít svoji důvěru? Snad o
tradici, která nás spoluvytvářela a o naše vnímání smyslu světa a historie
- přesně to je totiž náboženství. Ti,
kdo ho odvrhují, protože chtějí nalézt smysl a naději bez něj, musí sáhnout
jinam. Ale v podstatě to znamená, že sahají do jiných tradic. Neboť smysl
nelze vyhlašovat nějak samostatně. I když ho Židé hledají na nejrůznějších místech, občas se objeví
úkaz, který Lévinas popisuje tak: „Sounáležitost k judaismu se ukazuje
zvlášť trvalá u těch lidí, kteří jí nepřisuzují náboženský význam a někdy vůbec
žádný význam.“ A příklad: copak i ti
nejvíc protináboženští mezi námi nesouhlasí s tím názorem, že za
nevěrnost, zradu, má přijít trest? A taky že existuje naděje, že ten trest
nebude posledním slovem?
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire