Genderová (ne)vyváženost

 Elie nedávno narazil na článek (v ortodoxním časopise Tradition), kde se psalo o nově vznikající tradici v především moderně ortodoxních komunitách pořádat "Men´s seder", v podstatě setkání mužů u masa a yhisky pod záminkou diskuze a sdílení tipů pro vedení pesachového sederu. Článek zmiňuje, že tahle tradice vznikla původně v reformním judaismu, jako reakce na studii z roku 2008 Matrilineal Ascent/Patrilineal Descent: The Gender Imbalance in American Jewish Life (Sylvia Barack Fishman, Daniel Parmer). Nedalo mi to a celý ten článek z roku 2008 jsem si vytiskla a přečetla a myslím, že zjištění jeho autorů stojí za reflexi i v evropském kontinentálním judaismu, kde feminizace začala teprve nedávno.

Je potřeba mít na paměti, že americký neortodoxní judaismus prošel úplně jiným vývojem, než ten evropský a že je to pořád v USA majoritní směr. 

Po staletí byl obraz "správného muže" v judaismu úplně jiný, než v majoritní společnosti. Správný židovský muž studoval Tóru, chodil do synagogy, angažoval se v gemilut chasadim (skutcích milosrdenství), nebyl agresivní a dravý. Jeho úspěšnost víc měřila jeho znalostmi Tóry než jeho ekonomickou úspěšností. Tenhle model dnes přežívá už jen v charedi kruzích. S otevřením ghet a asimilací došlo i k asimilaci hodnot většinové společnosti. V USA zejména hodnost liberálního protestantismu, kde náboženská aktivita je hlavně "pro ženy". Ve chvíli, kdy ženy byly počítány do minjanu a začaly být ordinovány na rabínky a kantorky, muži začali ze synagogy mizet. Jednak proto, že už nebyli nutní k tomu, aby byl minjan a posléze proto, že v synagoze už byla taková převaha žen, že se tam necítili příjemně. Autoři popisují, že nejmenší množství židovských aktivit a nejmenší pravděpodobnost předání židovské identity potomkům mají židovští muži, ženatí s nežidovskými partnerkami. A to navzdory tomu, že v americkém reformním judaismu většina reformních komunit uznává i patrilineární židy. Autoři ale ukazují, že tito muži se židovství odcizili dávno předtím, než si našli nežidovskou partnerku. Jako děti chodili do synagogy hlavně s matkou a jako teenagery už je to přestalo bavit, protože tam nebyl program, který by je zaujal (na rozdíl od jejich sester, které často pokračovaly ve vzdělávání i po bat micva) a mužské vzory, které by jim ukázaly, že židovství není jen pro ženy. Muži, kteří zůstali židovsky angažovaní byli ti, kdo měli nějaký mužský židovský vzor a aktivity. 

V americkém reformním a liberální části konzervativního judaismu došlo k tomu, že tyto synagogy jsou stejně genderově nevyvážené jako ty ortodoxní, jen s opačným znaménkem. A paradoxně, ačkoliv americké reformní židovství většinově uznává princip patrilinearity, ten kdo reálně v reformních kruzích židovství předává, je židovská matka, která rozhoduje o židovském vzdělání dětí, iniciuje židovské aktivity doma, chodí do synagogy a vybírá, do které.

V Evropě je situace jiná, neortodoxní židovství je menšinové a rabínky jsou pořád relativně nová záležitost. Nicméně, ve Francii už brzy dosáhneme mezi rabíny parity a když se podíváme na zastoupení nových studentů rabínské školy v Paříži, ženy naprosto převažují. Je tedy na místě se ptát, zda jsme nenastoupili cestu amerického reformního židovství a jak to udělat, aby naše synagogy byly skutečně genderově rovné, nikoliv vychýlené na jednu, nebo druhou stranu.

Je dobré myslet na to, že ne všichni se chodí do synagogy primárně modlit, že je to také místo pro setkání s ostatními židy, místo, kde můžeme posilovat svoji židovskou identitu a třeba najít i partnera. A na to je potřeba, aby tam chodili muži i ženy...

Poznámka: v současnosti najdeme asi nejdynamičtější minjany a synagogy v nejliberálnějším sektoru moderní ortodoxie, takzvané "partnership" nebo "egalitarian" minjany. Tyto minjany mají oddělené sezení pro ženy a muže, ale ženy mohou vést větší část bohoslužby a číst z Tóry (jen některé části musí být vedené mužem). Ženy jsou buď do minjanu počítány přímo, nebo do minjanu počítány nejsou, ale aktivně participují, nebo se minjan považuje za úplný ve chvíli, kdy je přítomno 10 mužů a 10 žen. V těchto minjanech je zachována možnost socializace v rámci pohlaví (oddělené sezení, některé aktivity), muži jsou stále nutní pro fungování minjanu ("musí tam být") a také je pravda, že většina mužů, kteří tento typ minjanu navštěvují, prošla tradičním ortodoxním vzděláním, takže pro ně participace na koedukovaném studiu Tóry nepředstavuje problém (autoři výše zmíněné studie ukázali, že jedním z problémů zapojení mužů do studia v amerických liberálních komunitách je i to, že cítí, že nemají znalosti, které se od nich jako od mužů očekávají a na rozdíl od žen jim právě toto brání se do studia zapojit).